Propuštěný
Povídka od:
Karel Čapek
Z knihy:
Kapesní povídky, Povídky z jedné kapsy, Povídky z jedné a druhé kapsy a další povídky (5 povídkových sbírek), Povídky z jedné a druhé kapsy
Záruba je propuštěný na podmínku po 12 letech, které seděl za vraždu. Odvykl si mluvit a omylem se zamotal do manifestace, byl zatčen a soudce, prokurátor a vyšetřovatel přemýšlí, jak ho z toho dostat, jenže...
Propuštěný
Rok vydání originálu: 1929
Povídka vyšla v knize:
Komentáře (7)
Přidat komentář
Návrat odsouzených z výkonu trestu a jejich resocializace je složitý problém dodnes.
Vlastně se stále ne a ne rozhodnout, jestli sem i tahle povídka líbil, či nikoliv. U Čapkových povídek nehodnotím kvalitu slohu, to fakt nemá smysl, vždy je skvělý, Čapek to jinak neuměl.
Čili pro zhodnocení mi zbývá myšlenka. Jednak mám drobet problém s tím, „vrahové bývají dobří lidé“ a „zato defraudanti“… Možná to bylo řečeno z ryze subjektivního pohledu (to u Čapka vždy), ale přeci to není dobrá myšlenka. To pak vede k tomu, že prezident využije relikvii po monarchii, někoho právoplatně odsouzeného svévolně propustí z vězení, ačkoliv tento je usvědčený vrah a bum! My si z něj uděláme národního hrdinu.
Co Čapek demonstruje je však jiný problém a je, pravda, závažnější. Ona „samovazba“ byla Čapkem jistě zdůrazňována, aby vyzdvihl fakt obtížnosti rehabilitace, respektive resocializace po letech strávených ve vězení. Což je reálně problém a vede to k nárustu osob, které se do věznic vracejí zkrátka proto, že nejsou schopny – a to ani po adaptačním procesu – plné resocializace. Což je problém – zde nehovořím o lidech jaksi trvale kriminální povahy, těch se nezbavíme, ale recidiva kvůli neschopnosti návratu je zkrátka ohromný průšvih. Vede to přirozeně k myšlenkám na to, jaké úpravy by byly potřeba ke změně, což vede k ekonomickým důsledkům, které by to způsobilo. Svět je smutný.
Nu a s koncem… Když se tak nad tím teď zamyslím, tak ano, povídka je to vlastně dobrá. Nikoliv nejlepší, ale velice dobrá. Navíc právníky vykresluje jako docela fajn lidi, toho si vážím.
Taková krátká moralitka. Ale protože je z pera mistra, tak se čte dobře a ani čtenáři nepříjde, že by se měl nějak zamýšlet, že ho někdo tahá za ouško a říká mu: Podívej se tupče, jak je ten život kakrholte komplikovaný.
Dneska by se to už stát nemohlo, protože nemáme četníky a tudíž se s nimi nemůže nikdo prát. ;-)
A také před propuštěním z krimu předchází adaptační proces návratu do společnosti. A taky nikdo není 12 a půl roku na samotce.
I tato povídka zfilmována. Propuštěný je oběť náhody, a tragika jednoho lidského života.
Návrat vězňů do společnosti, po odsezení trestu je nereálný úkol buď opět skončí ve vězení neboť už nejsou schopny třeba po dobu 10-20 let,se adaptovat do společnosti, práci neseženou,a bohužel nic jiného než kriminál neznají...