63 dní do Dallasu přehled
Karel Kyncl
https://www.databazeknih.cz/img/books/44_/44148/bmid_63-dni-do-dallasu-siB-44148.jpg
4
16
16
Publikace druhu literatury faktu věnovaná atmosféře dvou měsíců z podzimu 1963, které předcházely atentátu. V reflektorických záběrech na šachovnici velmocenské politiky Spoj. států jsou odhalovány postavy neznámých i dobře známých osob, které tak či onak zasáhly do tehdejší hry.
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize 63 dní do Dallasu. Přihlašte se a napište ho.
Komentáře (5)
Jak známo historie se opakuje, jen se někteří neúspěšně snaží změnit stav odvěkých a neodvratných věcí. Bohužel, jak politika, tak i politická diplomacie jsou hlavně fráze.
Karla Kyncla jsem vždycky považoval (a dosud považuji) za velice seriozního a inteligentního zpravodaje. Pokud s tím souhlasíte, tak ti z vás, kteří se kdy zajímali o atentát na JFK by si tuto knihu měli přečíst. Chápu ale, že pro mnohé je to již nezajímavé téma. Jde především o to, že je zde vše bráno ze širokého kontextu (válka ve Vietnamu, prezidentské volby , CIA...). Mnohé souvislosti a údaje jsem si nikde jinde nepřečetl.
SPOILER!
Musím ale zároveň přiznat, že pro sluníčkáře, a také pro katolickou veřejnost, budou jisté pasáže jako pověstný rudý hadr na býka. Nebudu chodit kolem horké kaše a hned uvedu důvody.
V roce 1963 tvořili černoši 10 procent obyvatelstva USA. Přitom byli pachateli 60 procent vražd. Nedávno zveřejněné informace hovoří o tom, že zhruba za 20 let budou tvořit v USA majoritu (včetně emigrantů z Mexika, Číny...). Snad v té nelichotivé bilanci nebudou pokračovat. K té druhé skupině obyvatel. Samuel Langhorne Clemens, známý spíše jako Mark Twain píše ve své knize Úvahy o náboženství mimo jiné toto: Jestli existuje něco legračnějšího než doktrína o neposkvrněném početí, pak jsou to výstřední důvody, jimiž zdánlivě inteligentní lidské bytosti přesvědčují samy sebe, že nemožné je prokázáno. Neposkvrněné početí je založeno zcela na výpovědi jednoho jediného svědka na tvrzení mladé venkovské ženy, jejíž manžel musel být pacifikován. I toto se z knihy dozvíte.
Zpět do USA. V roce 1963 měl Bílý dům 54 místností a 16 koupelen. Zdá se ale, že před nástupem JFK a hlavně jeho manželky Jacquelin tam byl poměrně chaos, tedy pokud se týká vybavení. Toto ale samozřejmě není hlavní linka knihy.
Samotnému atentátu je věnováno pouze posledních pár stránek (včetně použité literatury). Z knihy vyplývá, že autor nevěří na náhodu, kdy jeden šílenec zavraždí dalšího šílence, který měl údajně spáchat onen atentát. Jako nejpravděpodobnější viník je vnímána samotná CIA. Otázkou ovšem je, nakolik je to opravdu autorův názor a nakolik to byla nutnost uvedená proto, aby kniha vůbec mohla vyjít.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha 63 dní do Dallasu v seznamech
| v Přečtených | 18x |
| ve Čtenářské výzvě | 2x |
| v Doporučených | 1x |
| v Knihotéce | 27x |
| v Chci si koupit | 3x |
Štítky knihy
atentáty John Fitzgerald Kennedy, 1917-1963
Autorovy další knížky
| 1992 |  Moje Británie |
| 1996 | Gardenparty u královny |
| 1990 | Variace na zločiny - 7 bestsellerů |
| 1997 | V Manchesteru nemají manšestr |
| 1966 |  63 dní do Dallasu |
Nebyl jsem nijak nadšený ze čtení. OK, informací z předchozích dvou měsíců před atentátem je tam přehršel, ale jsou jaksi neuspořádané, roztříštěné. Jasně, bylo jich tolik, a tolik bez vzájemných vztahů, že to tak asi prostě bylo, ale kniha v zásadě nesleduje žádnou linii, ale jen a pouze vypichuje jednotlivé světové události, které se v daném období staly (a samozřejmě mají vazbu na osobu JFK). Až ke konci přišlo pár odstavců s docela logickými závěry, kdo a proč střílel, dokonce i s komentáři o nesledování některých hodně podezřelých stop, to bylo velmi zajímavé, ale byly to jen úryvky; přičemž smyslem knihy bylo navodění atmosféry a atentátem vlastně kniha končí. Jistě, dozvěděl jsem se spoustu neznámých (ale k tomu důležitých) jmen, které tehdy v politice USA i celosvětově byly aktivní a měly určitý vliv na formování chování JFK i lidí (a de facto i atentátníka), a dokonce o těch, o kterých dodnes toho moc na googlu není, to klobouk dolů, že už v roce 1966 byl schopen autor tohle posbírat. Nicméně tato fakta jsou v knize uvedena nezajímavě, bez nijaké linie, prostě jen jejich výčet, a to je škoda.