Zločin v chalupě
Povídka od:
Karel Čapek
Z knihy:
Povídky z jedné kapsy, Povídky z jedné a druhé kapsy a další povídky (5 povídkových sbírek), Povídky z jedné a druhé kapsy
Vondráček ubil tchána sekyrou, protože prodal pole, a co je sedlák bez pole. Vondráček však svůj čin vidí svým vlastním pohledem...
Zločin v chalupě
Rok vydání originálu: 1929
Povídka vyšla v knize:
Komentáře (4)
Přidat komentář
Zločin v chalupě po mém soudu nelze číst jinak než v kontextu Posledního soudu, kterému je jakýmsi kontrapunktem. Ve zmíněné nám Čapek ukazuje, že boží spravedlnost je nefunkční, o tom můj rozsáhlý komentář u vlastní povídky. Lidem jen lidská spravedlnost.
Zde však Čapek přichází s opakem. Ona ta lidská spravedlnost není… sufficient… dostatečná, ačkoliv to slovo anglický pojem nedostatečně vystihuje. Některé věci se zdají vymykat z lidské spravedlnosti, tím více pak z trestního řízení. To Čapek ostatně ukázal již v Pádu rodu Votických, tam to měl ale Jirka z Poděbrad jednodušší, že rozhodoval coby suverén. Tento problém rozebírá i například Karl Jaspers v Otázce viny. Některé viny nejsou kriminální, ale morální, či metafyzické. Nu dobře, toto je zjevně vina kriminální, ale kriminální spravedlnost se k ní zdá… nedostatečná. S tímto bolem soudců nám Jaspers nepomůže, tak co teď s tím? A to já bych jednou chtěl být soudcem, prosím.
V kontextu obou povídek se zdá, že tu Čapek poukazuje na nemožnost dojití „vyšší“ pravdy, spravedlnosti. Pakliže je však jeho noetický skepticismus nepřijatelný, co je pak toto? Návod na rozpad společnosti, přátelé, desintegrace jakékoliv, byť elementární důvěry v soudnictví. Strašná představa. A přesto hlodá.
Upřímně? Nikomu to na mě neříkejte, ale já jsem schopen klidně žít s jistou mírou… přítomné nespravedlnosti. Ale přeci je to otázka velice zajímavá a složitá. Z pohledu filosofického jistě.
Jsou situace, kdy člověk brání podstatu svého bytí i za cenu zločinu. Smutné, ale i poučné.
Zemitý příběh z venkova. Z pohledu policie běžná domácí zabíjačka.