kurama45 kurama45 oblíbené citáty

☰ menu

„Měl jsem pro něj jen špatné myšlenky, myšlenky diktované povinností, myšlenky předepsané úctou k lidským zákonům, ale lidsky jsem se nezachoval.“
David Diop

„Je potřeba si dávat pozor, a když si myslíme, že si můžeme myslet, co chceme, nenechávat do sebe skrytě v převlečení vnikat myšlenky ostatních, maskované myšlenky otce a matky, přemalované myšlenky dědy, zahalené myšlenky bratra, sestry, přátel, či snad dokonce nepřátel.“
David Diop

„Člověk má s ostatními lidmi společnou mízu, ale živí se jí odlišně. Nové sice není skutečně novým, ale pro ty, kteří jsou bez ustání, pokolení za pokolením, vlna za vlnou vyplavováni na svět, novým zůstává. A tak aby se člověk v životě vyznal, aby se neztratil na cestě, musí poslouchat hlas povinnosti. Kdo příliš myslí sám, zrazuje.“
David Diop

„Bolest se toleruje, tu si lze přinést zpět pod pomínkou, že si ji necháme pro sebe. Ale vztek a zběsilost, ty si do zákopu nosit nesmíme. Před návratem je třeba se ze vzteku i zběsilosti vysvléknout, zbavit se jich, jinak už nehrajeme válečnou hru. Když kapitán zapíská na ústup, šílenství ja tabu.“
David Diop

„Nepřítel odnaproti těžce oddychuje a zničehonic se dává do křiku, ale díky dobře utěsněnému a staženému roubíku se ozývá jenom nesmírné ticho. Křičí v nesmírném tichu, já přitom vybírám všechen jeho vnitřek z břicha a pokládám ho ven na déšt, na vítr, na sníh či na měsíční svit. Pokud v téhle chvíli jeho modré oči nadobro nevyhasnou, položím se vedle, natočím si jeho obličej proti svému, chvíli se dívám, jak umírá, a pak ho podříznu, pečlivé, lidsky. V noci je každá krev černá.“
David Diop

„Nikdo neví, co si myslím, a tak si můžu myslet, co chci. A myslím si, že se po mně chce, abych nemyslel.“
David Diop

„Teď už vím, přísahám ti, že jsem všechno pochopil v okamžiku, kdy jsem si pomyslel, že si můžu myslet cokoli.“
David Diop

„To je válka: když je Bůh o krok pozadu oproti lidskému mumraji, když nedokáže rozplést do sebe zamotaná vlákna příliš mnoha osudů.“
David Diop

Má duše se nenechá zavřít do vězení, do klece ze železa nebo do klece ze vzduchu. Má duše chce být jako loď na nebi a hranice těla ji nemohou zastavit. A žádné zdi ji neuvězní: ani ty, které postavily lidské ruce, ani zdi slušnosti, ani zdi laskavosti nebo dobré výchovy. Nepolapí ji krásná slova, hranice království, dobrý původ – Nic. Duše přelétává nad tím vším velmi snadno, je nad tím, co se nachází ve slovech, a mimo to, co se ve slovech nenachází. Je mimo radost a mimo strach. Překračuje to, co je hezké a vznešené, jakož i to, co je zlé a strašné. Pomoz mi, dobrý Bože, a zařiď, aby mě život nezranil. Dej mi schopnost mluvit, dej mi jazyk a slova a pak vyslovím pravdu o Tobě.
Olga Tokarczuk

Není to snad pojivo lidského světa? Nepotřebujeme snad jiné lidi proto, aby nám dopřáli tu radost, že jsme lepší než oni?
Olga Tokarczuk

Pokud myslíš, že jsi schopen ničit, zamysli se i nad tím, že jsi schopen budovat.
Olga Tokarczuk

… zákazy stejně nefungují. Vlastně fungují jen na začátku, pak v nich lidská povaha začne svým dlouhým prstem vrtat díru, nejprve malou, pak, když necítí žádný odpor, stále širší, až je díra konečně větší než to, co díra není.
Olga Tokarczuk