Helena

Povídka od: Karel Čapek
Z knihy: Trapné povídky, Boží muka / Trapné povídky, Povídky z jedné a druhé kapsy a další povídky (5 povídkových sbírek), Nesmrtelní milenci 3

Poznal ji v lázních. Spřátelili se snadno. Snad pro vzájemnou bizarnost, která jim oboustranně imponovala.
Helena a on.
Ale náhle má Helena sokyni. Má se k němu víc. přímo ho hltá, to Helena nedělá. Helana v něm poznává fanfarona, prázného poživače, tuctového sobce.
Jen aby už odjel a on skutečně - odjel.
Ale Heleně to nedá a napíše mu.
Jelikož jsou oba z Prahy, tak se tam zase setkají. Dopis, který od heleny dostal je plný ryzího citu a cítí se při jeho čtení trapně. pomátla se, říká si, ztratila soudnost? Co mu to jen píše...Nazývá mě miláčkem, diví se a přitom jsem se k ní choval tak odměřeně a chladně... To bude si nějaký hysterický záchvat, uklidňuje se.
Jen dočetl dopis, už ho četl znovu.
Usedne tedy k úsacímu stolu, rozhodně a napíše jí taktně, že si nezaslouží její lásku, že by ji neunesl, nebo tak něco. Jenomže když už začne psát, tak náhle buch a cbuch na dveře a kdo je to?
Helena.
Měla se k němu, byla ještě zesličnělejší než dříve, ale on jí dal přednášku o tom, že jestli ho tak moc miluje, tak otom už se nesmí nikdy vidět, protože je padouch a lump a všivák a dacan.
Helena odešla a už se nikdy neviděli.
Po letech o ní slyšel. Mluvila o něm, že jí ublížil. Bylo mu to líto - i po ltetech.

Rok vydání originálu: 1919