Peníze

Povídka od: Karel Čapek
Z knihy: Trapné povídky, Boží muka / Trapné povídky, Povídky z jedné a druhé kapsy a další povídky (5 povídkových sbírek)

Zase to na Jiřího přišlo.
U jídla. Úhybal okázalým starostem paní bytné. Musel do postele. bytná mu za pár chvil přinesla telegram. Přijetde Růža. Nechápal. To je jeho vdaná sestra. asi se nudí, přijede do města nakupovat, napadlo ho a ležel dál.
Večer dorazila Růža a vlekla sebou velký kufr. Její mž ji urážek, až to nevydržela. Jiří poslouchá její stížnosti, s hnusem i soustrastí, neví co říct. Místo odpovědi, jak se má Jiří, tak se jí jiří zeptá co chce dělat dál. Růža chce pracovat, Jiří se tomu diví a říká, že není zvyklá, že neví co to obnáší.
Jiří chce jít spát, Růženě se nechce.
Jiří říká: Hele, tak nemysli si, že si prací moc vyděláš, to bys byla naivka. Je zde ale jedna záležitsot...Podíl po rodičích. Dělá to pět tisíc ročně, po zdanění čtyři, ale to jsou jen úroky, ale na na tu hlavní sumu se šahat nesmí, jinak by nebyly úroky? Chápeš?
Růžena nechápe, ale ví, že služka si vydělá tři stovky za měsíc, tak jí při těch slovech se štěstím zamotá hlava.
Zítra ti najdu pěkný pokoj s vyhlídkou, slibuje jí jiří a taky to udělá.
V následujícím období i Jiří okřívá, zbavuje se nervozity, není už sám.

Ale náhle se obevuje jeho druhá sestra. Tylda, vdané někde blízko za malého skromného průmyslníka, kterému se ale přes jeho šetrnost nevedlo dobře. Jenomže Tylda je na dně. Ruce má zničené šitím a psaním, Jiřímu je jasné, že pracuje. Tylda má děti. zdravé a hodné.
Tylda se diví, že Jiří žije v tam ošklivém pokoji, Jiří si uvědomuje, že Růženě to nevadilo, jemu taky ne, až na to pohlédne očima tyldy a zjistí, že Tylda má pravdu.
Tylda říká - Růžena dělala svému muži dluhy, všiml sis jak byla oblečená?
Jiří odpoví po pravdě, že ne.
Růža si kupovala si kožešiny za tisíce,pak je prodávala za pár stovek, účty před mužem schovávala, chodily žaloby...
Jdi pryč, žadoní po palbě slov od Tyldy Jiří, Jdi pryč, ale Tylda dál mluví o tom, že Jiří žije ve špíně a upadá.
Tylda odešla.

Růžena přišla navštivit Jirku.
Růžena je šťastná, Jiří ustaraný.
Byla tu Tylda, neudržel se a procedil mezi zuby Jirka.
Růžena vycítí, že o ní Tylda nemluvila dobře a začne se hájit a Tyldu pomlouvat. Potom mu řekne Růžena, že Tylda má za muže hlupáka, který za kohosi ručil a pak to za něho musel platit...
Jiří neví co si má o tom všem myslet.

Den poté dostává Jiří psaní od Tyldy.
Tylda potřebuje pomoc, 50 tisíc.
Růženu prý nemá Jiří podporovat, má ji poslat k svému muži, ten ji přijme, a nebude tak pokrevně ujídat peníze jejím dětem.
Jiří odhodil dopis.
Růžena najde spícího jiřího, dopis opodál, přečte si ho a zaječí: Ta skrblice.
Má děti, probírá se jiří.
Nemusela si je dělat, odvětí Růžena.
Jiří pomyslí na to, jak jen Tylda, kdysi tak mateřská a ustaraná zhrubla. Peníze, jsou za tím vším peníze...

Nazítří přijde za Jiřím Tyldin muž.
Nešťastný továrník mu nabízí, aby se stal společníkem...Dluh by se na Jiřího převedl, společnost by se vzchopila, má totiž velkou budoucnost.
Současně vydává listiny...jen je zapotřebí ten kapitál, ten z kterého jsou úroky, to dědictví po rodičích, které je odkázáno na Jiřího...
Přijďte za rok, víc pro vás nemohu udělat, řekne výsledně jiří.
Teď hned to nebude, vím jak jste si počínal v minulosti.
Tyldin muž, jiřího švagr odešel.

Jiří dal příkaz bytné.
Kdokoli zde z příbuzných přijde, tak mu řekněte, že ho nechci vidět, že chci být sám a v klidu.
A ulehl a ležel, snad usnul.