Batoh, medvěd a osm kartonů vodky přehled
Lev Golinkin
https://www.databazeknih.cz/img/books/35_/352764/bmid_batoh-medved-a-osm-kartonu-vodky-T1N-352764.jpg
4
93
93
Cesta za snem aneb v Americe nejsou kočky! Jaké to je být malým židovským klukem v Sovětském svazu osmdesátých let? A jak to probíhá, když se rozhodnete emigrovat za oceán do vysněné země? To vše a ještě mnohem více naleznete v autobiografickém románu Lva Golinkina – skvělého vypravěče i pozorovatele, mistra břitkého humoru i nadsázky. Autorova výpověď je neotřelým popisem kulis rozpadajícího se impéria i strastiplné cesty za lepší budoucností a hledání vlastní identity. Kniha je však nejen poutavým a zábavným čtením o trampotách rodiny Golinkinových, ale také poselstvím o tom, že lidská nezištnost a solidarita, potřeba být potřebným, je něco co nás všechny spojuje.... celý text
Literatura světová Romány Biografie a memoáry
Vydáno: 2017 , CPressOriginální název:
A Backpack, a Bear, and Eight Crates of Vodka: A Memoir , 2014
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Batoh, medvěd a osm kartonů vodky. Přihlašte se a napište ho.
Komentáře (33)
Jaké to je být malým židovským klukem v Sovětském svazu osmdesátých let?
Žádná procházka růžovým sadem.
Autor ve svém autobiografickém románu popisuje, jak se žilo jemu, jeho rodině a jak se rozhodli emigrovat do Ameriky.
Jejich cesta je popsána místy černým humorem, ale některé momenty byly dost děsivé.
Četlo se to docela dobře, ale někde jsem se ztrácela v myšlenkách, když například více zabředl do politiky.
Postupem času mi přišlo, že děj upadal a skákal dost mezi roky. Chybělo mi pár vět o tom, jak nakonec dopadli jeho rodiče a sestra.
Kniha popisuje, odchod jedné židovské rodiny na konci 80. let ze Sovětského svazu. Dala by se rozdělit do tří částí. První popisuje, co rodina prožívá v SSSR a při zařizování povolení k vycestování, antisemitismus, násilí, šikana, úplatky. Další část, je o životě a přežívání v uprchlickém táboře v Rakousku a potkávání se se západní kulturou a způsobem života. Šok z toho, že někdo dělá něco nezištně a nic za to nečeká. A poslední část vypráví o životě v USA a hledání sebe sama a vlastní identity. Kniha se dobře čte a je v ní dost zajímavých ne úplně známých faktů o SSSR, o uprchlickém řízení a dalších věcech, o jejichž existenci bez osobního prožití člověk nemá vůbec tušení.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Batoh, medvěd a osm kartonů vodky v seznamech
| v Právě čtených | 1x |
| v Přečtených | 129x |
| ve Čtenářské výzvě | 86x |
| v Doporučených | 3x |
| v Knihotéce | 41x |
| v Chystám se číst | 93x |
| v Chci si koupit | 12x |
| v dalších seznamech | 1x |
Štítky knihy
humor USA (Spojené státy americké) nadsázka autobiografické prvky identita emigrace ukrajinská literatura
Batoh, medvěd a osm kartonů vodky
Lev Golinkin vzpomíná na emigraci své rodiny ze SSSR do USA na přelomu let 1989/1990. Jemu tehdy bylo deset let. Jedna z mnoha vzpomínkových knih. Mě v ní zaujalo několik věcí:
- Lev Golinkin krásně vypravuje. Nejen chronologicky, ale umí vždy vybrat a "nasvítit" něco zajímavého,
- velice zajímavě taky uvažuje o tom, co se dělo jemu, jeho rodině i lidem kolem,
- jeho vděčnost všem, kdo jim na jejich dobrodružné cestě pomohli.
"Štěstí mi přálo natolik, že ve mně nový kus oblečení už nevyvolává tak prudkou odezvu, ale kdykoli pomyslím na bundu od Evy, vzedme se ve mně odlišný druh radosti. Ohlédnu se a vidím své dětství, které neutvářely pouze charkovské uličky, ale také společné úsilí tisíců protestujících, tuctů pracovníků organizací pro lidská práva, politiků, dobrodinců, aktivistů a běžných lidí. Jsem rád, že jsem se s částí z nich setkal; většinu nikdy nepoznám. Někteří zápasu věnovali své životy; jiní třeba jen podepsali petici, zaslali šek, ověřili dokumenty či odevzdali bundu. Drobné počiny si prorazily cestu světem, staly se mou součástí a ovlivnily mě neočekávanými a neznámými způsoby. A když teď stojím na druhé straně, ohlížím se a jásá nad příležitostí proměnit plechovku polévky ve večeři nebo desetidolarovou bankovku v naději. Vnímám, že kolem mě šustí neviditelná vlákna, která mě spojují s lidmi, které vůbec nepotkám, a vím, že mohu pomoct jiné lidské bytosti, aby se cítila cenně, důležitě, hodnotně. Přestože sám pořád představuji neukončené dílo, nezpochybňuji moc zrn, jež mohu zasadit.
Modlím se, ať svou práci zastanu dobře."