Mijagi
přečtené 473
Den pro Šakala
2014,
Frederick Forsyth
Rok 1963, atentát na francouzského prezidenta Charlese de Gauella. Mezinárodní pátrání po potencionálním pachateli v době, kdy nejrychlejším spojením s druhou osobou byl telefonický hovor zprostředkovaný přes ústředny, v době před internetem a před ulicemi osázenými kamerami, v době evidence hostů v hotelích pouze v písemné podobě v sešitech a knihách. Na jedné straně mravenčí práce komisaře Lebela s minimem informací, na druhé straně důmyslná Šakalova příprava sázejícího vše na jednu kartu. Závěrečné stránky mi přišly již poněkud zrychlené, ale možná to byl autorův úmysl - pomalé pátrání, pečlivá příprava, rychlá akce. Nicméně kniha je tak napínavá, že jsem se od ní nemohl odtrhnout. A teď si ještě někdy pustit (prý také povedený) film z roku 1973.... celý text
Ne pro zisk
2017,
Martha C. Nussbaumová
Vzpomínám si na jedno hospodské tlachání se svým známým pohybujícím se mimo humanitní oblast vzdělání. Studoval jsem v té době bakalářský obor Filozofie a společenské vědy a on se mě s vážným výrazem ptal, co tam probíráme, k čemu je to vlastně dobré a jestli se učíme i levitovat :-) Kniha americké filosofky Marthy Nussbaumové je užitečná nejen pro ty, kteří si kvůli volbě studia připadají v dnešní společnosti orientované na zisk jako „mimoni“, ale hlavně pro všechny ostatní k uvědomění si, jak nebezpečné pro demokracii je postupné vytrácení se humanitního vzdělávání ze školních systémů (neschopnost kritického myšlení, neschopnost vcítění se do druhých…). Nussbaumová si k tomu vypůjčuje slovní spojení od indického pedagoga a filozofa Rabíndranátha Thákura: „Sebevražda duše“. Kniha dané téma nejen otevírá k diskuzi, ale v mnoha částech dotahuje na pedagogických příkladech z USA a Indie až do podoby „takto by to mělo vypadat“. Na můj vkus je zde ale výrazně upozaděno kombinované vzdělání, kdy jedna osoba např. k řemeslnému či technickému umu získá povědomí i ze světa humanitních věd. Ne, že by to Nussbaumová nezmínila („Je možné získat cenný inženýrský diplom, a přitom stále číst Platóna a Tolstého.“), ale z většiny stránek jsem měl spíše pocit, že jde o generování dvojího typu studentů – těch, kteří se budou orientovat na zisk a těch, kteří se budou orientovat na duchovní hodnoty společnosti. Přitom z dnešního pohledu je čím dál tím víc jasné, že mnohem důležitější je spojit toto v jedné osobě. Klíčovým prostorem, kde se to má dít, nejsou univerzity, ale základní a střední školy včetně odborných učilišť. A k tomu jsou potřeba nevyhořelí pedagogové, kteří dokáží zaujmout (třeba i neotřelou metodou) více než jednoho nebo dva žáky dané třídy.... celý text
Trieste Centrale
2022,
Jaroslav Rudiš
Tuto knihu dokáže ocenit pouze ten, kdo četl román Winterbergova poslední cesta. Je to takový milý, krátký a graficky povedený návrat k jeho poetice. Autorem umožněné ještě jedno setkání s panem Krausem a panem Winterbergem. Zatímco románu, i přesto, že se mi líbil, jsem musel konečné hodnocení lehce snížit pro příliš dlouhé citace ze starého železničního baedekru pro Rakousko-Uhersko z roku 1913, této minimalistické novele z italského Terstu, kde se v době monarchie setkávalo několik živlů (německý, slovinský a italský) a končila železnice, nemám co vytknout. A protože knize sluší prostředí kupé se za okny ubíhajícími kolejemi, přečetl jsem jí cestou vlakem z Prahy za přáteli do Nymburka.... celý text
Potápěč
2021,
Jeff Lemire
Potápěč Jack pracuje v moři, svařuje konstrukce ropné plošiny poblíž malého přístavního městečka v Kanadě. No, spíše zapadákova, kde zná každý každého a ten, kdo mohl, se odtud už raději dávno odstěhoval. To však není Jackův případ. Ten se naopak, podvědomě lákán svou nevyřešenou minulostí, vrátil. Při jedné z osamocených rutinních směn se dole v hlubinách něco probudí. Ne, nečekejte žádné hororové klišé. Není řeč o z temného dna k hladině stoupajícím dávno zapomenutém netvoru, ale o nevytěsněnými vzpomínkami a stresující životní situací probuzené příšeře přímo uvnitř Jackovy hlavy. Jeff Lemire je mistrem melancholické nálady jak v textu, tak v kresbě. Z jeho postav a lokalit, do nichž zasazuje děj, na čtenáře vane jako těžký dým samota, fyzické a psychické odtržení od společnosti. Dokáže také skvěle a z různých pohledů otevírat téma vztahu otce a syna. Možná je to tím, že je z nich Potápěč nejméně rozsáhlý, ale za mě příběh tentokrát držel pohromadě lépe než ve skvělém Rváčovi a Essex Country.... celý text
Nahoře ve starém hotelu
2015,
Joseph Mitchell
Občas vyrážím hledat poetiku z přečtených knih do míst, kde se odehrávají. A někdy se mi stane, že se vracím domů zklamaný. Naposledy se tak přihodilo při návratu z Babiččina údolí u Ratibořic. Špatné roční období, denní doba, davy turistů. Cestu za navozením atmosféry z knihy Nahoře ve starém hotelu by ale nezachránil ani vhodně zvolený termín. Zapadlé nálevny, rozvrzané hotýlky, odérem zalité rybí trhy s umolousanými přístavními dělníky v levných jídelnách, šestáková kina s roztodivnými zaměstnanci a návštěvníky, místa a lidé, o kterých Joseph Mitchell píše ve svých reportážních povídkách, byste dnes už v New Yorku těžko hledali, pominuli turistické atrakce. Ne, tentokrát jsem udělal dobře, že jsem nevyrazil. Byl bych zklamaný. Místo toho jsem se nechal každý večer do těchto moderní výstavbě ustoupivších lokalit zavést prostřednictvím četby. Celý týden na nemocenské, pokaždé, když šli všichni spát a dům ztichl a já nemohl usnout, protože jsem kvůli horečkám ulehal několikrát v průběhu dne. Doma, ale přesto daleko.... celý text
Slyšet jeleny zpívat
2021,
František Šmehlík
Napínavá kniha. Zaujala mě už povedeným názvem a po přečtení první strany jsem se těšil na každou volnou chvíli, kdy se do ní budu moct znovu začíst. I když se mu to ke konci už lehce vymyká a balancuje na hraně uvěřitelnosti, podařilo se autorovi navodit temnou atmosféru zapadlé horské osady, v jejíž blízkosti se jednoho podzimního rána stane vražda. Škoda jen, že se nedokázal vyhnout všem zažitým klišé v soužití malého týmu kriminalistů a jejich osobních problémů. Všichni ti drsní šéfové, všichni ti nováčci, co přijdou v rámci případu s něčím zásadním, to už tady bylo tolikrát, stačí zapnout večer televizi. Ale je to románový debut a podle recenzí se v další krimi František Šmehlík s některými nedostatky popasoval. Velké plus pro nakladatelství Argo za pěkné provedení knihy.... celý text
Štefánik: Komiksový román
2021,
Michal Baláž
Milana Rastislava Štefánika jako historickou osobnost samozřejmě znám, ale ne z hodin dějepisu, silně mi jej do hlavy vštípil až 145 km dlouhý běžecký závod Štefánik trail, který se před pár lety běhal ještě sólo a vedl od mohyly na Bradle až k pomníku v Bratislavě. Závod postavený na příběhu Štefánikova pěšího útěku ze srbské fronty po havárii jeho letadla. Závod, kde mi v cíli pověsila na krk finišerskou medaili paní Tamara Dudášová, Štefánikova praneteř. Než se tak ale stalo, měl jsem na cestách přes malokarpatské lesy spoustu času na přemýšlení o všem možném, mimo jiné také o tomto slovenském hrdinovi. Dnes už se těžko z jeho životopisu odstraňuje uměle vytvořená mýtická slupka (stejně jako z novodobých postav u nás, např. v poslední době z Václava Havla), ale myslím si, že není nikdo, kdo by mu upřel zásluhy na vzniku Československa. A právě v tomto tkví hlavní přínos komiksu. Autoři jej nepojali jako biografii jdoucí od jedné životní události ke druhé, ale jako zamyšlení nad složitostí hledání skutečného Štefánika. Čtenář je sice prostřednictvím sochaře Bohumila Kafky, který získá zakázku na vytvoření již zmíněného pomníku v Bratislavě, seznamován se Štefánkovými činy, nicméně stále nad ním visí otázka: Co z toho je opravdu Štefánik a co lidmi (nebo i samotným Štefánikem) vytvořená heroická podoba?... celý text
Věci, na které nastal čas
2020,
Petra Soukupová
Příběh Alice, Richarda a jejich dětí Káji a Loly, ničím nevybočující průměrné rodiny, která se vlivem postupného vyprchání počátečního poblouznění a s tím pak spojené neupřímnosti, neřešení konfliktů včas, nerespektování tužeb a přání druhého, myšlení jen na sebe a své koníčky, ale také kvůli semletí zaměstnáním (kolotoč práce, domů spát, práce, domů spát) či stereotypnímu zápřahu a vytržení od ostatní společnosti během rodičovské dovolené pomalu propadá do hluboké krize. Úvodní třetinu knihy jsem byl naprosto vykolejený tím, jak je to obyčejné, jak se tam vlastně nic pořádného neděje. Seznamování, první hádky, menší i větší. Pak to ale začalo dávat smysl. Není to horor, krimi ani žádná podobná krvavá řežba, přesto jde o děsivé čtení způsobující až fyzickou bolest. Je totiž snadné podobný příběh osobně prožít. Petra Soukupová ukázala, že po dobrém námětu, který udrží pozornost čtenáře od začátku až do konce, není třeba sahat někam daleko, stačí jej vylovit z běžného života. Výborné gradování děje, uvěřitelné dialogy a povedený závěr s výstižně zvolenou poslední větou.... celý text