Deník tramvajačky přehled

Tohle mohl být jen deník pro osobní účely....jinak to výpovědnou hodnotu nemá žádnou, je to chaotické a špatně se to čte.

Mně paní Hubková připomíná paní Pazderkovou coby “blbou blondýnu. Akorát s tím rozdílem, že ona slavná tramvajačka to nehraje.
S tou samou prací, co má ona, mám zkušenost od rodičů. Proto mě děsí, že by si někdo mohl myslet, že tak, jak popisuje svoji práci ona, to má úplně každý řidič tramvaje, potažmo kteréhokoli dopravního prostředku. Čtenář si musí předem uvědomit, že ona jezdí se starými tramvajemi, ne běžné linky, takže se to hodně liší. Lidé vozící se na soukromých jízdách mají jiné nálady a emoce než lidé jedoucí ráno do práce, těm je úplně jedno, jestli řidička má pusu napatlanou červenou rtěnkou nebo nemá. I když Ono to je jedno asi úplně všem.
Paní Hubková si stěžuje, že musí vstávat brzy. Běžní tramvajáci vstávají klidně mnohem dřív. Hubková mává vesele na děti a lidi, chlubí se, co kde dostala, jak zpomaluje cestujícím na místech, odkud je hezký výhled, aby se pokochali - no na to běžný řidič opravdu nemá čas. Ona sama vzletně říká, že se kochá s lidmi, co veze, zjišťuje si informace o místech kolem sebe (asi nejlepší část z celého plátku - zjistila si, že Národní divadlo vyhořelo). Prosím, věnujte pozornost hlavně své práci, totiž řízení tramvaje.
Z vyprávění je znát, že by potřebovala nějakou psychologickou pomoc, pořád si jede svoje pozitivno (tak přehnané, že jí to nevěříte), citátky, každý, kdo ji potká, je šťastný díky ní Kam to jde, tam se nacpe. Přitom mně osobně přijde, že nemá moc co předat, nebo aspoň to, co mohla, tak už bylo mnohokrát řečeno.
Čekala jsem, že se dozvím něco nového, zajímavého o starých tramvajích A ono ne. Vůbec. Nový panel, starý panel. Toť vše. To je strašná škoda, ale autorce nemám za zlé, že takové vědomosti nemá. Coupé opěvuje každou chvíli, ale ani tam neřekne nic technického (má pultík s pípou, no, super) nebo zajímavého.
Kniha je docela odbytá, texty jsou rozdělené podle datumů, začátek je nahodilý, kolikrát mi to nešlo pochopit jako celek, klobouk dolů autorce malůvek, ty jsou hrozně hezké. Nejhezčí z celého Deníku.
Rozhodně to nic nepřidá, neobohatí, nic nového se vlastně taky nedozvíte Vlastně je to úplně zbytečná kniha, taková, kterých jsou na světě tisíce. Ale autorka se vykoupala v rybníčku své slávy, účel to tedy zřejmě splnilo.