Viviana-Mori komentáře u knih

Přiznám se, že jsem z knihy poněkud rozpačitá. Na jednu stranu se jedná o pořádně zběsilou, zvrácenou a napínavou četbu se spoustou zvratů, na druhou stranu čeho je moc, toho je příliš.
Až příliš mrtvol všude, příliš mnoho utrpení, zbytečné smrti... Tato kniha není pro slabé povahy, protože se tam vraždí děti i zvířata a to dost ujetým způsobem.
Vadily mi podivné metafory, přirovnání, s tím jsem měla problém už u jiné autorovy knihy. Nějak se mi to do těchto thrillerů nehodí.
Také opět klišé, na konci Lucie vše řeší sama v drsných podmínkách... Takový přístup mi přijde už ohraný, do nebe volající, hloupý a nezodpovědný. Chápu, že to je pro účel napětí, ale už je to leckdy trapný.
Celkově se to utne hrozně rychle... Ocenila jsem ale nějaké střípky v závěru a vysvětlení, proč vrah jednal tak jak jednal, ale... Celkově ten konec je prostě divný, i když vypovídá o tom, kdo co zasévá, také sklízí.
Kniha je dle mě přemrštěná, překombinovaná, se spoustou nelogicky (proč někoho bodnou a on normálně funguje??!) Četla jsem ji dlouho, vyčerpávala mě.
Ale kdo touží po literatuře, která mu trochu pocuchá nervy, tak asi dobrý.
Mně tam chyběla jakási logičtější kontinuita příběhu, té hrůzy tam bylo až moc a autor to podal tak nějak šaškovsky drsně a bláznivě.
Mnohých mrtvých mi bylo fakt líto. Fakt nevím, jsem z této knihy dost rozpolcená.
Ale na autora nezanevřu, přes to všechno je to docela zajímavé, i když mi autor nepřijde úplně normální :D

23.05.2024

Kdysi jsem viděla film, který mě závěrem šokoval a rozbrečel, takže jsem knihu měla dlouhou dobu v merku, ale dostala jsem se k ní až nyní.
Příběh je psán jednoduše, naivně, z dětského pohledu. Proto si myslím, že kniha je skvělé dílo, které může mladší populaci přiblížit bez zbytečných složitostí téma holocaustu. Samozřejmě, že příběh je sám o sobě poněkud nereálný, pochybuji, že by šlo, aby se dětský vězeň jen tak poflakoval u plotu a povídal si s někým z venčí, aniž by si chlapců kdokoli po tak dlouhou dobu všiml. Ale i tak se jedná o velmi silný příběh o silném a ne tak úplně naplněném přátelství.
Konec je velmi smutný, ačkoli ve filmu působil ještě hůř a drsněji. Řekněme, že kdo s čím zachází... (mám na mysli Brunova otce).
Líbilo se mi to, ačkoli mi vadila ta přehnaná naivita a to, že Bruno v některých okamžicích působil docela rozumně a jindy, hlavně při komunikaci se Šmuelem, jako úplný ignorantský blbeček. S dětmi pracuji mnoho let a nemyslím si, že by Bruno v devíti letech vůbec nic nedokázal pochopit a byl tak zabedněný. Toť můj názor.
Jinak se jedná o působivou knihu, kterou bych opravdu doporučila mladším čtenářům.

1 11.05.2024

Vím, že se jedná o velmi jednoduchou duchařinu, u které se leckdo nebude vůbec bát, ale mně se kniha líbila. Bylo to přesně takové mírně strašidelné a napínavé odpočinkové čtení, které jsem potřebovala při dlouhých jízdách v autobuse.
Ačkoli jsem se samozřejmě musela pozastavit nad Adrienninou touhou v domě nejprve zůstávat, já bych se tam podělala hned na začátku, bojím se tmy a zažít tam jakékoli divné pocity, tak budu raději bezdomovec. Ale to by pak kniha byla o ničem, že?
Představa kostnatého klapání mi nedělala dobře. A jestli jsem se u této knihy opravdu bála, tak to byl strachem o kocoura.
Příjemná pohodovka, která se dobře četla, více jsem neočekávala, takže dám klidně kladné hodnocení, i když vím, že nějaký majstrštyk to vůbec není.

4 11.05.2024

Inu, thrillery prostě miluju, takže mě tato kniha vlastně nezklamala - vraždy, zvraty, napětí, i nějaké ty emoce... Ale! Ze začátku jsem si říkala, jestli má cenu tuto knihu číst, první stránky mě neuchvátily. Některé pasáže mi také přišly napsány až komicky květnatě. Trochu mě to rozčilovalo a zároveň rozesmávalo. Když se řešila vražda, tak dobrý, ale autor občas při různých úvahách hlavního hrdiny zabíhal do podivných sousloví, nejspíš aby svůj projev ozvláštnil, ale přišlo mi to příliš na efekt. Také mě trochu vadilo, jak Sharko dává lidem v knize přezdívky, trochu mě to mátlo.
A když pominu vše výše zmíněné a fakt, že jsem vraha uhodla ještě než jsem dospěla k půlce knihy, tak jsem vlastně i tak jako čtenář byla docela spokojena.
Příběh se vyvíjel slušně, i když je to pěkná zběsilost a ne zrovna veselá.
Za tu zábavu dávám plný počet.

3 14.04.2024

Velmi poutavé a zajímavé čtení. Tuto knihu jsem měla v plánu své kýžené četby dost "upozaděnou", sáhla jsem po ní spíše náhodou a byla jsem velmi mile překvapena.
Tři různé příběhy žen, které spojuje téma spojuje nízkého sebevědomí a zavede je to dost složitých psycho situací. Hodně ze života!
Nejvíce mě oslovil asi první příběh, to byla klasická ukázka toxického vztahu s psychopatem. Z takového čtení mi nebylo vůbec dobře, protože tohle se může stát úplně každému. Trochu jsem v tomto příběhu poznávala i sama sebe, také jsem měla co do činění s jistým individuem, i když trochu jinak.
Druhý příběh také velmi fajn, ukazuje, kam může vést fanatismus.
A třetí byl zvláštní se zvláštní hrdinkou, psychologicky mi tento příběh přišel asi nejzajímavější, i když čtenářsky mě chytl méně, ale bylo zajímavé sledovat, jak se hrdinka pro touhu po dokonalosti a totální kontrole svého života žene do záhuby.
Dle mě opravdu povedené dílko.

4 06.04.2024

Carter mě ještě nikdy nezklamal. Vlastně mě mrzí, že už zbývají jen dva vydané díly. Můj život pak ztratí smysl (nadsázka).
Už jen konec předchozího dílu sliboval velké věci. Přesto jsem si dala načas rok, než jsem se po Galerii mrtvých vrhla na Nenávist.
Jediný příběh, který navazuje na předchozí události. Znovu se setkáme s Lucienem, který je opravdu spíš Luciferem. To, co dělal je neskutečný a hrůzný. V této knize vraha víme od začátku, ale na napětí to neubírá, neustále se děsíme, co ten psychopat ještě vymyslí.
A leč se mi kniha velmi líbila, tak smrtelná scéna v baru byla dle mě popsána až přehnaně. Autor se v tom podle mě zvláštním způsobem výžívá, popsat všechny nechutný aspekty vražd, někdy je to v pořádku, ale zrovna tady, v tom baru, mi to přišlo zbytečně moc, ne kvůli nechutným věcem, ale přišlo mi to vykonstruované na sílu.
A některé scény byly velmi smutné. Není to veselá kniha, ačkoli ke konci jsem se tím vším řáděním už dost bavila a smála se.
Velmi poutavé čtení.

4 18.03.2024

Humor skvělý jako vždy, příběh mě ale příliš nepohltil. Pravda je, že jsem se tuto knihu v průběhu let pokoušela číst čtyřikrát. Teď, napočtvrté jsem se rozhodla, že už to prokletí konečně zlomím a opravdu ji dočtu dál, než jen do chvíle, kdy přijde supermág na Neviditelnou univerzitu. Dočetla jsem ji celou a i přes to, že postavy byly moc fajn, humor skvělý a příběh zběsilý (Mrakoplaš mi trochu připomíná mě) tak jsem nečetla zase s takovou chutí. Jsem prostě nyní asi laděná jinak a upřednostňuji vážnější knihy. Úplně mi to nesedlo a jiné díly Zeměplochy se mi líbily víc.

3 13.03.2024

Uff. Na to, že kniha není zase tak tlustá, jsem jí četla docela dlouho.
Bryndzu jako autora mám ráda, série s Erikou Fosterovou mě bavila, tu druhou sérii s Kate jsem zatím nečetla, chystám se na ní.
Ale tohle se podle mě úplně nepovedlo.
Kniha je čtivá, stále se něco děje, to je pozitivum. Ale občas mi přišlo, že autor omílá mnohé věci dokola. Také mi kniha přišla strašně bezútěšná a depresivní. Jsem zvyklá číst temné příběhy, psychothrillery a krimi, ale tohle byla prostě jedna velká schíza. Já být hlavní hrdinkou, tak jsem podělaná až za ušima a v mnoha ohledech asi jednám jinak a mnohem zbaběleji.
Chorvatský smyšlený ostrov se tu jeví jako děsivé místo. Prázdninový domeček se proměnil v dům hrůzy. Samá nešťastná událost, už mi to pak lezlo krkem.
Také mi celý příběh přijde až příliš zběsilý a naprosto nereálný. Taková uměle vykonstruovaná beznaděj, všechno na sílu.
A také mi přišlo zvláštní, že ač kniha obsahuje barvité popisy krajiny, já si to vůbec představit neuměla. I ty obyčejné popisy mi přišly chaotické a to myslím, že mám představivost dobrou, ale tady mi to fakt nějak nešlo.
Dávám tři hvězdy, protože nějaký zájem kniha ve mně vyvolala a nenudila mě, ale ten příběh je fakt divný.
Zlaté klasické vyšetřování vražd.
Asi jsem čekala něco jiného.

6 04.03.2024

První, co mě po přečtení této knihy napadlo, bylo: Hrozný. Nechutný.
Tím nemyslím, že by taková byla kniha sama o sobě, ale to, co se v ní děje.
Leckdo tvrdí, že paní Mornštajnová neumí psát, že její knihy jsou jak slohovka ze základní školy. Já s tím ale nesouhlasím, ano, je to psáno jednoduše, ale je to o malé holce, takže mi to nijak nevadilo. Příběh je psán prostě, ale lidsky, dobře se čte. Když se díváme na obraz, někdo také maluje realistické kresby a někdo jen patlá štětcem klikyháky... Stylů je spousta a záleží, co si z toho čtenář vezme a co očekává.
K příběhu samotnému: Už jen to, že nevíme jméno hlavní hrdinky, poukazuje na to, jak na ní nikomu doopravdy nezáleželo. Bezejmenná, bezvýznamná. Přítěž pro všechny okolo, bylo mi jí velmi líto. Rodina by měla být ten pomyslný bezpečný přístav, jistota, ale někdy je rodina i za trest. Matka alkoholička, slabá osoba, netečná, bez jakékoli empatie a citu, babička zapšklá, vyčítavá a taktéž citově chladná (ačkoli mi přišlo, že tam nějaké záblesky citu vůči "Cácoře" přece jen byly, asi jako u jediné osoby). No, o "lesu v domě" ani nemluvím, to je humus na entou.
Takže celkově jde o příběh, který nemá žádnou naději, optimismus, máme jasný příklad toho, jak by to v rodině probíhat nemělo a že by si někteří lidé opravdu neměli pořizovat děti, jen sdílíme s hlavní hrdinkou jedno velké zoufalství. Takže strašné, nicméně se jedná o velice silný příběh, napsaný jazykem rozluštitelným pro každého, takže hodnotím velmi kladně.

27 18.02.2024

Od knihy jsem měla velká očekávání a jsem ráda, že byla splněna.
Mám ráda záhady, výzkumné laboratoře a zvláštní schopnosti. Toho si čtenář užije v knize dostatečně, kniha má zdařilou kontinuitu, s hlavním hrdinou začínáme v jeho dětství a putujeme s ním celou trnitou cestu, přes mnoho mrtvol až do dospělosti. Příběh úspěšně graduje s každou další stranou.
Ta osudová láska je stěžejní, ale mě připadala... nepravděpodobná. Proč by měl Jack milovat nějakou přemoudřelou, arogantní fiflenu, kterou jednou potkal na hřbitově a navíc se s ní vidí jen velmi sporadicky? Ze začátku se nechovala k němu vůbec hezky, vím, nemohla za to, ale nemám ráda, když hlavní hrdina ze sebe dobrovolně nechá dělat vola jen pro hezký oči. Ale jasně, bez toho by ten příběh asi nevznikl. Pak to Stella vylepšila a druhá půlka knihy ji poněkud více zlidštila.
Ke konci možná byl již na mě příběh příliš zdlouhavý, ale celkový dojem mám víc než dobrý. Mám ráda tajemno a akci a v této knize je toho požehnaně.
I mnoho postav, záporných více než kladných, z toho Pickforda jsem měla osipky, vše je tak strašně propletené, zamotané, ale napsané tak, že se v tom člověk neztratí.
Konec byl poněkud zvláštní, nevím, jestli se mi úplně líbil. Nicméně dávám pět hvězd, i přes výhrady, neboť mě kniha opravdu bavila, měla spád a bylo to zase něco trochu jiného, než jsem v poslední době zvyklá číst.
Nicméně si prostě neodpustím vtíravou myšlenku, že ta láska ke Stelle byla hodně nezdravá a dost přehnaná, ale to bývá bohužel nešvar valné většiny knih.

4 14.02.2024

Autorka ani zde nezaptře svůj styl - román se spletitými osudy, mnoha postavami, které spojuje určitá věc, ať už to je nějaká činnost, nebo lokalita a krimi zápletka k tomu.
Nejedná se o žádný brutální thriller, vše plyne pozvolna a děj se víc a víc zamotává.
Příběh se mi líbil a ač jsem ještě zdaleka nečetla všechny díly této série, tak musím říct, že tento díl považuji za slabší. Nekonalo se zde pro mě takové napětí, jako u jiných autorčiných kousků, běželo to všechno v takové konstantní rovině. Ale to nevadí, ráda si přečtu další díly.

3 22.01.2024

Strašně rozvleklé.
Překombinované. Přemrštěně utahané, každý (s prominutím) prd se tam rozebírá do nejmenších detailů, poslední stránky knihy mi přišly naprosto zbytečné, čtení mě mnohokrát unavovalo.
Přesto se jedná o docela zajímavé rodinné drama, spletité, se spoustou postav.
Příběh je to fajn, postavy se daly přežít ( akorát Savaně bych prostě dala pěstí mezi oči, tu jsem prostě ráda neměla i přes ten její osud).
Byla jsem zvědavá, co se stalo.
Ale knize by slušelo údernější vyprávění, takhle je tam strašně omáčky, která mě vyčerpala a řekla jsem si uff, sláva, konečně konec!! Četla jsem knihy s mnohem vyšším počtem stránek, které mě vtáhly a vůbec jsem si délku knihy neuvědomila.
Tady mě to už trápilo, méně je někdy více. Kladné hodnocení dávám za příběh, který se mi i tak líbil a byl slušně propracovaný.

6 15.01.2024

Já si tuto knihu půjčila v knihovně a vůbec jsem nevěděla, že je ještě nějaký díl předtím. Myslela jsem, že se jedná o samostatný příběh, ne pokračování. A kdybych se nepodívala sem na databázi, tak bych se možná jen divila a nedošlo by mi to až do konce.
Pravda je, že se to dlouho dá číst jako samostatný příběh, ale pak člověku začnou některé informace dost chybět.
Strašidelné domy jsou vděčné a věčné téma, do půlky knihy se mi příběh docela líbil, pak už to spíš bylo jen o umírání a krvi. A ten závěr... no nevím, už to pak začalo být spíš takové úchylné.
Každopádně si první díl přečtu, díky tomu, že znám tento druhý díl, to bude jistě o mnoho zajímavější čtení.
Mám ráda lehce strašidelné příběhy, strašidelné prokleté domy a tak, ale tady, kam se příběh začal ubírat, se mi už nelíbilo. A mám spoustu otázek, které mi nebyly zodpovězeny. Škoda.

1 31.12.2023

Kniha je velmi čtivá, příběh je možná malinko někdy přitažený za vlasy, ale má v sobě i mnoho děsivé a reálné skutečnosti. Když jsem byla dospívající dítě, internet a dětské stránky se hemžily pedofily, jako je Mike, s mnohými jsem udržovala kontakt (naštěstí jen písemný), dokázali dát mladé nesebevědomé duši pocit, že někomu na nich záleží, že jsou výjimečné, chytré... Zvlášť ještě, pokud hrdinky v této knize nemají stabilní rodinné zázemí, je úplně jasné, že propadnou někomu, kdo je zdánlivě miluje a stará se o ně. Bohužel se ale nejedná o lásku, ale o dost ošklivou manipulaci.
Příběh mě opravdu vtáhl, i když mi z něj nebylo mockrát dobře, ale opravdu mě zajímalo, jak to bude dál. Jasně, to věznění ve sklepě a i ten závěr byly už trochu přes čáru, ale což... Vlastně jsem byla ráda za to, jak to dopadlo.

1 28.12.2023

Kniha je velmi ponurá, smutná, často se opakuje pasáž o nešťastném otci, který nespí a jen jezdí po Stříbrné cestě a hledá svou ztracenou dceru.
Mejin osud byl také velmi zajímavý, poukazuje na to, že když nemáme patřičný rodinný vzor a zázemí, snadno se necháme zaslepit něčím zdánlivě fungujícím a naoko krásným.
Přemýšlím, jak hodnotit. Příběh se mi četl dobře a stále mě zajímalo, co se bude dít a jak to dopadne, atmosféra je opravdu ponurá, severská, dala by se krájet. A i když si uvědomuji, že kniha asi není zrovna úplná "topka", tak mě zaujala natolik, že klidně dám čtyři hvězdy.
Pro mě poutavý, leč velmi smutný zážitek.

3 11.12.2023

Mám moc ráda romány ze života, s tématikou druhé světové války, rodinných a mezilidských vztahů. Tato kniha mě rozhodně nezklamala, výborně se četla.
Také bych přála postavám více štěstí a čím jsem starší, tím víc si přeji v takových knihách sladký happy end, ale život takový bohužel nebývá.
Irma byla velmi silná, obětavá postava s velkým srdcem.
Edita byla komplikovaná, ale chápala jsem ji.
Obecně je kniha zaměřená na ženské hrdinky, muži zde vystupují většinou jako pěkní šmejdi.
Hlas kukačky je druhá kniha od této autorky (první byla Heřmánkové údolí), kterou jsem četla a druhá, které dávám plný počet hvězd, neboť se jedná o velmi poutavé a dojemné čtení.

12 10.12.2023

Jodi Picoult mám jako autorku moc ráda. A proto musím říct, že dle mého názoru je tato kniha její slabší dílo. Téma není špatné, jakožto střelba na potratové klinice a pohled na potraty v Americe obecně. Zajímavé je i to, že je kniha psána od konce a postupně se hodinu po hodině vracíme v čase. Fajn, ale už jsem se v tom po půlce knihy ztrácela a občas jsem měla pocit, jako kdyby se v tom chvilkama ztrácela i autorka. Mnohé postavy mi vadily a vlastně mě vůbec nezajímaly, všichni byli takoví strašně starostliví, rádoby vlídní, skoro jako by mi lezli až do pusy a navíc mi mnohdy děj přišel podivně zdlouhavý, popisoval snad každé mrknutí oka daného člověka.

No... i přes mnohé klady knihy - téma, čtivost, rytmika děje a určité napětí, mi tento počin přijde jako takový průměr. Od autorky jsem zvyklá holt na pořádný bomby, toto byl čajíček i přes to, že se tam střílelo.

Konec mě v něčem překvapil, v něčem potvrdil mé domněnky (ani nevím, jestli měl závěr úplně šokovat, protože byl dle mě dost jednoduchý a předvídatelný). A vlastně mě konec úplně neuspokojil, na to, že jsem téměř minutu po minutě trávila s postavami den jejich útoku a s knihou se mořila skoro týden, jsem si na závěr přišla trochu ošizena.

Dávám tři hvězdy a těším se, až si od Jodi přečtu zase něco dalšího.

3 26.11.2023

Tato kniha byla příjemná změna po všech těch jiných populárních knihách. Moc se mi líbilo, že je psaná tak snově a přitom o obyčejně neobyčejném životě,. Nebo naopak? Každý z hlavních hrdinů po něčem touží, ať už po rodině, slávě, pěnězích... A každý je trochu divný patron.
Tento příběh mi připomíná mojí hlavu v kocovině, v depresi nebo nenaplněné lásce. Sny, dramata... ukazuje, že ani zdánlivě obyčejný život není obyčejný. Všichni máme své třinácté komnaty, tužby, bláznivé nápady... A taky, že si mnohdy nevážíme právě té krásné, vzácné "normální" existence.
Kniha se mě dotkla někde ve fantaskní hloubce. Hlavní postavy si o svůj osud samy řekly, ať už naivitou, nebo svými psycho sklony. Přesto bych jim více přála takový konec, jaký viděl Viktor ve svém blouznění.
Kniha mi byla svým stylem psaní, vnímáním světa, osudem postav i jejich neduhy velice blízká a tak bych jí vlastně ráda dala plný počet hvězd, ačkoli mi tam možná něco malého, k úplné spokojenosti chybělo, takže nakonec dávám čtyři. Každopádně bych si určitě od autorky ráda přečetla něco dalšího.
Za mě dobrý, zůstal mi takový temný, mysteriózní pocit a neztotožňuji se s nízkým hodnocením této knihy zde.

3 19.11.2023

Asi se teď nedokážu úplně rozepsat a vymyslet nějaký duchaplný komentář. Tato kniha mě prostě bavila. Spousta charakterů, spousta podezřelých, lámala jsem si hlavu, protože důvody k zabití měl skoro každý. Prostředí tajuplného mlýna na samotě mi přišlo až roztomilé, já bych se podělala strachy. Takové úsměvné, když detektivka začíná ponurým starým místem na samotě, taková klasika a nemyslím to vůbec špatně.
Postavy jako vždy dobře psychologicky vykreslené. Klidně těch pět hvězd dám.

9 14.11.2023

Po mnoha letech jsem se v četbě vrátila ke staré dobré Daphne du Maurier.
Tato kniha dokazuje, že autorka prostě uměla psát, leč mě tento román nenadchl tak, jako její slavnější díla.
Julius Lévy mi byl protivný už od samého dětství, přišel mi jako takový malý psychopat, který nesoucítí s nikým, jde si jen za svými tužbami, mocí a bohatstvím. Myslím, že jeho vnitřní svět byl vlastně dost chudý a tak musel plnit svou prázdnotu povrchními úspěchy a nakonec se stal nejbohatším mužem v Anglii. No, já mu to nepřála, definitivně si to u mě podělal tím, když hodil svou kočku z mostu, ačkoli na druhou stranu by se to v jeho případě dalo chápat i jako jistý akt zvráceného milosrdenství.
Leč se jedná o dobře napsaný příběh, s velmi dobře vykreslenými postavami, hlavně tedy hlavním hrdinou, tak pro mě to bylo povrchní čtení, do kterého jsem se neuměla a asi ani nechtěla vcítit. Už dlouho mi nebyl hlavní hrdina žádné knihy tak protivný, jako Julius.
Vždy dosáhl svého, věřil si naprosto ve všem, vše se mu povedlo, přesto bylo očividné, že mu chybí něco velmi podstatného, co se koupit nedá. Když už měl všechno, za čím se dál honit? Jeho slabinou byla nakonec jeho dcera, která se mu v mnohém podobala, ale toužila žít život po svém a jinak.
Mně těch přes tři sta stránek o takovém magorovi trochu vyšťavilo, bylo mi ho líto až na samotném konci, kdy sám zjistil, že jeho zlatá éra skončila. To jsem možná jednou jedinkrát měla chuť ho pohladit.
I přes těžkou averzi k hlavnímu hrdinovi dávám knize čtyři hvězdy, neboť se dle mě jedná o barvitý a dobře napsaný psychologický román, leč absence lidskosti hlavního hrdiny ubrala mému čtení této knihy duši a do děje jsem se nenořila, jen proplouvala po jeho povrchu.

1 05.11.2023