Kde jsi, když nejsi přehled

předevčírem

Kniha mě bavila, autorka umí popsat to, co se nám někdy honí všem hlavou, ať už jste mámou, utlačovanou ženou, nebo ženou, o kterou se zajímá někdo další. Vztah jako vězení, z kterého není úniku. Nový vztah, kde neexistují zábrany. A mateřská láska. A taky ten konec...tak nějak jsem to čekala. Nejsem fanynka Třeštíkové, třeba kniha Dobře mi tak se mi nelíbila, naopak Veselí pro mě byla pohodovka a tohle mě umělo vtáhnout. Bavily mě popisy postav, osudu Přemka a Blanky, rodičů Dáši...prostě to, co někdy ve svých hlavách víme, ale bojíme se to říct nahlas.
Souhlasím s tím, že první kapitola je asi nejslabší ze všech, kvůli těm vulgaritám, jsem chtěla knihu odložit. Nejsem žádný puritán, ale někdy to na mě bylo moc. Nakonec jsem ji dala šanci a jsem ráda.

14.05.2024

Knihy čteme kvůli mnoha různým poučením, zábavě i z pouhé zvědavosti.
Tato kniha je mnohem zábavnější, než poučná. A jméno paní Třeštíkové ji činí až marnotratně čtenou lidmi vyloženě ze zvědavosti.
Neocením myšlenku, téma, přístup, vulgarity, ani koncepci knihy.
Záměrně zmatečný sled kapitol, přičemž je v podstatě lhostejné, z kterého konce začnete číst.
Jedna z mnoha rodin, která utrpěla fiasko. Pocity bezmoci a trápení, žena s plnou hlavou výčitek vůči sobě samé a nenaplněná partnerským životem. Mužský element mírně zvrácený, v jedné z kapitol ze svého pohledu ohraničen laskavějším přístupem, i když samozřejmě ve výsledku přesto negativně.
Poměrně zbytečný text. Zábavný v určitých úsecích knihy, ale nikterak závratně.
Autorka píše prvoplánově, s cílem zaujmout svým pohledem na chaotický a neupokojivý vztah.
Nemrazí mě v zádech z dramatu, který je rozkrýván alogicky a ve výsledku nerezonuje, jak by měl.
Vztahovost s nechutnostmi, které možná lidé za zavřenými dveřmi zažívají a proto o nich chtějí číst. Pro mě ztráta času...