tanuki komentáře u knih

Od přečtení Jihoamreické trilogie je Louis De Bernières mým oblíbeným spisovatelem, ale je nutno dodat, že dále již nic tak skvělého nenapsal. Platí to i o této knize, při jejímž čtení se mé pocity pohybovaly někde od dvou hvězdiček až do šesti. Občas jsem měl chuť se čtením seknout a na druhou stranu některé pasáže mi přišly dokonalé. Atmosférou mi to celé připomínalo Panství Downton. Mírně potrhlá anglická aristokratická rodina, čtyři dcery (z nichž jen jedna je opravdu výjimečná), excentrická matka, laskavý otec a do toho všeho změny ve společnosti, které s sebou přináší I. světová válka. Pozitivně hodnotím rozpracování tématu lásky až za hrob, ale třeba válečná vřava mě bohužel nedokázala tolik vtáhnout. Její dopady do životů obyčejných lidí už byly zajímavější a i pár zmínek o jistém gentlemanství směrem k nepřátelům bylo povzbudivých ve smyslu, že lidskost nemusí nutně zmizet i v těch nejhorších podmínkách. Závěrečné kapitoly byly jako vystřižené z reklamy cestovní kanceláře na pobyt na Srí Lance. Všechno se jevilo idylické, krásné a růžové. Což o to, postavy si to zasloužily, ale tady už ta sladkost byla nepříjemně lepkavá.

Rozhodnout se mezi 3 a 4 hvězdami nebylo snadné. V kontextu ostatních knih autora ale dávám 4, i když mám u toho obě oči pevně zavřené.

str. 238:
- Už sis našla nějakého mladíka?
- Všichni jsou mrtví. Myslím, že by mě staropanenství mohlo bavit.
- Každá žena potřebuje muže, kterého by mohla mučit. Potřebuje někoho, kdo ji bude rozčilovat, koho bude odsuzovat, někoho, komu bude moct zatrhnout potěšení. :o)

23 03.12.2019

Naši hrdinové dospěli na konec své pouti. Světlo věčné nechť jim svítí. Někomu na tomto světě a jinému zas na onom. Jsou možná i tací, kteří setrvají v nekonečné temnotě, ze které není cesty ven. Každý dle svých činů a zásluh. Bylo to putování komplikované a náročné. Přeplněné postavami, které se mnohokrát příběhem jen mihly, pronesly pár slov a nenávratně zmizely. Někdy ani na ta slova nedošlo. Vystačilo by jich na malou vesnici. Možná i trochu větší. Latinář musel plesat, zapálený historik zase s potěšením odhalovat ukryté odkazy a souvislosti. Běžný čtenář dozajista mnoho věcí nezachytil, nebo nepochopil, nebo přehlédl. Bůh ze svého stroje lezl tak často, až to ubíralo na napínavosti. Každopádně to byl zajímavý výlet do časů, kdy jedna skupina vyznavačů milosrdného Krista krutě vyvražďovala skupinu druhou, ve jménu víry, míru a nastolení pravého království Božího na zemi. V Bibli je totiž možné snadno najít ospravedlnění pro jakýkoliv lidský čin. Proto má člověk místo slov duchovních vůdců naslouchat především sám sobě. A k tomu nám dopomáhej Bůh.

23 03.03.2018

Album od Iron Maiden "Sedmý syn sedmého syna" mám stále v paměti z dětských let objevování tvrdších hudebních odnoží. Proto mě Zeměplošný koncept Osmého syna osmého syna ihned zaujal. Že by byl Terry také fanouškem? Příběh je opět pojatý popleteně, vtipně, svérázně a neotřele. Vlastně mi Zeměplocha ve světě fantasy připadá trochu jako Stopařův průvodce po Galaxii ve světě sci-fi. Jen má o pár dílů víc. :o)
Všechno to začíná nedorozuměním, které spustí sérii událostí, které narušují dosud vžité, leč přece jen nepsané tradice. Příběh nás přesvědčuje, že se vyplatí jít si za svým cílem i proti vžitým zvyklostem, protože jen tak můžeme posunout lidské myšlení o kousek dál. Tím, že uděláme něco, co dosud nikdo jiný neudělal. Ani ne proto, že daný čin je proti pravidlům, ale prostě proto, že natolik odporuje zažitým konvencím, že vlastně doposud nikdo vůbec nepomyslel na to, že je něco takového možné provést.
Je zde hezky zobrazeno, že každý myšlenkový společenský blok je možné překonat. Když to někdo zkusí neohroženě, s odvahou a upřímnou snahou. Stačí málo a co bylo dříve nemyslitelné, je najednou zcela běžné.
Nevěřil bych, že může existovat fantasy, která se nebere vážně, je zábavná a ještě k tomu nutí k přemýšlení. Zeměplocha a její postavy tohle všechno dokážou.

23 29.06.2017

Ne, že bych ji přečetl od začátku do konce, ale leží mi v práci na stole, stále otevřená, protože když člověk každou chvíli smolí nějaký mail, tak ho napadají formulace, u kterých si najednou není jistý, jak se vlastně správně píší, co na to gramatické poučky a proč je to zrovna tak a ne jinak. Buďte si ale jistí, že jakmile si objasníte problém, se kterým se právě potýkáte, objevíte hned na vedlejší straně jazykovou zajímavost, která Vás okamžitě zaujme a ve čtení pokračujete. Pak si zničehonic vzpomenete na chyták, se kterým si dlouho nevíte rady a zběsile hledáte v rejstříku, zda v knížce není popsaný...a...bingo, je tam, konečně Vám někdo srozumitelně vysvětlí, jak to s ním vlastně je. A tak čtete, listujete, přeskakujete, vracíte se....cože? On už je čas jít z práce domů? A co ten rozepsaný mail? To dnes zase byla produktivita práce. :o)

23 29.12.2016

Tento druh příběhu doprovází lidstvo zřejmě od nepaměti. Klasická česká varianta odpovídá pohádce O hloupém Honzovi a pojednává o tom, jak mladý muž, sám a bez prostředků, jen s pomocí několika málo věrných přátel, dokáže přemoci namyšlené představitele vrchnosti, získat princeznu a bohatství k tomu. Je to druh příběhu, který nás dojímá a kde můžeme naplno fandit hlavnímu hrdinovi, který je jedním z nás. Parafráze tohoto vyprávění se v knize odehrává v nedaleké budoucnosti a nabízí zamyšlení nad tím, kam nás jednou může dovést naše fascinace počítači, hledání jiných realit a neschopnost komunikovat spolu navzájem ve skutečném světě. Přesouváme své životy pomalu na internet, zatím jen zčásti, ale doba, kdy si nasadíme brýle a rukavice pro virtuální realitu a uměle vytvořený svět se stane opravdovější než skutečnost, už možná pomalu klepe na dveře. Kniha zároveň vzdává hold létům osmdesátým a já jsem rád, že jsem je zažil z první ruky. :o) Velmi napínavé, dokonale návykové čtení.

PS: Nebudu nic zastírat, musel jsem si Joust na internetu najít a dát si pár partiček...aspoň pro navození toho pocitu. :o)

23 12.09.2016

"Aduše patřila k lidem, kteří po celý život vášnivě vyznávají jedinou pravdu: tu svou. Proto zůstávají po celý život nepochopeni. Berou to jako svou přednost. Berou to jako vinu těch druhých."

Je úžasné, jak se celý příběh postupně pomalu skládá dohromady - krásné čtení.

23 14.02.2015

Před časem jsem si uvědomil, že všechno, co člověk potřebuje vědět o světě, najde v dětských encyklopediích. Tato se zabývá historií architektury od prvních lidských obydlí až po nejmodernější trendy. Zpočátku představí tradiční architektonické styly jako je románská architektura, gotika, renesance, baroko, klasicismus a pak se dostává ke stylům novodobým, které se přece jen začaly střídat s vyšší frekvencí a vyznačují se mnohdy značně extravagantními rysy. Na spoustu stylů se nedostalo, ale nebylo cílem sepsat všeobsažnou publikaci, ale srozumitelnými doprovodnými texty a krásnými ilustracemi vzbudit v mladých čtenářích zájem o architekturu. Tento cíl je bezesporu splněn a i laici staršího data narození budou určitě spokojení. :o)

22 01.05.2022

Okapi je údajně poslední velký savec objevený člověkem, k čemuž došlo v roce 1901. Na pohled okapi vypadá jako složenina částí různých zvířat, které k sobě moc neladí. Okapi knihou prochází od prvních stran až po poslední. Zjevuje se Selmě ve snu v případě, že má někdo zemřít a taky je použitá jako příměr, jak spolu může fungovat něco, co navenek vypadá natolik rozdílně a nesourodě.

Příběh nás zavádí do Německa, kde v jedné malé vesnici žije společenství osobitých lidí, jejichž životem prochází láska, stáří, smutek, odcizení, smrt i buddhistická moudrost. Vyprávění se zabývá mnoha vážnými tématy a přitom je podáváno s velkou mírou laskavosti a východní moudrosti, přičemž je zahaleno jakýmsi snovým přívětivým hávem, který obrušuje ostré hrany všech bolestí a strastí, se kterými se jednotlivé postavy musí vypořádávat.

Ač je to pro mnohé hlavní devizou knihy, tak mi tahle new age pozitivní oduševnělá atmosféra úplně nesedla. Působila trochu vyumělkovaně, jako z kurzu tvůrčího psaní, kdy je Vám od začátku do konce zřejmé, že pod líbivou slupkou se skrývá pouze myšlenkový konstrukt, ze kterého nedýchá skutečný život, jakkoliv může být zručně a řemeslně kvalitně zpracovaný.

Nicméně za okapi díky. Velmi zajívamá zvířata. :o)

22 27.04.2022

Několik provázaných povídek, které jsem si postupem času představoval jako žabky házené plochým kamenem po hladině rybníka. Když ovládáte odpovídající techniku, můžete správně hozeným oblázkem přeskákat po hladině z jednoho břehu na druhý. Ten se pokaždé pouze jemně dotkne nehybné hladiny, rozčeří vodu a vytvoří kruhy, které se šíří od jednoho místa dopadu k druhému. Někde se prolnou, jinde po chvíli zmizí a zaniknou. Kamínek udělá pár skoků a za chvíli je ten tam.

My takto v knize přeskakuje od jedné postavy ke druhé. Ač se jedná o několik samostatných povídek, jsou vždy vzájemné provázaná ve stylu "six degrees of separation". Takto se můžeme pohybovat od Japonska, přes Mongolsko, Petrohrad, Londýn, Irsko až do vysílání jednoho obskurního nočního pořadu jistého rádia.

Spousta odkazů na různé jazzové skladby spolu s japonskými reáliemi ve druhé povídce až nepříjemně kopírovaly Murakamiho styl. Možná se mělo jednat o druh pocty či inspirace, ale mně to připadalo spíše jako příliš okaté plagiátorství. Několik povídek se neslo v duchařském stylu, ke slovu se dostaly také prvky thrilleru či sci-fi říznuté populárně vědeckými fakty.

Jednalo se o zajímavé střídání stylů a žánrů, které vedly k rozmanitosti vyprávění a zároveň propojení zdánlivě nesouvisejících událostí na různých místech světa.

22 12.10.2020

Pět povídek z různých časových období, které jsou lehce provázané místem či vystupujícími osobami, které ale mohou být zmíněny třeba jen v jedné nepatrné poznámce. Brilantně napsané, krásný jazyk. Bohužel povídky mají většinou pochmurnou atmosféru strachu, ohrožení, útisku, útěku či bolesti. Nevyžaduji sice v příbězích nutně šťastné konce, ale tady byl nedostatek pozitivních vibrací příliš vyčerpávající. Oceňuji, že mě autor v jedné povídce přinutil fandit i evidentně nesympatické a záporné postavě, za což jsem byl potom sám na sebe naštvaný. :o) Nevím, jestli to mělo být poselství o tom, že ti špatní si většinou prohnaně poradí a ze svých problémů vybruslí, ale ti dobří jdou přímočaře na základě své morálky vstříc pohromě. Snad ne pokaždé.

22 06.08.2020

Příběh je koncipován tak, aby především všechno dopodrobna vysvětlil. Klíče k tajemstvím, které jsou v prvím díle jen naznačeny, a které lechtají a dráždí čtenářovu představivost, jsou zde detailně odhaleny a popsány. Ne že by to přinášelo to pravé uspokojení. Vyskytuje se zde pár nelogičností a příliš urputná snaha všechno propojit a dovést k závěru. Možná je občas lepší, když některé věci zůstanou nevyřčeny, protože příliš doslovné závěry a odhalení mohou napáchat víc škody než užitku. První díl zůstává stále tím nejlepším z první trilogie.

22 16.06.2020

Téměř absolutní hodnocení a spousta nezřízeně nadšených komentářů zřejmě příliš vyburcovala mé očekávání, které pak nebylo zcela naplněno. Kniha je podobenstvím o tyranských a diktátorských režimech, o utlačování, propagandě, touze po svobodě a samozřejmě také o lásce, která po mnoha obtížích překoná veškerá nebezpečenství. Zloduchové jsou špatní ad absurdum, kladní hrdinové zase dokonale stateční a neoblomní, někdo je ve svém pomýleném chování formován nedorozuměním z minulosti, které se nakonec objasní a vysvětlí. Svět sám o sobě je originální, ale obsahuje nelogičnosti, nad kterými není radno se pozastavovat.

Kniha je určená mladým čtenářům, takže zvolený přístup je vzhledem k této skutečnosti asi v pořádku. I tak jsem měl občas pocit přílišné prvoplánovosti.

22 20.05.2020

Kniha se nejdřív strašně dlouho plácá na místě, přešlapuje, směřuje svůj pohled časem zpět a do niter hrdinů, kterých je poměrně hodně a ne každý dostane patřičný prostor. Autor chtěl evidentně zůstat ve světě, který se mu v předchozí knize povedlo tak reálně vykreslit, ale jako by zpočátku nevěděl, o čem chce vlastně vyprávět, když všechno důležité už čtenář zná z minula. Po čase se mu naštěstí pozvolna povede těžký kámen vyprávění uvést do pohybu a ten se pak už kutálí z kopce stále větší rychlostí. Události dostávají spád a napětí je elektrizující. Jako prve oceňuji konec, který je smysluplným vyústěním předchozích událostí a člověk může zamáčknout slzu smutku i radosti. :o)

22 23.04.2019

Stejně jako v prvním díle nás prvních 150 stran čeká především spousta otázek zvídavého dítěte a odpovědí těch, kteří se zrovna naskytnou v jeho blízkosti. Naštěstí všechny tyto osoby jsou nebývale informované, takže zvídavé dítě i čtenář dostávají hutný příděl informací. Autorka má svůj svět dokonale promyšlený a ač v této fázi ještě spoustu věcí ani vědět nepotřebujete, tak se je stejně dozvíte. :o)
Pak to samozřejmě opět chytne pořádný spád, příběh se rozjede, je napínavý a návykový. Některá tajemství jsou odhalena, další se objevují a některá stále čekají na správný čas, aby byla vyjevena. A fanoušek nedočkavě čeká na další díl.

22 26.06.2018

Tato verze budoucnosti je dost nepříjemná. Spojení fanatického náboženství s autoritářským režimem, který tvrdě omezuje svobody svých obyvatel, nad kterými má absolutní moc. Bůh a válka - principy, kterými lze obhájit jakékoliv činy a změny režimu. V tomto případě je Bible stejně tak dobře využitelná jako třeba Korán, jako jakákoliv svatá kniha, která skončí v rukou fundamentalistů, kteří lpí na jejím doslovném výkladu a jeho dodržování.

S hlavní hrdinkou prožíváme odhadem jen několik týdnů jejího života. Snaží se přežít a zároveň se snaží vzepřít, bojí se a zoufá si. Hraje hru, kterou po ní systém chce, ale touží najít spojence, kteří si zachovali zdravý rozum a nemají vymyté mozky, na čemž režim dost intenzivně pracuje. Poznat někoho takového je složité. Člověk se musí sám otevřít a projevit, byť jen v náznacích, ale i to je krajně riskantní.

Spoustu místa je věnováno vnitřním myšlenkám hrdinky, úvahám, obavám, touhám, vzpomínkám na dobu před převratem. Obyčejné scény z obyčejného života. Děj plyne pomalu a vyprávění se soustředí spíše na vnitřní svět hrdinky. Někdy se časové roviny střídají rychle a chaoticky. Bez upozornění.

Přichází politická změna a převýchova. Kdo se neadaptuje na nové uspořádání, tak zmizí. Naše hrdinka se snaží zůstat naživu, ale zároveň fandí své nezkrotné kamarádce, která má odvahu na odpor.

V nové společnosti má každý své přesné místo a k němu příslušející úkoly a povinnosti, které musí pečlivě dodržovat, aby vypadal jako všichni ostatní a nijak nevyčníval ani na sebe neupozorňoval. Jinak skončí špatně. Oči jsou všude. Hrdinka ale poznává, že i mocní jejího světa pouze hrají své role. V to, co hlásají, vlastně nevěří a věci, které zakazují a odsuzují, si sami dopřávají. Jak jinak, že.

Jak se tedy jedinec může alespoň soukromě vzbouřit? Tak, že bude tajně dělat to, co mu systém zakazuje...pak je ale nutné počítat s důsledky.

22 28.12.2017

Tato kniha mi byla doporučena asi především proto, že mám také dceru Justýnku, navíc ve věku, který je pro četbu tohoto příběhu naprosto ideální. I nelenil jsem, navštívil knihovnu a přinesl ji domů. Dcera výskala radostí, kterou kazilo pouze to, že jsme zrovna vyráželi na víkend do kempu a na čtení nebyl ten správný čas. Knihu si ale vzala do auta, kus přečetla cestou tam, kus při deštivém dopoledni a zbytek cestou zpět. Líbila se jí tak moc, že jsem si ji aspoň otevřel. A když už jsem ji otevřel, tak jsem začal i číst a pak už nemohl přestat.

Krásné ilustrace kongeniálně doplňují příběh o potřebě fantazie, která činí život pestřejší a zábavnější. S holčičkou Justýnkou a jednorožcem Hubertem zažijeme několik neobyčejných příběhů, do kterých je nenápadně vloženo pár zapamatováníhodných poučení, někdy snad až s nádechem východních filosofií. Nebo je to prostě jen obyčejná česká pohádková moudrost, která má přece dlouhou tradici :o) Každopádně je to zábava. Držet tuto knihu v rukou, listovat si jejími stránkami a prohlížet si obrázky je velmi příjemné.

22 20.09.2017

Stejně jako Eremites jsem četl Čachtickou paní v poměrně mladém věku, tajně, aby o tom rodiče nevěděli, protože jsem tušil, že by se jim to příliš nezamlouvalo (stejným způsobem jsem se musel popasovat i s Egypťanem Sinuhetem). Bylo to po všech stránkách velmi dobrodružné čtení, které ve mně zanechalo nesmazatelnou stopu.:o) Snad se někdy dostanu i k pokračování.

Vlastně se až tak moc nestalo. Jen se mladým manželům zatoulal kocour. Kdo by byl býval řekl, že to spustí tak nečekanou změť událostí. Tóru Okadovi nejdřív volá neznámá žena a hovory jsou to poměrně peprné a lascivní. Potom se nepohodne s manželkou Kumiko a ta jednoho dne zmizí. Odejde do práce a už se nevrátí. Tóru je zmatený a není se co divit, protože se v jeho životě začne objevovat plejáda zvláštních žen, které si libují ve falešných jménech, začnou se mu zdát sny tak živé, že by jeden řekl, že jsou opravdu skutečné. Z těchto snových stavů si do tohoto světa přináší skvrnu na tváři, kterou už měl v minulosti i někdo jiný, a která má nevšední účinky na ženy, jež se jí dotýkají, na čemž Tóru založí dobře fungující utajený byznys. U toho všeho nepřestává pátrat po Kumiko. Snaží se přijít na to, proč nečekaně odešla a kde ji najít, jak ji vrátit zpět. Odpověď je zřejmě za hranicí snu, v tajemném pokoji, kam se lze dostat pouze ze dna studny.
Vyprávění je to rozvláčné. Jestli pan Kundera vystavěl svůj styl na tom, že v jeho knihách není zbytečné ani slovo, Murakami právě naopak píše tak, že kam se ještě nějaké slovo vejde, tam ho taky vetkne. Dokáže široce přemítat a k ničemu konkrétnímu nedospět. Žádná postava není normální. Všechny do jedné jsou něčím zvláštní, ojedinělé a vyšinuté. Svět je přehlídka bizarností a jednotlivé motivy se několikrát opakují. V minulosti, současnosti, paralelně...jsou jako ozvěna, která se odráží od stěn tohoto světa a zaslechnout ji můžete i ve světech ostatních.
A jak to celé dopadlo? Inu, kdo ví...

22 08.03.2016

Co se stane, když celý svůj život podřídíme všem těm neznámým lidem, kteří nás sledují na sociálních sítích? Co když už budeme žít jen proto, abychom měli co sdílet? Abychom mohli vložit příspěvek na Facebook, fotku na Instagram, komentář na Twitter nebo video na YouTube? A naše štěstí a celý smysl toho, co děláme, se začne odvíjet jen od počtu "lajků" a "palců" a "srdíček" a přestaneme pro nás být důležité, jak se cítí naši nejbližší. Z našeho života se stane prázdná bublina vyslaná po větru do světa. Krásná, blyštivá, dokonalá ve svém tvaru a uvnitř naprosto prázdná. Náchylná k prasknutí. Co když k tomu všemu navíc využijeme své děti, které si nemohou vybrat, jestli něco takového chtějí. Jak je to poznamená, co to s nimi udělá? Vypadá to, že nic hezkého.

21 29.12.2022

Tento díl by šel popsat jako road movie v malazském světě. Sledujeme několik skupinek, které putují odněkud někam, někdy je poměrně obtížné říct proč. Postav je opět poněkud více, než je čtenáři příjemné, protože pak ztrácí orientaci a těžko hledá motivy jejich jednání. Hrdinové se, jak už je zde zvykem, spolu baví takovým způsobem, aby čtenář pokud možno moc netušil, co se tím chce říct. Spousta náznaků a dialogů, které do děje vůbec nevnášejí světlo, spíše ho ještě více zamlžují. Účel toho asi je, aby se věci odkrývaly postupně a pomalu. Výsledkem je ale spíše nechápavý povzdech nad tím, že ta hra na kočku a myš trvá někdy až příliš dlouho. Kdyby se čas od času řeklo pár věcí narovinu, třeba by jeden díl nemusel mít 800 stran, ale jen 500. :o) Samozřejmě nechybí odkazy na události, které se staly dvě knihy a 2000 stran nazpět, což už mi přijde jako cílená zlomyslnost. :o) Co se dá dělat...jedině si půjčit pokračování. :o)

21 23.04.2020