Hvězdný poutník přehled

14.04.2020

Hodnocena celá série.
První díl dobrý, skoro není co vytknout. Druhý a třetí už byly mírně slabší. Zvířatomluvné šutry se zase nějak objevily, mrtvoly oživly a to, jak všichni plánují supertajné věci, o kterých se vytrvale tváří, že nic neví, už mě začalo unavovat. První věděl o existenci trpajzlíka za zdí a tajné chodbě. Dobře, to jde. Další ví o obrech, další o tom, že je postava XY živá, jinej, že je holka adoptovaná... až jednoho napadá, jestli ta veřejná tajemství fakt musela být tajná a nemohlo se to celé vyřvat na náměstí. Plus samozřejmě to, že se mi chování postav zpětným pohledem nepozdávalo. Čtvrtý díl byl retrospektiva, u které člověk prostě věděl, jak to dopadne, takže celkem příjemná oddechová záležitost, ačkoli člověk místy nevěřícně kroutil hlavou. A pětka? Ale jo, bylo to fajn. Změna prostředí příjemná, postavy taky. Líbilo se mi klouzání na liánách, i když ten závod s chytáním vlajek se mi zdál trochu... no, možná jsem to špatně pochopila, ale pokud tam fungovala fyzika, neměli by sletět dolů, když se pustili jednou rukou? Jinak to bylo v pohodě... až na ten konec. Já nemám nic proti happyendům, to zase ne. Ale nemám ráda patnáctileté děti, které objeví svůj smysl života.
Oceňuju, že do toho autor nenatáhl dnes tak oblíbené milostné trojúhelníky, čtyřúhelníky, lichoběžníky a podobně, které bytostně nenávidím. Svatba jedné sabotérky s pygmayem bohatě stačil. Ale s těmi životními úděly to přepískli. Takže Warwold číslo 1 se potuloval po souži, číslo2 po moři a číslo3 po nebi. Fajn. Co tam ale dělali? U prvního to je jasný, trojka budiž, to by asi taky šlo nějak pochopit... ale dvojka? Já chápu, že měl Roland rád moře a tak a že mu jednou za čas někdo hodil zásoby... ale co celou dobu dělal? Pokud si pamatuju správně, byl tam sám, ne? Takže několik desítek let se plavil úplně sám po moři bez lidskýho kontaktu. Pěkný. To mi zní jako recept na psychickou poruchu.

17.10.2018

Kniha pro mě byla příjemným zakončením série, hlavně kvůli popsané krajině, která mi díky liánové 'lanovce' připadala velmi zajímavá, až jsem litovala, že něco takového nemáme i u nás. Nebo o tom alespoň nevím.
Jen už jsem prostě víc zvyklá na rozmanitější zápletky a jejich odhalování, takže mě příběh zaskočil jen nepatrně jednou. Ale když už se u konce to podezření odhalilo, zůstala jen jediná osoba, která by za to mohla nést zodpovědnost. Uvítala jsem pak její návrat a také mi byl zpestřením Yipesův nově navázaný vztah.
A i když jsem si původně u minulého dílu pohrávala s myšlenkou, že by tyhle dva 'doplňující' díly ani nemusely vzniknout, nakonec musím uznat, že jsem ráda zjistila, jak to v úplné skutečnosti bylo s bratry Warvoldovými a ostatními dětmi.
Konec mi připadá jako vygenerovaný z filmu; hrdinka najde své místo na slunci a smysl a svět se zdá zase o něco lepší, i když ne tak úplně. Ale neříkám, že bych si na to nějak moc stěžovala. Kdybych se k sérii dostala dříve, musela bych Elyonovu zemi zbožňovat. Takhle si na ni jen párkrát při příhodný příležitostech vzpomenu.