Kolej Today přehled

29.01.2021

VELKÉ PŘEKVAPENÍ
Přiznám se hned na začátku. Opravdu si myslím, že já jsem ten nejméně pravděpodobný čtenář této knihy. Proč si to myslím? 1. Nemám ráda povídky, pořád nevzdávám svou snahu najít povídky, které mi sednou, ale z 98 % se mi povídky nelíbí. 2. Nevyhledávám českou současnou literaturu zabývající se životními příběhy, jednoduše mě to nebaví.
K této knize mám hodně co říci, a proto rovnou začnu. Předem podotýkám, že jsem knihu nalezla v knihobudce.
Kniha je velice dobře propracovaná. Celkový koncept, kdy v první krátké části poznáváme postavu Veroniky, která nás celou knihou doprovází, a tak nějak sbírá příběhy od svých přátel a známých, mě velice bavil. Tyto příběhy tvoří krátké povídky (3–15 stran), které jsou propleteny jednotlivými postavami, a ukazují nám osudy těchto postav, z více či méně propletených úhlů.
Celkově se mi moc líbil styl psaní autorky, který je příjemný a dobře čtivý. Možná dodám, že v některých částech je mírně poznat, že autorka je málo vypsaná.
Bylo mi sympatické, jak jsme v povídkách viděli do hlavy jednotlivým postavám. Každá postava měla jiný úhel pohledu, což dalo vzniknout mnoha zajímavým myšlenkám, které jsem si dokonce vypisovala. V knize najdete mnoho zajímavých témat, podaných opravdu nenásilně, setkáváme se zde např. se sexem na jednu noc, láskou, nevěrou, psychickou poruchou, traumatem atd.
Knihu bych ani tak nenazývala povídkovým souborem, nějakým zvláštním způsobem to na mě působilo uceleně jako samostatných jednotný příběh.
Příjemné mi bylo zejména prostředí vysokoškolských kolejí a studentů obecně. Atmosféra studentského života byla cítit zejména v první polovině povídek a jelikož sama studuji VŠ, ač ne v Praze, dokázala jsem si mnohé situace představit a napasovat je do reálného života.
Dole v komentářích, jsem četla připomínky k jazyku psaní. Já se k tomuto názoru nepřidám, knihy byla psána velice kultivovaně a občasné hovorové výrazy mládeže se vyskytly tak ve dvou až třech povídkách. Nemyslím si, že by to bylo na škodu. Přiznejme si, že studenti nemluví vždy spisovně. Vůbec jsem si nevšimla, že by v knize byla použita nějaká „pražská mluva“. Celý život se pohybuji okolo Plzně a Českých Budějovic, do Prahy jezdím maximálně jednou ročně, takže předpokládám, že nějakých výrazně specifických výrazů bych si všimla.
Nejvíce se mi v knize líbily povídky od Honzy, Viktorie a Emila. Naopak slabší mi přišly povídky od Terezy, Gabriely, Karla a Natálie. V knize jsem nezašla žádnou vyloženě špatnou povídku, kniha si drží určitý jednotný standard. Co už mi přišlo zbytečné, tak to byla poslední doplňková povídka od Veroniky. Povídek je v knize osmnáct.
Obálka a samotný název knize hodně škodí, možná i proto si kniha nenašla více čtenářů.
Knihu hodnotím jako velké překvapení, ukládám si ji do knihovny a určitě se k ní někdy v budoucnu vrátím. Mnoho myšlenek z knihy budu ještě dlouho nosit v hlavě. Nevím zda se někdy v budoucnu dostanu k dalším knihám autorky ale určitě se tomu bránit nebudu.
Va, vis, deviens – Jdi, žij a někým se staň