Ostří oceli přehled
Miroslav Žamboch
Mladý šlechtic na útěku se pod tlakem okolností mění z pronásledovaného štvance v silného muže spoléhajícího jen na sebe samotného – na svůj úsudek, oko, postřeh a zbraně. Projde kolem vás aniž si ho všimnete, postavte se mu do cesty a bude to poslední chyba vašeho života… S přibývajícími zkušenostmi a zahojenými jizvami je stále osamělejší a obezřetnější; čím věrnějším společníkem je mu smrt, tím víc miluje a obdivuje život… Poznejte hrdinu románu Na ostřích čepelí ze všech stran, poznejte jeho slabosti, přednosti, jeho ztráty a zisky, celý jeho život a svět. Cesta je cíl. Příběhy Koniáše, muže na stezce.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Ostří oceli. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (17)
Samozřejmě nostalgie. Při intenzivním čtení je občas patrné, že Žamboch používá hodně podobný syžet ve většině svých povídek. Dokáže je však vždy obzvláštnit svým neopakovatelným stylem. Doporučuji.
„Hledán živý, nebo mrtvý.
Za vraždu a žhářství,
odměna tři sta zlatých.
...tohle byl můj svět, ne účast na rodinné oslavě.“
(Lovci odměn)
Ani jako kluk nebyl žádný krasavec, spíše naopak. Nebyl však ani žádná zrůda a lidé se při pohledu na něj neodvraceli. Poté, co mu v průběhu let pár snaživců vylepšilo příliš protáhlý a kostnatý obličej několika jizvami a dvakrát přeraženým nosem, to bylo o poznání horší. Přesněji řečeno, o hodně horší, ale zvykl si a dokázal s tím žít. Vzhledem k jeho vzhledu - k odpuzujícímu a strach nahánějícímu obličeji je třeba připočíst dva metry dlouhé, vyzáblé a zjizvené tělo, na kterém můžete studovat každou šlachu a sval — není právě středem pozornosti té přitažlivější poloviny lidstva.
Malá ochutnávka: (Štěstí z pekla)
„Co to bude?“ zeptal se hospodský.
Byl malý a tvář měl posetou důlky po neštovicích.
„Pivo,“ řekl jsem a položil na stůl stříbrňák.
Postavil přede mě otlučený kameninový džbán a pohybem vybroušeným mnohonásobným opakováním k naprosté dokonalosti ho smetl do kapsy, kterou měl zavěšenou na opasku.
„Za stříbrnej jsou piva dvě, drobné nevracím.“
„Jo, to není špatné,“ přikývl jsem a spláchl prach z dlouhé cesty.
Koniáš nikdy nebyl nemocný, rány se mu hojí dvakrát rychleji než ostatním, dokáže uštvat koně a odnést velblouda na zádech přes půl pouště. V nevěstincích však musel platit dvakrát tolik (a později už třikrát tolik), než ostatní zákazníci. Dnes už by v něm šlechtice nepoznal nikdo. Je to už více jak čtyři roky co utekl od luxusu a pohodlí rodinného paláce.
Citát: S Baklym, svalovým monstrem, jsem se za žádnou cenu utkat nechtěl. To bych se raději tajně vytratil a oželel i slíbený doplatek mzdy. (Fanoušek)
Deset povídek o muži jménem Koniáš. Z povídek se dozvíte v podstatě vše, co byste měli vědět o tom, co Koniáše vede neustále vpřed, co ho nutí vlézt do každého nebezpečí a jak z toho skoro vždy vyvázne jen o malý vlásek. V jednom příběhu se setká i s Baklym, muže skoro stejného ražení. Ke každé povídce jsem napsal komentář, který si můžete přečíst zde:
https://www.databazeknih.cz/komentare-povidky/terva-87261
Citát: Muži tvého ražení jen kvůli ženám pošetilosti vyvádějí a jen ti, kteří moudrost v sobě opravdu mají, věku, kdy kvůli ženám hloupostí netropí, dosáhnou. (Cherchez la Femme)
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (34)
„Neustálé napětí a vědomí nebezpečí mě změnilo ve zvíře zahnané do kouta, ve tvora, který se nejprve brání a teprve potom přemýšlí. (Až na dno)“
„Když jsem se před týdnem viděl v odraze na vodní hladině, samotného mě překvapilo, jak špatně a zle vypadám. (Až na dno)“
„O jednu jizvu více nebo méně, jaký je v tom rozdíl. (Cherchez la Femme)“
Více citátů z knihy najdete u autora.
Kniha Ostří oceli v seznamech
v Právě čtených | 2x |
v Přečtených | 446x |
ve Čtenářské výzvě | 2x |
v Doporučených | 20x |
v Knihotéce | 110x |
v Chystám se číst | 55x |
v Chci si koupit | 27x |
v dalších seznamech | 2x |
Část díla
- Až na dno 2002
- Cherchez la Femme 2002
- Drsná hra 2002
- Fanoušek 2002
- Lovci odměn 2002
Autorovy další knížky
2007 | Drsný spasitel |
2009 | Na ostřích čepelí |
2003 | Bez slitování |
2004 | Ostří oceli |
2010 | Čas žít, čas zabíjet |
Krom pár povídek v někdejší Ikarii asi moje první setkání s autorem. Povídky mi tak trošku připomínají Zaklínače, nedá se říct zda lepší nebo horší, prostě jiné i stejné jen v trošku jiném prostředí. Malinko mi ke konci vadilo to, že dějová linka povidek je dost jednotvárná. Ale na druhou stranu, každá povidka tu linku pak rozvíjí jinak. Takže vlastně proč ne