Deník bláznivého starce přehled
Džuničiró Tanizaki
https://www.databazeknih.cz/img/books/22_/22683/mid_denik-blazniveho-starce-bc6-22683.jpg
4
114
114
Pan Ucugi je starý sedmdesátiletý pán, který trpí mnoha neduhy svého věku. Žije se svou rodinou, to jest s manželkou, synem Džókičim, jeho ženou Sacuko, vnukem a dále pak ošetřovatelkou Sasake, která se stará o kolísavý zdravotní stav pana Ucugeho. Starý pán trpí rozmary svého věku a svou dá se říct sobeckou povahou, kterou dokáže znepříjemňovat život všem ve svém okolí. Pan Ucuge si píše deník, proto je celá kniha napsaná formou deníku. Pan Ucuge oproti svým ostatním dětem upřednostňuje snachu Sacuke, je pro něj symbolem krásy a čím víc si uvědomuje vlastní stařeckou ošklivost, tím krásnější mu připadá Sacuke. Jeho touha se vystupňuje až tak daleko, že impotentního starce přemůže touha sexuální. Snacha se starcem umí manipulovat, a tak, za různé malé odměny, od starce získává výhody, které nemají jeho vlastní dcery, což v rodině způsobuje mnoho nepříjemností, z kterých se Ucuge v podstatě raduje, má radost, když jeho podpora snachy vyvolá hádky mezi Sacuke a jeho manželkou. Sacuke navíc neuznává staré hodnoty a vychování, podle kterého japonská žena zastává spíše submisivní postavení ve společnosti. Sacuke je v každém ohledu moderní, bývala tanečnicí v nočním podniku, má pouze jedno sváteční kimono, které skoro nikdy nenosí, nechává si dělat trvalou, chodí oblečená vyzývavě a podvádí svého manžela, který o tom ovšem ví a podvádí svou ženu. Ze všech těchto důvodů není rodinou moc oblíbená a právě proto ji má Ucuge rád. Jeho touha se dostane až tak daleko, že dá Sacuke tři miliony jenů, aby si mohla koupit prsten. Zdravotní stav pana Ucuge různě kolísá, někdy se zhoršuje, jindy je lepší, ale po tom, co si pan Ucuge najde místo k poslednímu odpočinku, se jeho stav náhle výrazně zhorší a je nutná hospitalizace.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 1998 , Mladá frontaOriginální název:
Fúten ródžin nikki , 1962
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Deník bláznivého starce. Přihlašte se a napište ho.
Komentáře (18)
Kniha nebyla tak dobrá, jako Sestry Makiokovy, ale rozhodně za přečtení stojí. Sám autor psal knihu 3 roky před smrtí, což je z knihy cítit. Neumím si představit, že by někdo mladý dokázal takto vykreslit atmosféru a pocity starého muže. Kniha je obsahem dost zvláštní, ale čím dále jsem četla, tím jsem nechtěla, aby skončila. Okamžiky jeho obsesí, vzrušení a jednání mi přišlo tak reálně vykreslené, že na tom asi i něco bude :)
"Už teď se mi zdá, že slyším hlas, který říká: „Tak tohle jsi provedl a tamhleto spáchal, a teď máš tu drzost, že chceš v klidu umřít? Co tě vede! Trpět si zasloužíš, tak trp!""
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Deník bláznivého starce v seznamech
| v Právě čtených | 1x |
| v Přečtených | 159x |
| ve Čtenářské výzvě | 11x |
| v Doporučených | 4x |
| v Knihotéce | 53x |
| v Chystám se číst | 55x |
| v Chci si koupit | 18x |
| v dalších seznamech | 4x |
Štítky knihy
nevěra Japonsko zfilmováno japonská literatura rodina rodinné vztahy senioři fiktivní deníky
Autorovy další knížky
| 1969 |  Pět japonských novel |
| 2010 | Sestry Makiokovy |
| 1998 | Chvála stínů |
| 1998 |  Deník bláznivého starce |
| 2011 | Klíč |
(SPOILER) Kdysi jsem u jiné knihy, která se také celá týkala stáří napsala, že je to málo diskutované téma, které bych v knihách ráda viděla častěji. A je tomu stále tak, jenže u Deníku bláznivého starce mi došlo, že mě žalostně nebaví číst realistickou zpověď starého prostopášníka.
Melancholie II., na kterou jsem na začátku odkazovala, mě velice zaujala stylem psaní, které se rovnalo myšlenkovému guláši a musela jsem vyvinout většího úsilí, abych knize porozuměla a také mě to dobře transportovalo do mysli hlavní postavy. Tanizaki sice má krásný, elegantní, čtivý styl psaní a taky nás víceméně transportuje do (své) stařecké hlavy, nicméně číst dokola se opakující události občas proložené bizarními chvílemi se snachou mě stálo nemalého úsilí. Vím, že snaha byla o ironický tón a bizarnosti mají vést k pobavení, ale u protagonisty to bylo tak uvěřitelné, že mě to znechutilo a pouze přiživilo mé antipatie... A to natolik, že jsem jásala, když na konci konečně umřel. A to také nejspíš bylo záměrem.
No, každopádně si asi nemohu moc stěžovat, od knihy s názvem "Deník bláznivého starce" se mi dostalo přesně to, co se dalo očekávat. Stylistika byla pěkná, příběh k smrti nudný. Jedná se však o autentickou zpověď starého člověka a těch moc není (nebo o nich nevím), tudíž nějaký přínos to má. Přečíst to znova mě však nikdo nedonutí.