TaLu komentáře u knih

Konečně mám díky Čtenářské výzvě splněn vnitřní dluh. Potkala jsem se s knihou, patřící mezi ty, které bychom v životě přečíst měli. Po dočtení cítím tíseň, smutek a bezútěšnost pramenící z toho, kolik sviní (prasata snad prominou), se ve světě stále snaží nastolit totalitu.
Dokáži přečíst, co bylo kdysi napsáno na zdi?
Pamatuji se na "Pravda a láska musí zvítězit nad lží a nenávistí" a k tomu nechci vidět žádný dočmáraný dodatek. Tak kéž naše poznaná svoboda je dostatečně moudrá. Musím napsat, že mi bylo hrozně líto Boxera. Vlastně mi bylo líto kde koho.

118 29.11.2021

Nejprve se nadechneme v okamžiku narození, jednou vydechneme naposled.
A mezitím ? Žijeme !
Autorka nás provedla životními příběhy otce, dcery a lidí s nimi souvisejícími. Svým slovem nám zprostředkovala intenzivní pohled a opět zdůraznila sílu slov, která mají moc ničit, budovat, křivit, narovnávat, způsobovat jizvy, hojit rány.....
Dočítala jsem v noci, protože se mi od těch lidí nechtělo odejít, a to i přesto, že mnohé bych si za přátele nevybrala.
Zaujal mě trochu jiný pohled na rodiny přesvědčených komunistů i na osudy těch, kteří v totalitním režimu doslova přišli o vše. Dusivá atmosféra všeobecné propagandy začíná být tak vzdálenou historií, že bych knihy paní autorky bez váhání zařadila jako "povinnou" četbu. Opět skvěle vypracované psychologické profily. Nepřijetí při narození, tápání mezi dobrem a zlem, kroky vedoucí na cesty, které NIKAM nevedou .....až se jednou ohlédneme, co uvidíme my? Kéž bych svými slovy nikdy nezničila druhému možnost promluvit .....
Paní autorce moc děkuji.
Snad jen originální nápad končit stejnými slovy jednu kapitolu a stejnými začínat druhou u mě vyvolával spíše rušivý dojem, že se na těch slovech "zaseknu" v jinak strhujícím ději. Možná ale jde právě o to....u slov se někdy zarazit a nepokračovat hned dál.
..........
" Když se vynořil nad hladinu svého smutku, svět, do něhož se vrátil, nebyl tím světem, který znal...."
Ona melancholie k této knize určitě patří, ale budeme stejní až ji dočteme .., nebo se posuneme o kousek dál ?

116 23.08.2019

Doposloucháno. Stále si na tento způsob četby zvykám, a ještě asi dlouho budu, ale románovou ságu o havířích a místech, která jsou ztracená DOSLOVA v propadlišti dějin, jsem si vychutnala.
Tolik osudů, stínů, dřiny a odříkání. Tvrdý život často vytvaruje tvrdého člověka. Ovšem někdy je to jen slupka na povrchu.
Moc krásně přiblížen kraj, který je mi naprosto neznámý. Vždy jsem tušila, že být havířem je více než práce. Jde o životní postoj, tradice, rodinu, boj a nekončící dřinu. Pokud se vrátí živitel rodiny po šichtě domů, není ještě tak zle....

112 04.07.2022

Lovci mamutů patřili k nejoblíbenějším knihám mého dětství. Pestrá dobrodružství s Kopčemem a jeho kmenem, plná napětí, mně přikovala ke knize, dokud nebylo dočteno. A ani trochu nevadilo, že kolem pobíhali mamuti. Ten dávný věk byl velkým zpestřením, stejně tak ilustrace Zdeňka Buriana. Důležitost ohně, lovu, divoká zvířata, pazourky - prostě paráda. A mám chuť si knihu opět přečíst.

109 11.03.2020

Krásně napsáno....jak zvláštní, popsat drásající román těmito slovy.
Za příběhem utrpení rodiny z Litvy, která je po vpádu ruských vojsk deportovaná na Sibiř, rozdělená, a vystavená hrůzám hladu, ponižování a zbavení lidské důstojnosti.
Paní spisovatelka naprosto jedinečným způsobem pracuje se slovy a to tak, že i v té nejhlubší tmě vykřeše jiskřičku naděje.
Síly jednotlivců i celku v tomto úseku pro mě nepříliš známých dějin Pobaltských republik jsou detailně vykreslené a jednotlivé charaktery jednajících postav strhujícím způsobem propracované.
Obrazy hlavní hrdinky dokreslují atmosféru.
Takže - krásně napsáno a pro tu pravdivost textu se kniha stává silnou výpovědí a to včetně dodatků a doslovů.

108 24.08.2021

Obdivuji autorku nejen pro její cit ke slovu, ale také pro výběr témat příběhů. Tentokráte se blíže seznámíme s programem zaměstnanosti po velké hospodářské krizi ve východním Kentucky. Společně s nevšedními hrdinkami narovnáme do sedlových brašen knihy, a vyrazíme s milovaným koněm do nejodlehlejších a nejchudších chalup vysoko v horách, abychom přinášeli naději, radost a schopnost číst.
Pojízdná knihovna vzniká v potu tváře, postupně se zapojují knihovnice, které jsou každá jiná. Potýkají se s neutěšenými poměry ve vztazích, zdravotním hendikepem, barvou kůže, jizvami z dětství a spoustou dalších problémů. Jsou každá jiná, a přesto ve svém nadšení jsou jedna druhé podobnější, než by si zprvu myslely. Čas prověří jejich přátelství v nejtěžších chvílích. Když přišla povodeň, úplně jsem při čtení zapomněla na čas, a málem jsem přijela pozdě do "své" knihovny. A to jsem nemusela sedlat koně!
Závěr knihy je ze soudní síně a je opravdu dramatický. Musím se přiznat, že jsem se obávala špatných konců.
Pro mě, jako knihovnici, měla tato kniha kouzlo podtržené mými zážitky. Teď, v době covidové, sama vidím a zažívám, s jakou radostí lidé vítají, pokud k nim knihy najdou cestu, když se oni do knihovny vypravit nemohou.
Doporučuji ! Úžasná kniha. Paní autorce nastotisíckrát díky.

106 12.03.2021

Při rovnání domácí knihovny si uvědomuji, jak moc se těším až budu vnukům číst. A Lovci mamutů budou na čelním místě hned, až dojde na podobné příběhy. Text umístěný do pravěku přece stárnou nemůže :o)
A ilustrace mého oblíbeného Zdeňka Buriana umocní napínavé dobrodružství s obracením stránek.

Klasika. Na rozdíl od Babičky jsem četla opakovaně. Líbilo se mi i filmové zpracování. K Divé Báře jsem měla blízko. Její život mi přišel plný dobrodružství a určitě mi imponoval její vzdor a odvaha. Také se uměla zastat potřebných. Zkrátka se tak nějak vetřela mezi Rychlé Šípy a Vinnetoua a provázela mě dětstvím. Myslím, že se jí v té společnosti líbilo.

105 01.02.2021

Nerozumím poezii, přesto žasnu a někdy se slova básně dotýkají mého srdce.
A ROZHODNĚ nerozumím vědě. Ani fyzice, chemii, mikrobiologii, astronomii, nauce o planetách. Prostě ničemu z toho, čím je kniha napěchovaná od začátku do konce.
A přesto jsem četla a žasla, užívala si svět vytvořený slovem spisovatele. Takže možná, že je Andy Weir básník, umělcem je určitě.
Spoiler:
Příběh naditý vědomostmi, emocemi, přátelstvím.
Příběh o boji za záchranu známého světa.
Příběh o objevu světa neznámého.
Příběh o tom, že přátelství nezná hranic a to ani hranic vesmírných.....takže vlastně je bez hranic.
Nostalgický konec.
Mávám pařátem a budu vzpomínat.

103 28.02.2022

Naše životy i nás samé tvoří naše minulost naše rozhodování v přítomnosti a naděje v budoucím čase. Kniha je psaná v přítomném čase a tím pro mě získala příchuť neskutečna. Vše co se děje, jako by se odehrávalo někde jinde, daleko, někomu neuchopitelnému. Nostalgie dětství se všemi těmi zvláštnostmi, které jsem s ničím z mého dětství propojit nemohla. Utrpení války, která se nám stále více vzdaluje v historii, a přesto hluboko uvnitř tušíme, že nikdy nemáme zapomenout, abychom uchránili sebe i děti před dalším válečným časem. Rozhodování poválečné, kdy komunisté mohli vypadat jako dobrá volba a násilí a zrada válečných let nešla smýt z těla a pronikala do vztahů každého dne. Kniha vyvolala tisíceré PROČ a nenašla jsem v ní odpověď naděje.
Hodnocení přidávám z úcty ke všem židovským i dalším náhrobkům, které vyryly svá jména do životů pamětníků.

103 25.06.2021

Jsou knihy, které jednou provždy změní pohled na nějakou věc, událost, osobu, epochu. Takovým typem knihy je tento příběh. Životní osudy Řeků, kteří po prohrané občanské válce přišli do naší republiky. Četla jsem, vyhledávala informace, žasla a smutnila. Takto přijít o domov, rodinu, kořeny, vlast...a žít stále jako host v cizí zemi, které nerozumíme.
Československo nepřidělilo Řekům občanství, a v Řecku ty, kteří bojovali na straně partyzánů, vytrhli z matrik. Když uprchlíci stárli a chtěli se vrátit na stáří zpět, zjistili, že jim to Československo nechce dovolit. A to je jen jedna situace z mnoha.
Po přečtení knihy se už nikdy nebudu na tento úsek naší historie dívat stejně. A mám chuť vidět Řecko.
Autorka mi vyrazila dech, pokud by už nikdy nic takového nenapsala, stejně je její literární stopa nesmazatelná. Pevně věřím, že napíše ještě hodně podobných knih. Potřebujeme je !

99 04.04.2023

Poctivě, s precizností dávných mistrů, vystavěný příběh. Hlavní vyšetřování se zabývá odloženým případem zmizelé lékařky. Souběžně se rozplétají i další případy, které jsou součástí vyšetřování. Sledujeme nebývalý posun v životech hlavních hrdinů i jejich blízkých.
Konečně jsem pochopila, proč mi někteří čtenáři říkají, že chtějí lehčí knihu. Co do váhy ( ně žánru), je téměř tisíc stran opravdu hodně. Jsem zvyklá rozečtenou knihu brát všude sebou, což se ukázalo poněkud obtížné.
Také téma spiritismu, výkladu karet a zvěrokruhu mi moc nesedí, na ilustracích není přeložený text.
Samotný případ a jeho řešení je strhující čtení. V poslední třetině knihy to začíná vše do sebe zapadat.
A Strik a Robin jsou výborná dvojka.

99 17.11.2022

Poezie je žánrem, který pomocí slov dokáže dokonale spoutat emoce. Čtenář po přečtení a vnímání slov zjistí, že se ukryté emoce "rozbalí" i v jeho nitru. Přesto, nebo právě proto, je pro mě poezie těžko uchopitelným žánrem. Možná to tajemství tví v tom, že ukrýt emoce za slovem tak, aby je čtenář dokázal přečíst přesně, jak byly myšleny, je velmi, velmi těžké. Pan Seifert je mistrem slov. Síla, něha, cit a hřejivé teplo vnímají ti, kteří dostali od života ten dar mít dobrou matku, nebo se jí darem života staly.

98 04.12.2020

Občas zahlédnu koutkem oka nějakou tu trojúhelníkovou nebo šišatou hlavu, případně Pokémona v televizi, na dětském programu. A vždy ( určitě k nelibosti sledujících) začnu tesknit, kde je víla Amálka, Rumcajs, Krteček a všichni ti hrdinové mého dětství. Příběhy Křemílka a Vochomůrky jsem nejraději poslouchala z LP desky v podání Jiřiny Bohdalové. Dalo by se říci, že to byla audio kniha ( budu si muset nějakou už konečně poslechnout) .
Sedávala jsem v točivém křesle, poslouchala a těšila se na tchoře Šuperku.
Nezapomenutelné. Kouzelné.

98 14.10.2020

Hluboký příběh. Vyprávěný z několika směrů a pohledů. Každý ten pohled, každá postava zasáhne čtenáře nebývalou silou sdíleného života. Vysoké hodnocení si spisovatelka opravdu zaslouží. Není třeba psát slova tam, kde se jich nedostává po přečtení knihy, která svou osudovou silou vyrazí čtenáři dech. Po dočtení si uvědomíme, jakými malichernostmi si někdy kazíme současný život, za který bychom měli děkovat Bohu.
Jsem moc ráda, že někdo dokázal takto zpracovat období holokaustu a totality. Velmi důležitá kniha v době, kdy na tato období chtějí někteří zapomenout a někteří dokonce zpochybňují, že by se něco takového událo.

98 29.04.2018

Spoiler !
Vyrazíte na plánovanou dovolenou, těšíte se na aktivní odpočinek, nové zážitky, čistou hlavu a pokud jste Marek Vráz, tak jen o pár hodin později vám z dovolené zbyde roztříštěná mozaika vířících emocí. Nasloucháte někomu, koho jste mysleli, že znáte, a slyšíte od něho popis nepředstavitelné bolesti, bezmoci.
Doprovázíte ho svým nasloucháním po cestě, která vám zprostředkuje kus pekla.
Pekla osobního, společenského, peklo bez návratu skrze špatná rozhodnutí. A jaká rozhodnutí by byla správná ?
Autor dokáže čtenáře dovést svými slovy nad propast.
Raději si nepokládejte otázku, co bychom dělali, pokud by naše dítě semlelo soukolí drog. Ta zoufalá bezmoc je vykreslená velmi barvitě. Nikdo si nepřejeme jít tou cestou a toužíme aby kroky našich dětí, vnuků, blízkých a mláďat obecně, do temných uliček závislostí nevstoupily.
Otázky kolem pomsty a jejího naplňování v praxi, si musí zodpovědět každý sám.
Výborně napsáno. Děkuji.
Zajímalo by mě, KOLIK čtenářů si po dočtení vyhledá odkaz z posledních stránek knihy a poslechne si árii. Mrazí mě ještě teď !!

97 01.01.2021

Drsná krajina Aljašky přivítá rodinu, která je hnaná touhou začít znovu ( už po několikáté).
Čtenář se ponoří do příběhu, který je vyprávěný s podmanivou silou. Drsná a krutá zima prověří sílu, charakter, a vyplaví na povrch nejedno temné tajemství. Autorka se dotýká vážných témat domácího násilí, špatné péče o vojáky, kteří se z války ve Vietnamu vrátili s podlomeným zdravím. Postupně nám předkládá rozmanitou krásu divoké přírody, kde si každý může dovolit "jen jednu chybu". Uprostřed sněhu, ledu, temnoty i lidí, kteří jsou ochotni pomoci, postupně rozkvétá melancholický vztah mladých lidí, kterým toho život položí do cesty opravdu moc.
Slova knihy dolují tak hluboko, že odhalí i dávno pohřbeného dobrodruha v nás. Děkuji za zprostředkovanou krásu života na Aljašce, kde může být člověk svobodný.....
Kniha má velký rozsah ale stránky ubíhají opravdu rychle. Doporučuji.

95 09.09.2020

Musím se přiznat, že jsem se dosud na příběhy autorky jen dívala - Hercule Poirot mě dokáže upoutat u televize i opakovaně. Herec David Suchet naprosto dokonale ztvárňuje mé představy, které mám o tomto komplikovaném "mužíčkovi" s velmi aktivními šedými buňkami mozkovými.
Díky letošní čtenářské výzvě jsem si řekla, že nastal čas seznámit se konečně s autorkou. Věděla jsem, že to bude setkání mimořádné a obohacující, ale zdaleka jsem netušila, jak autentické. Jedna z autorek, jejíž knihy se budou číst vždy, nikdy nezestárnou. Díky barvitému vykreslení postav se čtenář přenese na ostrov, zažívá celou škálu emocí spolu s odsouzenci a znovu a znovu vyhledává úvodní básničku, aby odhadl, co bude dál. Nu a chybělo tak málo, a zůstalo by u spekulací....
Plné hodnocení je povinností i ctí. Plně souhlasím s Pánem času, který v epizodě Jednorožec a vosa pochopil, že paní spisovatelku nepřestanou nikdy její čtenáři milovat.

95 03.10.2018

"Těm, kteří si pamatují někoho, kdo zapomínal"
"Toto je příběh o tom, jak se člověku vytrácejí vzpomínky dřív, než z něj vyprchá život."
“Je hrozné, když se ti stýská po někom, kdo tu ještě je.”
"Skoro každý dospělý chodí po světě plný lítosti z nějakého loučení a přál by si, aby se mohl vrátit v čase a rozloučit se líp."
"Já vím, že jsi nikdy nevěřil na posmrtný život. Ale měl bys vědět, že já hrozně, hrozně moc doufám, že ses spletl.
...Páni, jak já to od tebe schytám, jestli se tedy v tom nebi potkáme."
"Babička věřila v Boha, ale ty ne. Smíš i tak po smrti do nebe?"" Jen jestli jsem se mýlil "

" To proto lidé dostávají šanci rozmazlovat vnoučata, tím totiž prosíme o odpuštění své děti "

Nejde o příběh, a přitom je v knize celý příběh života.
Jde o myšlenky. Myšlenky podobné Malému princi.
Autor nezamýšlel vydat své dílo knižně. Jsem moc ráda, že to nakonec udělal.
Přiblížil totiž tuto zkušenost těm, kteří nic podobného nezakusili.
A nám ostatním zprostředkoval něžnou naději, že naši blízcí vytušili naši přítomnost, i když všechny jejich myšlenky ulétly......Bůh ví kam...

93 09.04.2022

A mám určitě novou oblíbenou sérii. Vyšetřovatelka má můj obdiv, jak se přes neutěšené dětství poprala se životem. V tomto příběhu se čtenář dozví mnohé informace z její minulosti. Čím vším si musela malá Josie projít, i když někdy se dočkala pomoci z míst, kde by to nečekala.
Tajemná dávná vražda spojená se sílícím nebezpečím.
Zatím určitě nejlepší díl. I dramatické okamžiky tentokráte působily věrohodně a policejní práci jsem jim věřila.

91 13.02.2023