Cesta na jih přehled

15.02.2024

Začalo to nevinně --- na jihu:
„Upíjel jsem z malého šálku silnou řeckou kávu a díval se na hladinu Libyjského moře --- nastala hodina, v níž se každý den po zátoce rozlilo ticho, které bylo zcela jiné než ticho malátného poledne, kdy slunce žhnulo vysoko na obloze a vypalovalo v hlavě všechny myšlenky.“

A pak, stala se vražda,
přibývá podivných postav, vystupují a mizí v dramatických pózách ze scény,
ve vyprávění se prolínají --- „vypadá to, jako pohled a fotografii na které jsou vidět tváře lidí, jež na vzdáleném kontinentu postihla nějaká katastrofa.“

Kontury světa, na začátku tak jasně dané a krásně poeticky popsané, příběh úplně rozleptá – ve směs fantasknosti a melancholického smutku.
Je zvláštní zjistit, že v té pestré směsici má stále každé slovo svůj význam – jenže stejně nevíš, co si s ním počít :-).
Tak možná takovou malou radu čtenářům – buď trochu pokorný a trochu lstivý zároveň – neber pravidla příliš vážně – objevíš pak věty (v ajvazovském stylu), které v podstatě nedokážou přijmout žádný smysl, prostě se jen budeš probírat trsy téměř nesmyslných slov ---
--- pak se ale najednou něco stane, a text se ti odmění: „v melodii té věty se nezřetelně ozýval celý dlouhý, dosud neznámý děj, tak jako se na vrcholku hory otevře krajina, jejíž obrysy prosvítají mlhou.“

05.08.2023

Podivuhodná kniha. Vlastně jsem do toho šla, protože byla zdarma ke stažení a taky se mi líbily recenze tady na databázi. Protože nejsem ochotným čtenářem mužských filozofických vykecávek, byly pro mě některé pasáže méně záživné. Cítila jsem ale, že se autor tímto způsobem jen omlouvá za svoji zjevnou touhu psát brak a neztrapnit se před pražskými intelektuály a tak jsem to brala. Samotný příběh byl perla, která mě nepřestala bavit a opravdu jsem se jen těžko odpoutávala. Absurdní zápletka i samotný příběh byl tou nejfantastičtější a nejoriginálnější cestou na kterou jsem se v poslední době s knihou vydala. Úplně mám teď taky chuť putovat na jih.