Šógun (II. a III. díl) přehled

11.03.2024

(SPOILER) Kniha mě bavila i přesto, že stále čekáte nějaké hromadné sekání hlav a ono se v podstatě nic neděje. Ne že by se tady neumíralo, ale ne tak, jak by si každý představoval.
Intrikaření, tajné dohody, zrady, čest a láska.
Druhá polovina Šóguna všechno tohle přináší ve velkém a můžu říct, že mě to bavilo. A nejvíc asi Jabu, který je takovou tragikomickou postavou a škoda, že nedostal více prostoru Omi.
Jelikož jsem si o historických předobrazech postav něco načetl, věděl jsem, že Toranaga vyhraje, ale že se to celé odehraje na deseti řádcích, to mě dostalo. :-D
Jak jsem psal u první knihy, tak jsem dočetl, dokoukal původní seriál a pokračuji v tom novém. Musím pochválit zpracování zroku 1980, to se opravdu povedlo a v něčem mi i přišlo lepší, než to nové.

Co říct závěrem, Blackthornův přerod v samuraje se mi hodně líbil a celkem jsem se s ním sžil až natolik, že při setkání s ostatními členy posádky jsem je chtěl prostě nechat povraždit.
V komentářích byly zmínky, že je kniha zdlouhavá, ale to mi vůbec nevadilo a pěkně se to neslo v duchu trpělivosti, kerou pěstoval Toranaga a třeba posledních 250 stran jsem přečetl asi za hoďku a půl.
Docela mě udivilo, že druhý díl neobsahuje ilustrace jako první a byla to škoda.
A další menší mínus byl v ději a to, že se Blackthorne neučil bojovat s mečem, když už byl ten samuraj. Sice se to celé odehrává za poměrně krátkou dobu, ale i tak.
Hodnotím knihu pozitivně a určitě se k autorovi a Asijské sáze vrátím.