Jasno lepo podstín zhyna přehled
Sara Baume
Pozoruhodný titul úspěšné prvotiny mladé irské autorky je poetickou variantou názvů čtyř ročních období, která tvoří časový rámec příběhu přátelství dvou psanců – osamělého člověka a týraného psa. Sedmapadesátiletý podivín Ray žije sám v domě po svém otci v nejmenovaném městečku na pobřeží. Nikdy nechodil do školy, bojí se lidí, jeho jedinými společníky jsou knihy. Jednoho dne si v místním útulku pořídí zohaveného jednookého psa, rychle k němu přilne a poprvé v životě pocítí hluboké pouto k jiné živé bytosti…... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2016 , OdeonOriginální název:
Spill Simmer Falter Wither , 2015
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Jasno lepo podstín zhyna. Přihlašte se a napište ho.
Komentáře (131)
Kniha je rozdělena do čtyř částí podle ročních období a zatímco první část mě opravdu zaujala, v těch už se autorka hodně opakovala. Přibývaly lyrické popisy krajiny, které já v knihách moc nemusím. Čekala jsem také, že se příběh bude více točit kolem psa Jednooka, ale přišlo mi, že postupně byl jeho vztah s hlavním hrdinou spíše upozaděný. To bylo to, co mě na knize zklamalo asi nejvíc.
(SPOILER)
Konec jsem si přečetla 3x a pak se rozbulela...
slova autorky:
Postupně, v útržcích a náznacích se dozvídáme o příčinách
jeho strachu, nedostatku sebedůvěry a neschopnosti
komunikace. Vyvstává před námi obraz života prožitého v
izolaci pouze s chladným, často nepřítomným otcem, dětství
bez mateřské péče, bez společnostijiných dětí. Otec mu dával
najevo, že je nějakým způsobem zvláštní, nenormální: Vidíš, jak
tohle vysvětluje, proč pak už u nás nikdy nikdo nezazvonil? Tím se
vysvětluje, proč mě nezapsal do školy, proč jsem tam nikdy
nenastoupil s ostatními dětmi, co to měly v hlavičce v pořádku a
nebyly zvláštní. Absence matky, za jejíž smrt se Ray cítí matně
zodpovědný svým narozením, znamená v jeho případě i
absenci lásky, něhy, pohlazení, lidského dotyku, porozumění a
soucitu, absenci dobra. Je to děsivý svět a má pro jeho další
život děsivé následky.
Ponechán bez formálního vzdělání, snaží se Ray pochopit
vnější svět a zákony lidské společnosti náruživou četbou a
sledováním televize, což ho dovádí k originálním závěrům,
pronikavým i komickým. Pozorně vnímá detaily ve svém
okolí, moře a oblohu, rostliny, živočichy, chování lidí.
Schopnost soucítit a touha porozumět jiné bytosti se u něj
naplno rozvine ve vztahu ke zvířeti, ve kterém vidí stejně
osamělého vyděděnce, jako je sám.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (5)
„Nikdy bych si nepomyslel, že budu muset tolik couvat, abych si udržel přímý směr.“
„Brzy se v obchodech objeví bachraté oranžové dýně (...) a plastové masky na gumičku s dírama pro oči. Brzy nastane čas, kdy být pochmurný a strašidelný, podivný a zpotvořený je skoro přijatelné.“
„A stejně tě musím obdivovat, jak se chováš podle svého. Nechci z tebe udělat takovou tu hračku na baterky, která ťape a ňafá, když jí zmáčkneš knoflík. Neměl jsem ti říkat fuj. Neměl jsem žádné právo ti vnucovat svá lidská kritéria, když mně to, že jsem člověk, nikdy nic dobrého nepřineslo.“
Více citátů z knihy najdete u autora.
Ocenění knihy (1)
2017 -
Magnesia Litera
(Litera za překladovou knihu)
Kniha Jasno lepo podstín zhyna v seznamech
v Právě čtených | 12x |
v Přečtených | 399x |
ve Čtenářské výzvě | 140x |
v Doporučených | 52x |
v Knihotéce | 159x |
v Chystám se číst | 361x |
v Chci si koupit | 68x |
v dalších seznamech | 6x |
Štítky knihy
prvotina irská literatura osamělost člověk a pes člověk a zvíře Magnesia Litera
Nějakou dobu to trvalo, než ke mně kniha doputovala ....
Ale přišla v pravý čas - tak to knihy někdy umí ....
A já se postupně začítala do dojemného příběhu dvou osamělých, ztracených, světem zraněných a lidmi nechápaných postav ....
Ray a Jednooko - jsou na cestě ....
Jsou zde jeden pro druhého .... Ray se brání osamělostí a Jednooko agresí ...
.... Neměl jsem žádné právo ti vnucovat svá lidská kriteria....
..... Mně to, že jsem člověk. nikdy nic dobrého nepřineslo ....
A tak se spole vydávají na road movie - na útěk před lidskou zlobou...
Přes čtyři roční období - jasno, lepo, podstin, zhyna .... a tato alegorie nám přibližuje i jejich smutný osud ....
Krásné popisy irského venkova - i s poznatky místní přírody .... a také moře ....
.... Moře je tak trochu jako řeka ... ale místo aby teklo z jedné strany na druhou, mezi dvěma kusy země - tak utíká pořád dál , až se rozlije do oblohy ....
A stejně tak probíhá pouť těch dvou .... na konec útesu, kde je pouze moře a obloha ....
..... Nepatří mi roční doby, nepatří mi moře .... a nepatří mi ani obloha ....
Ovšem to, co jim patřilo, byla zvláštní láska jeden k druhému ....
Pomalé a vnímavé čtení - doporučím.