Ulriška komentáře u knih
Pěti hvězdičkami, těmi já šetřím. Dávám je tzv. srdcovkám. Tohle memento však srdce bolestně svírá. Přesto nemůžu jinak, než je udělit. Všichni omílači zakomunismového líp, jděte do prdele! Měli byste tuhle knížku citovat zpaměti. Ale to se nestane, protože "jakákoliv narážka na spravedlnost je literární fikcí".
Čirá radost ze čtení, stejná, jakou zažívala hrdinka příběhu. A i mě, stejně jako vypravěčku příběhu, lidé někdy velmi děsí.
Můj hrdina. Vtip a síla slova. Jsem tvoje, navždy. Ubohá, ubohá Roxano.
Johanesi, jsi fakt dobrej! Vtipnej, citlivej, ješitnej tak akorát. S takovými stárnoucími bílými muži by se nám to v reálu žilo! Jenže tys hrdina toliko literární.
Buď už jsem stárnoucí senilka, nebo jsem právě dočetla příběhy jímavé, hluboké, které pod povrchem pohádkového hávu přinášejí mnohá poznání o pádech pyšných, o promarněných životech a hodnotách, jež bereme jako samozřejmost.
Vykoupená čarodějnice, O bláhové jedli a Straka je moje top 3. Na 4. místě jsou všechny další příběhy.
Hutnost. Sevření. Pouta. V nich věznění - Théo, Mathis, Cécile a Hélène. Takových nás je!
Ta očekávání, zrádná to věc!
Otevřu knížku, příběh se rozbíhá, tedy měl by. Trvá to však, moc dlouho to trvá, než se přes ten nafouknutý balast, kupu zbytečných slov, ke mně dostane. Marie-Lauro, Wernere, Jutto, škoda vás!
V útlé knížečce jsem toho našla! Nezlomnou odhodlanost, úctu k tradici a kořenům, pocit sounáležitosti, víru v lidskost. Ale také pachuť zrady, zaslepenou nenávist, tupou malost a ukradené životy. Na tak malém prostoru, tak prostě vyjádřeno, jak se v letech 1945 - 1989 nastoloval pořádek.
Neočekávat, že v knížce s takovým názvem se bude souložit téměř na každé stránce, by byla pošetilost. Ze začátku, než se příběhy hlavních hrdinů rozběhly, nešlo skoro o nic jiného a lehce ta jednostrannost nudila. Čím více jsem však Zbyňka, Táňu, Honzu, Martu a jejich děti poznávala, tím více mě zajímali a jejich osudy mě bavily. Nakonec mi tak přirostli k srdci, že bych chtěla řadovku vedle nich.
Moc dobré.
Příběh nabitý emocemi, které mě ale nezvládly zasáhnout v plné míře. Lámu si hlavu, čím to? Těch srdcebolných vztahů bylo asi příliš. June a Finn, June a Toby, June a Gréta, Toby a Finn, matka a Finn ... a já s nimi balancovala na hranici uvěřitelnosti. Škoda.
Jako v případě jiných knih, které mě zcela pohltí, jsem si přála, aby příběh ještě nekončil. Ale důvod byl tentokrát jiný. Nešlo o to si příběh o něco déle užívat. Chtěla jsem, aby Hrdinové žili, aby šance a naděje na přežití ještě neumíraly. Aby to nevyhnutelné a z dějepisu známé nenastalo.
Těch nemnoho stránek mě doslova vcuclo. Jak ubíhaly a Danielino ztrácení sebe samé se stupňovalo, i mně bylo fyzicky špatně. Ta tíha každého nádechu, sevřené útroby. Já byla osvobozena otočením posledního listu. Já ano ...
Bylo to takové velmi edukativní, výchovné, ukázkové. Z příběhu trčelo to usilovné chtění zasvětit čtenáře do problému skloňovaného současností. Autismus, Aspergr kam se podíváš. A tak ho Pamela prožívá nejen se svým bráchou, ale i v případě spolužáka. Byť má s jeho projevy osobní rodinnou zkušenost, u spolužáka vůbec netuší, proč se chová tak nezvykle, dokud nezaslechne rozhovor dvou učitelek. Těžko uvěřit.
Napadité ovšem bylo odlišení kapitol podle barevného spektra, na kterém trval Jeremiáš.
Originální vztahový propletenec. Zpočátku mě hodně bavil. S přibývajícími příběhy jsem se přistihla, že se soustředím hlavně na to, odkud a kdo z postav dříve poznaných se v ději objeví. Zaujetí se vytrácelo.
Je mi líto. Už druhý pokus, ale odkládám. Mě to nebaví. Třeba jindy, až k tomu dozraju. ;-)
Literární seminář na vysoké. Přednášející nám zadává, každému zvlášť, dílo ke zpracování na zápočet. Prstem ukáže na mě: ,,Vy třeba Neviditelného od Havlíčka." No potěš, v životě jsem o něm neslyšela. Potěšena? Nadšena! Je to naprosto výborná záležitost. Mrazí mě z ní ještě dnes. Od Jaroslava Havlíčka jsem si pak přečetla asi vše, co jsem našla, a získala tak téma na diplomku. KAŽDÝ SVÉHO ŠTĚSTÍ STRŮJCE!
Moje dětská obsese. Knížku jsem četla xkrát. Pořád a pořád, dokola. Naštěstí přišly jiné příběhy. :-)
Jak výstižný název!
Vyrážíme na turné s prasátky, slípkami, kravička se také najde, přisedl též medvídek, jeleni v říji, i ten pes, co štěká, ale nekouše, a nezapomeňme na laňku a beránka.
Když však vezmou do ruky své hudební nástroje, stávají se pod taktovkou krotitele kouzelníky, kterým vestoje aplaudují vyprodané sály. Já se přidávám a tleskám autorce, jež mě pobavila, dojala a nechala soucítit s těmi, kteří jsou mnohdy vnějšími okolnostmi nuceni ztrácet svou lidskou i uměleckou hodnotu.
Velmi vyumělkovaná story. Ale pravda, cílová skupina nejsem.