Surovec

Povídka od: Karel Čapek
Z knihy: Trapné povídky, Boží muka / Trapné povídky, Povídky z jedné a druhé kapsy a další povídky (5 povídkových sbírek)

Účtárna. Táhne na šestou, úředníci vstávají a umývají si ruce. Tu zadrnčí domácí telefon; účetní zvedne sluchátko a slyší jediné slovo: Bliss. Mrkne na mladého muže, který, opřen o pokladnu žvaní se dvěma písařkami. Ihned zahodí cigaretu a odchází.
Bliss vstoupí do místnosti, kde je ředitel a majitel Pelikán. Oba nervní, Pelikán řekne řediteli továrny: Zítra ohlásíte výluku. Ředitel zasmušile: "To znamená stávku".
Bliss diskrétně kouká z okna, ví moc dobře oč jde. Pelikán bojuje o život. Německá soutěživost v průmyslu je žene do úzkých. Němci dělají o třicet procent laciněji.

Je tomu rok, co Pelikán rozšíříl továrnu a investoval bláznivé peníze do nových strojů, aby zlevnil výrobu; koupil nové patenty a počítal, že výroba stoupne o polovinu. Nestoupla vůbec; bylo cítit odpor dělníků. Dělníkům snižoval mzdu, ti dvakrát stávkovali.
Bliss věděl, že stávkou chce Pelikán nabrat dech.
"Bliss", zakřičel na něho Pelikán, jako na svého nejmilejšího psa.
"Pojedete do Německa...víte proč...víte nač...", Bliss věděl, polichoceně se usmál. byl to průmyslový špion a rozený vyzvědač.
Pelikán stále cosi psal, Bliss mu šeptem sdělil, že ráno viděl jeho paní, jak jela do Stromovky, a setkala se tam s docentem ježkem, rozloučili se U přívozu, paní plakala.
"Děkuju," řekle bez emocí Pelikán a psal dál.
Bliss si vezme šek, peníze na svůj pobyt a je v něm zahrnuta i odměna, usměje se a nechá svého šéfa, který ho právě už nepotřebuje.

Pelikán si v duchu říká, tak proto byla Lucy, tak zaražená, Ježek, jeho přítel z mládí, a zamiluje se do jeho mladé paní. Poslední měsíce opravdou svou ženu Lucy zanedbával, ale na druhou stranu Lucy spotřebuje až příliš mnoho.
Pelikán přemítal o tom, co mu vlastně Lucy do života přinesla. Ano, nejlépe bude, když ji přenechá docentu Ježkovi. Vždy´t všechno co Ježek vydělá, jí nestačí na jediné šaty! Ale jí to nedochází, zvykla si na přepachy, snadno si asi zvykne i na to žít bez něho. To jsou ženy.
Přemýšlel usilovně, a napadalo ho ledacos.
Potom vyrazil rovnou za Ježkem. Pan profesor není doma, hlásila mu bytná.
Počkám na něj, řekl Pelikán a usedl v Ježkově pokoji.

Požádáš o přeložení, navrhuje mu Pelikán.
Ježek odmítá.
Ba říká Pelikánovi: Vrať jí svobodu, pusť jí ze zlaté klece.
Ať požádá sama, odpovídá Pelikán.
Nemá odvahu, mluví za Lucy ježek.
Ty by sis ji pak vzal, táže se pelikán.
Rád, říká Ježek, jak rád.
Kolik máš?
Cože? nechápe Ježek.
Příjmu.
Což o to...to víš...není to mnoho...Nám ale na penězích nezáleží, vždy´t ona penězi pohrdá.
A ty si to jak představuješ, říká Pelikán.
Jsme oba jiní, nejde nám o peníze, ale o lásku, to ty nemůžeš pochopit.
Pelikán řekne rozhodně: Musím do továrny...požádáš o přeložení z Prahy!
Ne, neodejdu, řekne Ježek
Tak půjde z prahy ona, řekne Pelikán a odchází.
Pelikán dal kočímu adresu svého bytu. Po chvilce ale na něho zaklepal a zahlásil mu jinou adresu. Tu do továrny.