Povídka o ztracené noze
Povídka od:
Karel Čapek
Z knihy:
Povídky z druhé kapsy, Kapesní povídky, Povídky z jedné a druhé kapsy a další povídky (5 povídkových sbírek), Povídky z jedné a druhé kapsy
Pepek utekl z fronty k manželce, a aby nedostal trest za dezerci, ukryl se v hnoji. Sousedka to práskla a před soudcem se přiznal i k tomu, že chodil za manželkou. Soudce se smiloval a pro tu lásku, že ho manželka takto přijala, mu tak přisoudil jen 3 roky žaláře, ne smrt zastřelením.
To Lojzík šel na vojnu a simuloval nemoc, při kontrole ve špitálu si náhodou dal nohu na postel a poslali ho domů jako invalidu bez nohy, pobíral rentu i po válce, ale noha mu začala chřadnout. Aby ji zachránil, chodil po úřadech, říkal pravdu, že má obě nohy a spravilo se to.
Povídka o ztracené noze
Rok vydání originálu: 1929
Povídka vyšla v knize:
Komentáře (7)
Přidat komentář
Hned jsem si vzpomněl - "Ještě za 20 let se budete budit ze spaní, když si vzpomenete, jak jste simulovali u doktora Grünsteina! Dejte mu klystýr a dvojitej chinin!"
Po Baladě toto bylo obzvláště slabé. Ze všeho nejvíce mi to patrně připomínalo Cimrmanovu hru Němý Bobeš (neptejte se mě proč) a do značné míry jistou parodičností Diderotova Jakuba Fatalistu (taky se mě neptejte proč). Asi to bude jistou… obyčejností tématu. Nevím, zkrátka mi to přišlo podivhuhodně nezajímavé.
Absurdní a úsměvná povídka o dezertérovi, co z něho náhoda udělala invalidu, stav jeho nohy se mu pak zhoršil, a tak se přiznal k tomu, co z něho udělal lékař. Divný příběh.
Zajímavé.