Scheron přečtené 25

Astrofyzika pro lidi ve spěchu 2020, Neil deGrasse Tyson

Je to nádherná malá knížečka s překrásnou vazbou. Obsah mě naopak tolik nenadchl. Na jednu stranu je to super doplněk k Hawkingovým Stručným odpovědím na velké otázky - obě knížky probírají lehce jiná témata, z rozdílných úhlů pohledu. Myslím, že obě dohromady mi daly kvalitní základní vhled do problematiky. Ale u obou dvou bych preferovala, kdyby se autoři vyvarovali svých osobních subjektivních názorů a věnovali se pouze danému tématu z profesionálního hlediska. Hawking měl zcela jasný problém s náboženstvím a dost nevybíravě ho kritizoval, Tyson zase nepochopil, že jedině díky "nevzdělaným farmářům a dělníkům ve fabrikách, kteří se nikdy nepodívají na oblohu" (parafrázuji) se může vůbec své oblíbené činnosti věnovat. Vzhledem k populárně naučnému zaměření by se Tyson rozhodně měl podobných názorů vyvarovat. Příště si raději koupím rovnou nějaká skripta.... celý text

Stezka Českem 2022, Martin Úbl

Tenhle projekt si zaslouží obrovskou pochvalu. A je úžasné, jaká skvělá komunita se kolem těchto dálkových treků buduje. Knížka jako taková má pěknou vazbu, krásné fotky a příjemnou velikost fontu. Neobsahuje ale nic, co by čtenář nečekal. Jde o takovou kuchařku pro výletníky, kteří se Stezkou (potažmo dálkařením všeobecně) chtějí začít. Vložené příběhy mohly být napsány zajímavěji, čtivěji. Jsem si však vědoma, že jde o projekt od lidí pro lidi, na což je v dnešní době radost pohledět.... celý text

Snové písně 1. 2018, George R. R. Martin

Tak povídky asi nejsou moje krevní skupina. Knihu mi půjčila maminka, která naopak povídky miluje a moc se jí to líbilo, takže jsem byla zvědavá. Jde o sondu do Martinova života, do jeho dětství, začátků psaní. Autobiografie protkaná více či méně povedenými povídkami. U povídek mám problém s tím, že jsou příliš krátké na to, abych si s postavami vytvořila vztah a začalo mi na nich záležet, a to i když je povídka sebenápaditější. Proto mi většina z nich nesedla. Ale nebudu lhát, po týdnu od přečtení ve mně některé stále silně rezonují. Především právem opěvovaná Píseň pro Lyu, Mlha padá k ránu, V pustinách, a v neposlední řadě i Ledový drak, kterého mám i v samostatném vydání. Bohužel jsem si ale opravdu užila jen tyto čtyři povídky, což mi na takovou bichli, kde jich je minimálně dvacet, přijde málo. To však nic nemění na tom, že pan Martin je Pan Spisovatel a moc mě mrzí, že si nikdy nedočtu dokončenou Píseň ledu a ohně.... celý text

Zmije a křídla noci 2024, Carissa Broadbent

Neměla jsem žádná očekávání, hype šel mimo mě a ani jsem nevěděla, o čem to je. V první chvíli přišlo zklamání, jelikož upírské YA moc nemusím, a to obzvlášť po zkušenostech s nudnou Touhou a s odpudivou a bizarní Armentroutovou. O to víc jsem byla mile překvapena! Ani tak ne dějem (téměř jedna ku jedné kopírka Hunger games i s romantickou linkou), ale styl psaní, ten mi sedl maximálně. Je pravda, že systém božstev, pozadí světa a reálie byly matoucí a ztrácela jsem se. Ale ten aktuální upírský svět jako takový byl, zvlášť ve vztahu k "dobytku", vysoce uvěřitelný. Oraya mě absurdně bavila tím, jak svého otce milovala, ale jiné upíry bez váhání a s lehkostí zabíjela. Mische byla fajn kopírka Alice, jen škoda, že se tam pouze mihla. Vincent byl výborný. Raihn byl fajn. A ano, tahle romantická linka mi obrovsky sedla. Pozvolná, nenásilná, přirozená, nepřekážela ději. A když došlo k vyvrcholení, stálo to za to. Přirozenější a reálnější popis sexu jsem snad nikde jinde nečetla. Jinak, pokud máte načteno už nějakých pár YA, na ději vás nic nepřekvapí. Od začátku je jasné, kdo je Raihn, a po pár kapitolách i jak to skončí. Jenže i když to čekáte, i tak to ve vás zanechá pachuť hořkosti. Druhý díl si přečtu, zajímá mě, jestli autorka vykouzlí něco originálního nebo bude pokračovat v kopírování jiných děl.... celý text

Murtagh 2024, Christopher Paolini

Na Murtagha jsem se šíleně těšila, pro mne nejočekávanější kniha roku. Postavu Murtagha od prvního dílu miluju. A... nechci říct, že jsem vysloveně zklamaná, to ne, ale... očekávala jsem stand alone, který by zodpověděl všechny zbývající otázky, dořešil nevyřešené a ságu o Eragonovi tak příjemně nadobro uzavřel. Jenže ono ne. Místo toho jsme dostali jakýsi otevírací díl zbrusu nové série, kde si Paolini připravil půdu pro úplně nové téma! Jako... ano, na některé otázky jsme odpovědi dostali (Proč se Murtagh choval tak, jak se choval, Jakou měl minulost, Jestli stále miluje Nasuadu atd.), ale bohužel hromada otázek naopak přibyla, takže ve výsledku mám pocit, že jsem se nedozvěděla vůbec nic. Musím uznat, že dějově se to Paolinimu povedlo i po takové době moc pěkně napojit, měla jsem pocit, že jsem Alagaësii nikdy neopustila. Opakuje tam sice události z Inheritance, ale to není ke škodě a i přes jeho typický rozvláčnější styl s nimráním se v pocitech se to čte velice dobře. Moc mě bavilo pozorovat dynamiku Trna a Murtagha, která je opravdu jiná než u Eragona a Safiry, jejich překonávání sebe sama a jejich chybování. A že těch chyb dělali, jednu za druhou. První část byla lehce úsměvná skrze nekonečnou sérii questů, ale byla zajímavá. Druhá část s kultem mě bavila mnohem víc, ale naštvalo mě, že jsme se ve výsledku vůbec nic nedozvěděli - celou dobu jsem čekala nějaké šokující odhalení, zvrat - nepřišel. Bachel byla ovšem výbornou záporačkou. Co bych ale chtěla zkritizovat, a co si možná zaslouží strhnutí více hvězdiček, je magie. Paolini vynikal tím, že měl dokonale propracovaný magický systém, což si celé v předchozím díle zbořil poskytnutím Jména starověkého jazyka našim hrdinům. Bohužel v této knize Murtaghova magie téměř nikdy nefunguje, ač ono Jméno zná. Nejen, že nefunguje, ale on také neustále používá ty samé fráze a ta samá kouzla dokola. Jako vím, že Eragon měl bezesporu mnohem lepší výcvik v kouzlení, ale tady jsem si připadala jako při sledování filmového HP a u dalšího Thrysta jsem už přetáčela oči v sloup. Celkově nejsem zklamaná, protože jsem dostala další Alagaësii, ale jsem zklamaná, že jsem nedostala odpovědi - naopak, samé otázky. Čteno v originále, uvidíme, co překlad.... celý text

Mrtvá říše 2024, Stacey Marie Brown

Tak já nevím. Hrozně jsem se na Mrtvou říši těšila. Předchozí dva díly mě bavily, sice pitomoučké, ale lehké, tak akorát na zrelaxování a vypnutí mozku. Ale tohle byla... prostě nuda. Moc doufám, že opravdu půjde jen o tento jeden vycpávkový díl (ztotožňuji se s komentáři níže). Přibyla nám nová lokace - kostnicový chrám a pražské nádraží (mimochodem jako zaměstnanec železnic jsem se musela smát nad hlášením o příjezdu vlaku), kde se zase setkáváme s dalšími rebely a dalšími nejkrásnějšími muži pod sluncem. Tahle část mě hrozně nebavila, všichni navzájem zase řešili problémy s důvěrou a neustále nadržená démonka byla vysloveně trapná. To jsem ale ještě nevěděla, co přijde. Na jednu stranu, konečně jsme se dočkali - jakmile Warwick vkročil na scénu, netrvalo dlouho a s Brexley na to hupsli, a tenhle první milostný akt byl dobrý - ale pokračovalo to takovým způsobem, že mi to hezky brzy začalo lézt na nervy. Nejen, že děj se točil dokola a svým scénářem prakticky kopíroval předchozí dvě knížky (únos, krádež, motorky, přestřelka, útěk, zajetí, motorky, útěk, přestřelka), ale ze všech (!) našich hrdinů se stali nemyslící chodící nadrženci. Ne že by v minulých dílech byli nějací cudní einsteinové, ale tady to bylo extrémně na sílu. Takže původní schéma děje se změnilo na sex, sex, sex, motorky, přestřelka, sex, sex, útěk, zrada, sex, sex atd. Namísto odpočinku jsem byla pěkně vytočená, protože ani ten sex potom nebyl napsán nikterak uspokojivě, naopak až odpudivě, v jakkoliv absurdní situaci, na jakémkoliv místě. Za celý díl jsme se opět téměř nic nedozvěděli, ba naopak, z ničeho nic tu přibyl další důležitý artefakt, o kterém dosud nepadlo ani slovo. Jako jo, pořád je to neuvěřitelně čtivé a prostě musíte číst dál. Líbilo se mi vystřídání snad všech lokací z předchozích dílů. Ale žádný zvrat tu nečekejte, není tady žádné překvapení, a to ani v závěru. Hodnotím vlažně. Obálku opět miluju a další tři díly si určitě přečtu, pokud budou obálky ve stejném duchu. Ale nechápu, proč mám anotaci na zadní straně výtisku snad úplně stejnou jako u minulého dílu? Nekontrolovala jsem to, ale obsahu aktuálního dílu neodpovídá, což mě teda mrzí. P.S. Vsadím se, že se nějaký další díl bude odehrávat v tom fungl novém čupr dupr extra zabezpečeném vězení, o němž tam byla velice nenápadná zmínka. P.S.S. Ze všech postav mám nejraději Ashe. Je novým adeptem na budoucího zrádce?... celý text

Silo 2014, Hugh Howey

Silo mě extrémně bavilo. Přiznávám, že mě nalákal seriál, a kdybych ho neviděla jako první, tak bych možná knihu odložila. Důvodem by byl dost rozvláčný styl psaní, kdy jsem si hned po prvních pěti větách řekla "A jé, to bude nuda", ale nakonec nebyla! Musela jsem jen překonat prvních pár kapitol, a pak se to rozjelo. Moc se těším na druhou sérii, protože to dle předlohy bude jízda. Miluju atmosféru, fungování sila, symptické postavy, psychologii, morální otázky, všudypřítomnou logiku. Na mě nefungují zombíci, ale tenhle typ postapo světa můžu - je totiž naprosto uvěřitelný, což je pro toto dílo zásadní. A jakmile jsem si zvykla na styl psaní, některé scény jsem četla se zatajeným dechem, a nebylo to jen u akčních scén. Chci také vyzdvihnout pozitivní a vlastně uzavřený závěr, který byl dostatečně uspokojivý. Jediné, co tu vytknu, je absurdní část s potápěním Jules - ta bohužel dost kazila dojem onoho logicky vybudovaného světa. Jinak opravdu doporučuju.... celý text

Cela 2020, Benjamin Oliver

Nebylo to špatné, řekla bych taková klasika. Mix všech předchozích dystopií s prvky Labyrintu. Začátek mě bavil hodně, pobyt v cele, od kterého jsem měla vysoká očekávání, ale nakonec nebyla vyslyšena. I když Luka byl sympatický, Žně originální a princip vězení mrazivý a uvěřitelný, chyběly mi detaily - detaily o Odkladech, samotných pokusech. Pořád mě ale tahle část bavila nejvíce. Po nabytí svobody se to bohužel nějak zvrhlo. Všichni se začali chovat naprosto absurdně, bez příčin se zabíjeli, měli divné dialogy a děj stagnoval. Navíc samotné násilí bylo popsáno tak zvláštně nezúčastněně, určitě by zasloužilo o dost brutálnější a realističtější popisy. Tuhle třetinu byste s klidným svědomím mohli přeskočit, nic by vám neuteklo. Zajímavé to znovu začalo být, jakmile se dostali do města, kde akce střídala akci. Bohužel nemám moc ráda zombíky jakéhokoliv původu, proto mě vývoj děje zklamal. A myslím, že zkušenější čtenáři uhodnou hned po prvním hrdinově rozhovoru s Happy, proti čemu se tu vlastně bojuje. Samotný závěr byl super, miluju, když můžu hádat, co je realita a co ne. Tuto recenzi píšu teprve po týdnu od přečtení, ale těžce se mi vzpomíná na děj, pamatuju si jen málo scén a postavy už vůbec ne. Shrnutí - neurazí, nenadchne.... celý text

První pomoc pro psy - Vše, co potřebujete vědět v nouzi 2021, Jennifer Parker

Tahle knížka mi nic moc neřekla. Jsou v ní uvedené spíše obecné postupy, jaké by z fleku udělal snad každý člověk. To podstatné by se dalo shrnout na maximálně pěti stranách (resuscitace, otrava, stravování, březost a porod). Neustále se opakovaly ty stejné (a velice základní) postupy dokola. Zajímavých informací jsem napočítala cca 7. Hezké byly fyziologické obrázky. Spíš nedoporučuji.... celý text

Kanárské ostrovy - Inspirace na cesty 2015, neznámý - neuveden

Milý malý užitečný průvodce do kapsy bez zbytečných okecávaček. Mohu srovnat s verzí o Polsku a ten byl napsán příšerně. Kanárské ostrovy si s sebou ovšem vezmu... na Kanáry :)... celý text

Anonymní dívka 2019, Sarah Pekkanen

Na to, že jsem knihu dostala jako dárek k nákupu zdarma, mě ve výsledku mile překvapila. Nebylo to špatné, čistý průměr. Trvalo několik kapitol se začíst, ty jsem přetrpěla jen kvůli tomu, že mi připomněly, jak jsem se sama takových podobných experimentů na univerzitě účastnila :) Naštěstí se děj docela rozjel, a pak jsem naopak nemohla přestat číst. Jessica byla průměrná hloupoučká naivní holka, která z toho všeho vyšla nejlíp, i když si to úplně nezasloužila. Kapitoly Dr. Shields byly výborné a její postava fascinující. Občas mě z ní i mrazilo. Bohužel mě ale hrozně zklamalo, že je celá zápletka vystavěna na naprosto banálním problému - přelétavém a podvádějícím manželovi, (který se mimochodem choval opravdu divně a málo uvěřitelně), což vyústilo v celkovou absurdnost děje. Konec byl předvídatelný cca od poloviny knihy. I tak to ale nebyla špatná knížka. A z nějakého důvodu mi připomněla titul Ví o tobě, což je jedna z mých nejoblíbenějších, doporučuji!... celý text

Zmizení Sáry Lindertové 2019, Kateřina Šardická

Recenzi píšu až po měsíci od přečtení, a jelikož já děje i postavy velmi rychle zapomínám, pokud to není něco opravdu výjimečného, budu stavět na svých zbytkových pocitech. Rozhodně se mi to líbilo mnohem víc, než Noci běsů, nicméně mě trochu zklamalo, jak moc jsou si knihy ve výsledku podobné. Obě dvě mi vlastně připomínají Kinga, tím, jak zdánlivě realistický thrillero-horor nakonec přesahuje do fantastična. A to mi právě moc nesedí. Výborně jsem se bavila, dokud to byla klasická detektivka (cca do poloviny), ale bohužel záporák byl opět odhalen jako mysteriózní nadpřirozeno. Takže ta skvěle budovaná tajemná mrazivá atmosféra v půlce knihy opadla, protože mě neděsí nadpřirozené věci - mnohem větší mám strach z toho, co si jsou lidi schopni udělat navzájem. Ale zajímalo mě, jak to dopadne, tak jsem četla dál a fandila výborným postavám Klaudie a detektiva Ehlera, oba dva byli napsaní uvěřitelně a do hloubky. Naopak s Oliverem ani s Adamem jsem se ztotožnit nedokázala. Závěrečné propojení s židovskou kulturou mě nenadchlo už vůbec, přišlo mi to zbytečně na sílu a samotný závěr vyzněl absurdně. Nicméně čtyři hvězdy si Zmizení Sáry stopro zaslouží - za atmosféru, napínavost a hlavně, v našich českých vodách za originální námět. Jo, a za nádhernou obálku!... celý text

Bez šance 2016, Neal Shusterman

Bez Šance je kniha, na kterou jen tak nezapomenete. Respektive, zapomenete na postavy a konkrétní děj, ale na poselství knihy ne. Na rozdíl od Smrtky, tahle alternativní budoucnost mi připadá až děsivě pravděpodobná. Po celou dobu čtení vás bude mrazit - ne z toho, jak je kniha napsaná, ale proto, jak realisticky je svět vystaven. Ano, některé záležitosti jsou nedomyšlené (čápnutí; to, jak je vlastně nastaven systém rozpojování - je někde dáno, kolik dětí se může / musí nechat rozpojit?), a některé zápletky skvěle doplňovaly a dotvářely charakter světa (tleskači, Cy-fi). Postavy Connora i Risy mě nijak neobtěžovaly a Lev byl extrémně zajímavý konfliktní charakter. Vlastně všechny postavy, které se v knize objevily, byly skvěle vystavěné a každá z nich do děje něco přinesla. Závěrečná pasáž vygradovala neuvěřitelným způsobem a konečné zacyklení, kdy hrdina spatří paži s vytetovaným žralokem, mě šokovalo tak, jako už dlouho nic. Do dalších dílů se pouštět ale nebudu, stále mi nesedí autorův styl psaní, takže jsem velmi ráda, že děj skončil jakž takž uzavřeně. Škoda, že Neil nepíše o maličko lépe, protože fantazii má neuvěřitelnou.... celý text

Dvě temné vládkyně 2020, Kendare Blake

Trvalo mi teda dost dlouho naladit se na styl psaní, postavy i celkový děj, ale to se konečně v tomto díle stalo - za mě zatím nejlepší. Knížka mě bavila od začátku do konce, hlavním tahounem byla tajemná linka s Modrou královnou. Změna prostředí s Arsinoe a Mirabellou byla velice osvěžující a konečně, konečně se začala projevovat i Mira, do té doby charakterově plochá jako žehlící prkno. Arsinoe pro mne pokračuje být zlatým středem, nevadí mi, ale ani z ní nejsem nadšená. To však nemůžu říct o Katharině - moje oblíbenkyně konečně dostala dost prostoru a její kapitoly byly vysloveně temné s mrazivou atmosférou. Dle mého názoru měla Kat nejtěžší dětství a musela na sobě extrémně makat, proto jsem jí od začátku fandila a moc bych jí přála, aby opravdu zvítězila. Společně s Pietyrem jsou pro mě celou dobu nejzajímavějšími charaktery. Po tomto díle je ale už myslím téměř jisté, že se tak nestane a bude muset zemřít, ale nechám se překvapit, třeba jí autorka dá ještě šanci. Co se týče Jules, kterou naopak od začátku nesnáším, tak v tomhle díle mě její osud naopak neslušně a nemístně potěšil a strašně doufám, že se královnou nakonec nestane, to by podrylo celý koncept série. Nezbývá než se těšit na závěrečný díl!... celý text

Kouzla rodu Thornů 2021, Margaret Rogerson

Na Kouzla rodu Thornů jsem se moc těšila, protože jsem od autorky dříve četla Magii havranů i Vespertinu. A jsem nadšená. Kouzla jsou bezpochyby z těch tří nejlepší. Mělo to zápletku, skvělou atmosféru, vynikající postavy a uspokojivé zakončení. Je pravda, že mi chvilku trvalo, než jsem si zvykla na Elizabeth, více mi sedla hrdinka ve Vespertině. Ale nakonec si mě taky získala, a to hlavně tím, jak moc bylo její chování věrohodné. A nejen její - všechny postavy se chovaly naprosto přirozeně a logicky, což opravdu cením. Nathaniel je můj nový shadow daddy, akorát mě mrzelo, že polovinu děje byl zraněný a dostával tak méně prostoru. A Silas... do toho jsem byla blázen hned po prvním představení, je jednou z nejlepších postav, které jsem v posledním roce poznala. Bezvýhradně ho miluju. Ach, a to jemňoulinké erotické jiskření mezi nimi všemi bylo nesmírně uspokojivé. No a jako poslední bych vypíchla knihomolské téma celé knihy - další zásah do černého. V recenzích bývám obvykle kritická a tato se mezi nimi bude vyjímat jako výstavní šperk. Kouzla se prostě velice povedly.... celý text

Noci běsů 2020, Kateřina Šardická

Noci běsů nejsou žádný majstrštyk, ale na zabavení ve volné chvíli postačí. Čte se to velmi dobře a příběh nutí čtenáře, aby pokračoval dál - zvědavost, kam autorka děj směřuje, je silná. Atmosféra by byla výborná nebýt jakéhosi podivného pokusu o nářečí, které z knížky nepřirozeně vyčnívalo a naopak mě vždy z nabyté atmosféry nepříjemně vytrhlo. Stejně nepřirozená byla samotná výstavba světa, jako by si autorka nedokázala ujasnit reálie ani pozadí děje své knihy. Postavy jsou jedna jako druhá bez hlubší psychologie, takže se na žádnou z nich nemůžete napojit. Nic z toho však příběh vysloveně nenarušuje, a pokud nebudete šťouralové, můžete si knížku s přivřenýma očima užít. A zajímavě, i když také trochu nepřirozeně, vyznělo pojetí tradičních slovanských vesnických rodin - autorka zde zcela jasně varuje před psychickým i fyzickým násilím, a za to má u mě velké plus. Další knížce od autorky dám šanci, něčím mě zaujala. Nicméně to nezakryje fakt, že Noci běsů měly obrovský potenciál, který, bohužel, zůstal nevyužit. Otevřený konec mi, vzhledem k předchozímu stylu knížky, nevadil. SPOILER -> Anotace ani recenze nejsem zvyklá studovat před čtením dané knížky, jdu takzvaně "naslepo". Tudíž jsem celou dobu čekala, že pro nadpřirozené události bude realistické vysvětlení, což mě hodně táhlo, protože mám takové typy thrillerů / detektivek ráda. Ve dvou třetinách byla moje naděje definitivně zadupána, a kdyby se mě někdo ptal, o čem tato knížka je, tak s klidným svědomím řeknu, že jde o kopírku světa Upside down ze Stranger Things, akorát zasazenou do slovanské mytologie. A čím dřív vám tento fakt dojde, tím dřív vás už nic nepřekvapí.... celý text

Vztek 2023, Tracy Wolff

Přiznám se, že na Touhu jsem se nechala strhnout davem a nebylo to vůbec zlé - jasně, musíte se oprostit od všech očekávání a od toho, že je to vykrádačka všech známých i neznámých děl, ale líbilo se mi, jak to bylo podané s nadsázkou, často i s funkčním humorem. Logicky jsem tedy pokračovala Vztekem. A to jsem neměla. A bohužel, na rozdíl od prvního dílu, kde jsem byla zvědavá, kam to autorka bude směřovat, tady bylo už od prvních tří kapitol jasné, jak to dopadne (bez nadsázky). SPOILERY -> Z prvního dílu bylo protřelým čtenářům zřejmé, že Jaxon není endgame, a to i když k tomu z děje nevyplývaly žádné velké indicie, snad kromě extra rychlé zamilovanosti a extra rychlému vytvoření pouta druhů. Bohužel ve Vzteku se ze sexy chytrého, temného a starostlivého pana upíra stal neskutečně otravný ufňukánek. A bylo mi ho moc líto, protože tak byl napsán naprosto účelově, jen proto, aby se naše úžasná, úchvatná a neskutečně nádherná Grace mohla sbližovat s jeho upířím bratrem (což mi samo o sobě přijde nechutné). Takže jste asi pochopili, že Grace je stejně neschopná a charakterově plochá, jako v prvním díle. A jak jsem psala, už z prvních kapitol uhodnete, že Hudson asi nebude obávaný záporák, a že je s Grace pojí romantická minulost. Většina děje se nekonečně táhne, pořád se omílají ty stejné věci a tři čtvrtiny knihy se vůbec nic neděje. I ten humor byl o dost slabší, i když nebýt Hudsona, nebyl by tam vůbec. Jednu hvězdu dám za posledních zhruba sto stránek, kdy se to konečně rozjelo - akci autorka píše celkem dobře, ale úmrtí jisté postavy vás ani nezasáhne, jak je rychle přešlé. Druhou hvězdu dám za nádhernou obálku. Jsem opravdu zklamaná. I když se to původně trochu tvářilo jako Stmívání, tak si autorka největší inspiraci zcela zřejmě vzala ze Dvorů Maasové, jelikož Vztek je téměř dokonalou kopií Dvora mlhy a hněvu. Chudák Jaxon se stal chabou verzí Tamlina a Grace à la Feyre se sbližuje s úžasně temným Hudsonem (který byl pro všechny záporný), přičemž je děj protknutý dílčími úkoly. A absurdnost zkoušky přijetí do Kruhu, která se skládá ze školní tělocvikové hry, radši ani nebudu komentovat. Třetí díl budu číst kvůli Jaxonovi, tomu to dlužím. Ale jinak...... celý text

Myšlenky za volantem 2020, Marek Eben

Moc milá jednohubka zahrnující krátká zamyšlení z běžného života, která pan Eben popisuje s humorem sobě vlastním. U některých myšlenek si určitě dovolte zpomalit a vnímat jejich poselství. Navíc je knížečka v originální kroužkové vazbě! Co se týče autora, tak pana Ebena si velice vážím za jeho kultivovanost, slušnost a pokorný přístup k životu. Doporučuji.... celý text

Hvězdný prach 2006, Neil Gaiman

Neila Gaimana jsem ještě nečetla. Anebo možná četla, ale brzy odložila. Ale nedávno jsem si řekla, že je čas na klasika jeho formátu, a tak jsem sáhla po Hvězdném prachu. Film jsem kdysi viděla, ale dostatečně si ho nepamatuji, takže jsem ním nebyla při čtení ovlivněná. Viděla jsem v komentářích, že Prach balancuje mezi pohádkou pro děti a občas až hororovou atmosférou. Já bych řekla, že jde o typické YA. Tak jsem k tomu přistupovala a nebyla jsem zklamaná. Tedy, téměř. Gaiman má neuvěřitelnou fantazii a hází tu na nás jeden originální nápad za druhým, což je obzvlášť vidět na prvním magickém trhu, který mě naprosto pohltil. Jakobych se sama procházela mezi stánky a nasávala kouzelnou atmosféru. Druhá věc je, že Gaiman píše dost snově, což někomu sedne, mě zrovna tedy moc ne, ale do atmosféry knížky se to hodilo. Neuvěřitelná byla taky práce s jazykem a se slovy a oceňuji překladatele, protože v kombinaci s typickým britským pratchettovským humorem to musel být dost oříšek. Zhruba do poloviny až do dvou třetin jsem byla naprosto nadšená a chtěla jsem sázet 5/5 hned při čtení. Byla to šílená nepředvídatelná jízda, přičemž linka Tristrana a Hvězdy byla slabší (hlavně pro absenci jakýchkoli pocitů a myšlenkových pochodů obou hrdinů, to si čtenář musel hodně domýšlet), ale bohatě to vynahrazovaly ostatní linky, ty jsem doslova hltala očima (což se mi běžně u čtení často nestává). Jenže jak už bylo několikrát řečeno v komentářích níže, ono nastavené tempo se neudrželo. Vygradování přišlo už ve druhé třetině a pak děj vyzněl do ztracena. Najednou se ztratilo to kouzlo, které do té doby dýchalo z každé věty, a závěr byl bohužel takový uspěchaný, nemastný neslaný. A přitom tam prostor pro wow efekt byl (Hvězda u vchodu do lidského světa). Ale na druhou stranu cením, že s vládkyní čarodějnic to dopadlo velice vyspěle, což mi, opět, přijde originální. Co tam však vůbec nemuselo být, byl epilog v okopírovaném tolkienovském stylu Aragorna a Arwen. Shrnula bych to tak, že minimálně ta polovina za přečtení rozhodně stojí, ale ve výsledku ve vás zůstane taková ta hořká pachuť. A za tu dám jen tři hvězdy. Tak snad příště, pane Gaimane.... celý text

Čtvrté křídlo 2024, Rebecca Yarros

Tak jsem podlehla trendu... a jsem velmi mile překvapena! Narozdíl od Touhy, která mě zklamala, je Čtvrté křídlo svěží, čtivé, se sympatickými postavami. A když mu prominete, že připomíná některá předchozí díla (což, přiznejme, dnes dělá každá druhá YA - jak taky chcete vymýšlet stále nové originální zápletky?), dostanete slušnou porci zábavy. SPOILERY -> Uznávám, že autorka má strukturu děje extrémně dobře vymyšlenou. Střídají se nám tu cykly, které fungují po celou knihu na principu "období klidu - akční scéna - upgrade hlavní postavy - období klidu". V mnohém mi tohle schéma připomínalo nějakou expící počítačovou hru, a myslím, že tohle je vzhledem k cílovce prostě geniální (Violet přejde Parapet a je přijata ke studiu; získá fyzickou sílu; dostane dva draky; dá se dohromady se sexy chlapem; zlikviduje úhlavního nepřítele; ovládne svoji magickou schopnost; a nalezne dávno ztraceného přítele). A přiznávám, že mě tyhle upgrady také velmi uspokojovaly a nutily mě číst dál - chtěla jsem další a další. Za tohle si autorka opravdu zaslouží maximální ohodnocení. Postavy jsem si taky oblíbila, všichni působili velice uvěřitelně, chovali se přirozeně a Xadena mám mnohem raději než namachrovaného arogantního Rhysanda. A velké plus má u mne první hlavní sexuální scéna, ta byla naprosto realistická a dost mi připomněla mě s manželem. :P A teď ty výtky. Děj byl extrémně předvídatelný a nečekejte žádné mega překvapení, pokud po dobu čtení dáváte pozor. U Violet absolutně nefungovala její charakteristika křehké a jemné dívenky a odkazování na tento fakt bylo prostě divné. A měla jsem problém porozumět tomu, jak a proč mezi Vi a Xadenem ta láska vlastně vznikla, když nám bylo x-krát zdůrazněno, že Xaden chce Violet mrtvou. Konec mě zklamal. Jak už bylo řečeno, je těžké vymýšlet něco nového a skoro všechny kultovní i nové fantasy se věnují rebelii, svržení starého řádu a nastolení lepšího světa, takže není překvapení, že tomu bude stejně i v tomto případě. Ale stejně doufám, že se Vi ještě vrátí do školy a nebude novou Katniss tak rychle (jak mě zklamal vývoj v Divoké říši). Četla jsem v originále, zatím jsem dala 4 hvězdy, tak uvidím, jak moc to ovlivní český překlad. Doufám, že tu úroveň nesníží. Později updatuju.... celý text