Druhá planeta Oggu přehled

19.12.2021

Mé první setkání s maďarskou sci-fi. A velice příjemně překvapilo. Začátek mě hned vtáhl do děje a chtěl jsem číst stále dál a dál. Na knížce je poznat, že byla napsána již v 60. letech, ale i dnešní nové vydání by si našlo své čtenáře. Skvělá hard sci-fi, která mi něčím připomínala některá díla Arthura C. Clarka.
Po sedmi stoletích ve vesmíru se na planetu Eelu vrací hvězdolet s 900 astronauty. A zjišťují, že něco je jinak. Domovská planeta se stáhla z dobývání vesmíru, nemá zájem ani o kolonizaci měsíce Prokron. A do toho je astronautům podprahově sdělováno, že se mají Prokronu vyhýbat, že se mají věnovat jen životu na rodné planetě. A zde přichází největší nelogičnost celého románu. Sedm století jsou ve vesmíru a když se vrátí na rodnou planetu, nikoho nezajímají výsledky jejich práce, všichni je považují jen za relikt minulosti a řeší se jen jejich začlenění do společnosti.
Během několika měsíců kosmonauti zjišťují, že na Prokronu byl nalezen důkaz mimozemské civilizace, která ohrožuje celou planetu. Podaří se jim během krátkého období zmobilizovat aktivitu celé planety a přesvědčit obyvatele Eely, že se musí přestěhovat na jinou planetu, v jiné sluneční soustavě. Připomínalo mi to zde čínskou trilogii Vzpomínku na Zemi od Liou Cch´-sina, ale napsanou o 50 let později než tento maďarský román.
První dvě třetiny knihy jsou skvělé. Pak najednou přichází časový skok o dva a půl tisíce let. Lidé z Nové Eely se setkávají s Pozemšťany s planety Země, mezi prvními kosmonauty je samozřejmě i Maďar. Krásné hrdé vlastenectví, zmínky o Budapešti. A pak přichází střetnutí s tajemnými Trrgy, které je takové divné, naivní, nečtivé… Jak kdyby se autor rozhodl, že píše už moc dlouho a potřeboval prvním nápadem nějak knížku napsat. Za ten konec musím sebrat jednu hvězdu.
Knížku můžu jen doporučit, nutila mě číst pořád další a další stránku, přitom nespěchat a číst pomalu jednotlivé řádky, abych se v tom neztratil a vše pochopil.