arcs
přečtené 894
Den trifidů
2014,
John Wyndham (p)
Dokonalost. Všechno řečeno. Pro sebe uvažuju, že ji mám blízko Merleho Malevilu - ale Malevil je tak osobní, blízký. To u Wyndhama není, takže zatímco Malevil jsem četl a poslouchal víckrát, Den trifidů jen dvakrát. Jako by Windham nedokázal trpět spolu se svými postavami? Je fakt, že popisuje mnohem víc utrpení než Merle, který ho nechává za zdmi izolovaného hradu, takže otázka, kdo je poctivější a odvážnější. Téma lidské arogance za covidu krutě aktuální, ale to nemá cenu zmiňovat, to je neměnná konstanta, na kterou se dá vsadit vždycky. Pokračování Noc trifidů bylo fajn, že některé věci vysvětlilo a logicky dotáhlo, ale naprosto nedosahovalo úrovně předlohy.... celý text
Jiný svět
2017,
Dmitrij Rus
Četl jsem, protože jsem viděl, jak to pohltilo mýho staršího, kterej jinak jen jůtubko. A musím říct, že mě to chytlo taky. Toho chlapíka to prostě baví a to z toho je tak cítit, že to baví i vás, teda mě, a to hodně. Nejsem žádnej pařan, ale malinko přece, tak mi to nebylo úplně cizí - to ale myslím není podmínka. Je to rozhodně pohádka. Je to hra. Je to pubertální fantazie - všechno zázračně a přímočaře vychází, umřít (aspoň hrdinům) nemožno, kde to skřípe s reálností, se přidá ezo-mystično. Ona je to vlastně úžasná studie mysli moderního mužo/dítěte. Novej žánr, kterej přišel se všema těma našima dětmama přikovanejma ke klávesnicím a monitorům. Jen vzdáleně tam prolínaj reálné zákonitosti - a je legrační vidět, jak se s nimi autor vyrovnává, aby mohl dál zůstat v jiném/Jiném světě. Bolest je volitelná, do inventáře se vleze Eiffelovka, gejzíry inteligence jsou spotřebovávány v ladění talentového stromu a výbavy postavy (narcismus level 1000). A na konci každého dílu háček. Takže čtu, i když vím, že je to pořád to samý, v dalších dílech už nemá co překvapit, je to opakování téhož - přesně jako v tisících partiích LOL, DOTy, PUBG a nespočtu dalších onlinovek. Autor si ještě nevšiml, že tohle je přesná definice pekla (jo, někde v šestém díle zmiňuje, že jeho druhové jsou z toho neustálého boje unavení). Zábavného, ale pekla. Přesto dám pět a doporučení, protože každej by měl přečíst aspoň jednu takovou a tahle je na úvod do problematiky dost dobrá. Přečtete jednu a nejspíš znáte všechny. (I když tady je třeba oproti Mahaněnkovi, se kterým mi to trochu splývá, ta chytrá vrstva světových božstev a celkem vtip a znaky autorova přehledu (přece jen je to 75, až začnou psát 90, to bude jiný kafe)). Samostatná kapitola je ten dětsky/zlostně, naivně přímej ruskej patriotismus... edit: kterej se spec.válkou na Ukrajině tomu dává trochu jinej nádech, ne-li rovnou mezinárodní ban.... celý text
Egypťan Sinuhet
2013,
Mika Waltari
...a pomazal své tělo vonnými mastmi a olejem... ta věta mi utkvěla jako refrén písničky. Zatraceně dobré písničky. A kněžka Nefernefernefer! Anima, jak vyšitá, jak je Waltari umí (asi má v sobě - to je nejspíš ta jeho jiskra geniality). Román jak má být a míň pak už nechcete. Širokej, živej, odvážnej. A z Egypta.... celý text
Deník muže ve středních letech
2013,
Petr Kukal
Pro mě - muže ve středních letech, nepraktického, nijak výjimečného - to bylo hořkosladké čtení, mnohokrát dobře známé, mnohokrát jsem si uvědomil, že můj první posměšný, pohrdavý soud patří stejně tak mně samotnému (něco jako píše dero). Také jsem to vnímal jako další smutnou zprávu o současném obecném stavu mužství. Zoufalém, bez síly, směru, vize. (A pak jsem stál uprostřed čerstvé holoseče v našem lese a bylo mi jasné - tak a sem to vede! Život v knihách, slovech, myšlenkách, snech, literárních významech, odvozených symbolech, očekávání ocenění od druhých... odtržený od reality, hmatelné praktické skutečnosti, země i Země, půdy, lesa, zdroje...). Prostě dost dobré, dost pravdivé i čtivé, vtipné pro mne lidštějším způsobem než deníky MV. U spojení vzdáleného kroužení kolem erotiky a zpovědí chyběla hlubší (sebe)reflexe (nebo mám napsat koule?). A možná by se všechno dalo proškrtat na 21. srpna.... celý text
