Cyberpunk 2077: Trauma Team přehled

27.04.2022

Co je co kolem něčeho pojmenovaného Cyberpunk, jsem se dozvěděla až loni. Tak mi udělalo radost, že Trauma Team je střípek. Jenom fragment ze světa, který pochopím i bez hlubších znalostí. A když už to měli v knihovně, tak nebyl jediný důvod si to nepůjčit.

Kniha má málo stran a její příběh není žádná hluboká sonda, přesto...najdou se tam záblesky potenciální hluboké myšlenky způsobené tím, kde se příběh odehrává. Protože, ano, je to tak, veškerý děj je v anotaci. Jenže každý děj potřebuje trochu obalit. Sice ne žádným nečekaným materiálem, ale vlastně trochu jo. Protože v knize je několikrát zmíněno ono dilema, které má team vs společnost, a je to tam i ukázáno. Ale tak nějak v tom probublává touha jedince, že když má být jenom maso do mlejnku, zda s sebou cestou nevzít ještě toho, kdo si to zaslouží víc. Byť probrané silně povrchně, nějak ve mě tak jako tak konec příběhu zapnul...no, něco jako touhu zamyslet se nad tím víc. Bohužel ne nad tím v knize. Ale tak obecně.

Pomyslnou třešničkou na dortu je kresba. Ta byla dokonalá. A podle mě s tím udělal dost i papír. Nemám v oblibě lesklou variantu. A nějak mi přišlo, že díky tomu je kresba ještě lepší, protože tolik nesvítí. Nehodilo by se to tam. Stačilo, že je tam svět takovej barevnej, byť nic veselého se tam fakt neodehrává.
Kresba je důvod, proč jsem nedala dvě hvězdy. Protože...

...ten příběh mi v podstatě nic nedal. Tedy kromě patnácti minut uvolnění, dýl to netrvalo, a já byla na konci. Není to málo? Mám to brát jenom jako povrchní věc, která mi má prodat další věc? Ano, tohle bych třeba mohla tvrdit i o komiksech ze světa Stranger Things. Jenže tam jsem aspoň něco našla. Ale tady? Není to na VÁS málo, Cullene Bunne?

PS: vizuální stránka sice evokovala sérii Zero, ale...rozumem scénáře spíš Čtyřlístek :(