Člověk ve futrálu přehled

24.04.2020

S ruskou realistickou prózou mám ten problém, že si nepamatuju jména postav. Pavlov, Pavlovov, Pavlovič. A tak podobně. V tom je Čechov jako povídkář výhodný, jeho díla neoplývají desítkami různých postav jako třeba u Dostojevského,což z něj dělá autora vhodného jako úvod do ruské klasické literatury. Nicméně v jeho povídkách se čtenář samozřejmě nedočká příliš komplexního děje, jedná se v nich spíše o komornější vykreslení osobností protagonistů. Některé Čechovovy povídky,ve kterých se odehrává určitý milostný románek, mi připomínaly novely Stefana Zweiga, mého oblíbence, ačkoliv Čechov nepoužívá tak květnatý jazyk. Tento výbor, který vychází poprvé v překladu Libora Dvořáka, se vyznačuje poměrně strohým a prostým jazykem, který je však často podbarven lehkou ironii, občas se mi zdálo, že se až blíží satiře. V tom mi Čechov mi zase Čechov připoměl Bulgakova.
Čechov zde působí jako nezaujatý pozorovatel, nemoralizuje, ale svým postavám hluboce rozumí a vykresluje je velmi realisticky. Ačkoliv se tolik nezabývá detaily, svět, který ve svých povídkách vytváří je hutný a působí velmi reálně.