moonell
přečtené 359
Žítkovské bohyně
2012,
Kateřina Tučková
Záměrně jsem si nečetla žádné recenze ani popisy knihy a sáhla naslepo. Netušila jsem, do čeho jdu, a knihu jsem vstřebala jako už dlouho žádný jiný příběh. Myslím, že pro spoustu lidí může být první bránou do světa české mytologie (pro nedostatek lepších slov). Pro mě určitě bude.... celý text
Muž se psem
1999,
Zdeněk Jirotka
Jirotka, no :) Kniha po druhé třetině trochu ztrácí tempo a vtip, autor decentně přepálil start a pak už nestihl doběhnout sám sebe. Ale i tak zábavné a oddechové čtení.... celý text
Malí bohové
1997,
Terry Pratchett
"To není žádná spravedlnost!" JSEM JEN JÁ. Trocha té utopie pro lepší den. Kéž by se tak skutečnost dokázala postavit na podobně šťastné konce. Ale možná je to jen šance milion ku jedné.... celý text
Mág
2014,
John Fowles
Ještě nedovyvinutý, syrovější, ale přesto nepopiratelně Fowles. Smyčky v příběhu se střídají tak rychle, že si člověk ani nestihne všimnout, že se mu jedna stahuje kolem krku. Postmodernismus je formou masochismu. Život bolí, ale někdo to má rád.... celý text
Ona je ten tragický typ
2010,
Andrea Vatulíková
Příliš omšelo, odfláknuto, tak nějak. Nevím. Nesedlo mi na žaludek.
Pátá kolona
1964,
Ernest Hemingway
Klasický hemingwayovský minimalismus, který mně osobně nesedí, okořeněný trochou sexismu a vtipů na účet imigrantů, které nestárnou dobře. Vždycky čekám víc, než dostanu. Neurazí, nijak neobrátí život naruby. Zkrátka Hemingway, no.... celý text
Včelička
2012,
Chris Cleave
Příběh by byl pro mě nejspíš silnější, kdybych ustavičně nevnímala fakt, že je vyprávěn bílým mužem (byť s velkou snahou o reflexi bělošské privilegovanosti). Silná kniha, komplexně vykreslené postavy, místy možná trochu zbrklé skoky v ději a předvídatelný konec, za který jsem byla vděčná. Trocha reality do světa slušných děvčat ze Surrey.... celý text
Prozacový národ
1997,
Elizabeth Wurtzel
Velice syrová a necenzurovaná dokumentace frustrujícího života s depresí. Autorka/protagonistka nejspíš papírově nevychází ze spousty situací jako snesitelný člověk, ale osobně obdivuju, že jí to nepřimělo ve snaze ospravedlnit své jednání ke zkreslování a vypověděla svůj příběh ve vší hnusotě, s jakou všechna chronická onemocnění zasahují do každodenního fungování postižených. Kniha ve mně místy vyvolávala pocit, že už si přeju, aby všechen ten smutek, zoufalství a bezvýchodnost konečně přestaly; není to moje snaha nějak dehonestovat hlavní postavu a její přístup k vlastní diagnóze, ale naopak smeknout klobouk před spisovatelkou, která ve mně jakožto čtenáři jen samotným způsobem vyprávění dokázala vyvolat záchvěv ubíjející vleklosti deprese.... celý text
Druhé pohlaví
1967,
Simone de Beauvoir
Jakkoliv se s některými tvrzeními v dnešní době rozhodně nedá souhlasit (jmenovitě třeba s konceptem ženské hysterie a neurotičnosti vyvolané dělohou, který vychází z dost pochybných pseudovědeckých poznatků mužů viktoriánské Anglie a doby lehce pozdější), je až zarážející, kolik konceptů popsaných v těchto esejích je dodnes aktuálních a poplatných. Vhled do mytologie a náboženství spjatých s "ženstvím" byl rozhodně hloubkový, velice podnětný a přiměl mě k zamyšlení se nad spoustou okamžiků, kdy jsem se cítila zoufalá ze stereotypů, které se váží s feminitou, ale nedokázala úplně popsat svůj primární zdroj frustrace. Dostalo se mi popsání mnoha archetypů, se kterými se běžně potkávám, ale nikdo mi k nim nedal verbální aparát. Rozhodně kniha, kterou budu ráda doporučovat dál. Osobně mě velice pobavilo, že Patočka a spol. se na základě svého vlastního uvážení rozhodli pokrátit původní počet esejů z originálu. Velmi zábavné rozhodnutí u feministické práce, zasmála jsem se nad tou vesmírnou absurditou poměrně dost.... celý text
Čarodějky na cestách
1996,
Terry Pratchett
Nějak jsem se do ní ne a ne dostat, možná překlad v této knize kulhal více než v jiných? Čekala jsem lepší, čekala jsem víc, ale pouze se to vrstvilo a nedostálo to očekáváním (jakkoliv Bábi na konci byla jako vždy epická).... celý text
Pán věže
2016,
Anthony Ryan
První díl přinesl spousty otázek a místy mě nedokázal udržet zainteresovanou v ději, nejasností bylo příliš a občas jsem měla pocit, že autor čeká, že mu čtenář bude číst myšlenky. Pán věže měl oproti tomu pomalý rozjezd a díky změně způsobu vyprávění chvíli trvalo, než jsem se adaptovala, ale v pozdějších pasážích nabral tempo, děj byl řádně našlapaný, bojové scény jaksepatří akční, popisné, budící zdání realističnosti, a mnohé odpovědi byly poskytnuty (nicméně ne natolik, aby člověk ztratil zájem o poslední díl trilogie). Cliffhanger na konci mě donutil dát plný počet hvězd, dobrá práce s textem. Anthony Ryan je příjemným překvapením v bludišti průměrného fantasy současné doby.... celý text