Jitra v Dženínu přehled

12.12.2023

Nehodnotím literární úroveň, ale jako dobové svědectví, jak žili a žijí Palestinci ve své vlasti. V záplavě izraelské literatury, která u nás naprosto jasně dominuje, a v jednostranně tendenčních zpravodajstvích z této nešťastné země, je kniha palestinské autorky velmi cennou reálií. Jiným slovy: Palestinci jsou také lidé, kteří umějí milovat a mají smysl pro spravedlnost. Ostatně, žili ve své zemi 1500 let víceméně v poklidu, muslimové i křesťané. Dlouhodobá nespravedlnost je dohání k zoufalství. To vše na příbězích čtyř generací, velmi dobře vyjadřuje Susan Abulhawaová, která ví, o čem mluví...
Naprosto výstižná pasáž recenzce Malé velké knihomolky: "Zarážející pro mne byla krutost Židů vůči Palestincům. Ti samí Židé a jejich potomci, kteří prchají před hrůzami Hitlerova režimu, jsou těmi samými, kdo pak krutě ubližují Palestincům. Přiznám se, že to bylo pro mne dost šokující to číst. Myslím, že zrovna tenhle motiv je jedním z tahounů knihy a hlavně je to podle mne tím přesahem, který kniha nabízí. Řada věcí zde nutí člověka k zamyšlení a přehodnocování toho, kdo je vlastně ten zlý, na čí straně je pravda, kdo je v daném konfliktu ten v právu".

05.11.2023

Bohužel musím konstatovat, že mě kniha zklamala. Svoje hodnocení bych rozdělila do několika úrovní.
První je stylistická. Autorka až příliš často mění úhel pohledu. Jednou popisuje děj v první osobě jedné postavy, podruhé zase ve třetí osobě, případně na několika místech postavy úplně vymění a píše stejným stylem z pohledu někoho úplně jiného. Chápu, čeho se tím snažila docílit, zřejmě chtěla přidat na dramatičnosti. Ale když se to děje mezi dvěma krátkými kapitolami, je to spíš otravné a vypadá to, jako kdyby si mezi psaním odskočila a pak nevěděla, o čem už psala.
Druhá rovina mého hodnocení se týká obsahu knihy. Chápu, že autorka je sama palestinská Arabka, takže bude mít tendence události vyprávět z tohoto pohledu. Zároveň je to beletrie, takže jsem neočekávala stoprocentní faktickou přesnost. Ale tady to místy opravdu dost skřípe a nebála bych se některá místa označit za čistou demagogii. Dokonce se mi zdá, že se autorka místy snaží přímo omlouvat terorismus.
Třetí bod se samotnou knihou nesouvisí, ale týká se autorky, takže ho k hodnocení připojím. Po krátkém hledání na Googlu jsem zjistila, že autorka je hrdou podporovatelkou Bašára Al-Asada. To je pro mě naprosto nepřípustné, a kdybych to věděla dříve, knihu si nikdy nekoupím. A jen taková jízlivá poznámka závěrem - je zajímavé, že vraždění palestinských civilistů jí (oprávněně) vadí, ale vraždění syrských civilistů ze strany režimu pro ní zřejmě problém nepředstavuje.