Nekonečný krok přehled

29.05.2024

Rozjezd druhé knihy byl neskutečně pomalý. Neustále se probíraly popisy různých míst, měst a života jejich obyvatel. Kultura a zvyky. To mi přišlo zbytečně detailní až otravné, protože mě především zajímal osud hlavních postav z jedničky, jejich charaktery a vývoj, pokračování toho, co už jsem znala a především magie. Navíc se s každou kapitolou do toho chumlu přidávaly nové postavy, takže toho bylo moc.

Úvod byl tudíž absolutní vycpávkou informací, které si čtenář v takovém množství a najednou stejně nemá šanci pamatovat. Těžko si představit, že si někdo ihned uloží do hlavy rozdíly mezi místy, lidmi a polohami na mapě, detaily o tom kde a jak žijí. Ocenila bych postupné dávkování v průběhu celé knihy nebo spíš vsuvku na úvod s popisem jednotlivých oblastí mimo hlavní dějovou linku.

Jak jsem postupovala dál, neměla jsem pocit, že bych objevila nějaké zásadní momenty děje. Stálé putování a k němu se vždy přidala nějaká nová neznámá příšera, kterou bylo nutné zabít. Ale bohužel jsem nechápala, jaký význam to vlastně má. Prokousávala jsem se dál, abych pochopila, o co vlastně jde, kromě faktu, že se probouzí magie a spolu s ní i zlo, nebezpečné bytosti a jakási temnota. Ale zůstávalo příliš mnoho otázek. Do konce jsem však nedorazila.

Přestože je jazyk dobrý, autorova představivost velká a dokáže moc hezky psát, tak je kniha spíš přehršel popisů, myšlenek a informací, než aby se pořádně něco dělo. Tento pozvolný styl vyprávění mi moc nevyhovuje. Bylo to pro mě jen takové tlachání a momentů, které by mě bavily a lákaly ke čtení mnoho nebylo. Pokud bych měla přemýšlet nad tím, co se tam doposud stalo, dalo by se to shrnout pár stranami. Což mě vážně mrzí, protože jsem se na to vážně těšila. Kdyby celá série plynula v duchu první poloviny prvního dílu (ať už dějem, čtivostí, akčností či zaměřením na určité postavy), rozhodně by to bylo o něčem jiném a dokázalo by mě to oslovit mnohem víc. Ale ty zbytečné popisy, u kterých šlo asi o zkrášlení, byly spíš na škodu. Někdy je méně více a tady to platilo obzvlášť. Mám ráda dlouhé a vleklé fantasy, nevadí mi podrobné pitvání, ale vážně potřebuji zajímavé postavy a spoustu akce, abych tu pozornost udržela.

12.05.2024

Na druhý díl jsem se moc těšila. Erik a Solomon a Viktor mi hodně přirostli k srdci, a tak jsem se dalšího dílu nemohla dočkat.

Kniha čtenáře vrhne rovnou do víru děje, který se v prvním díle teprve začal roztáčet. A s odstupem mi to přijde jako by dítko v první díle zlehka ťuklo do drobné vázičky, která ale po dopadu rozpoutala hotové peklo (a přitom to na začátku vypadalo tak prostě). Svět se stává větším, než jsem si na začátku dokázala představit (poušť, která má svá tajemství a záhadné obyvatele; jeskyně s opravdu nebezpečným titánem; prastarý mág, který má své obrovské plány...). Je to jako nahlédnout pod pokličku hrnce, kde to vře, aniž víte kdo s kým a proti komu.

Bavil mě příběh Solomona a jeho domorodého průvodce pouští. A drobné kamenné zvířátko, které tam najdou a které vlastně ani nemluví, ale jeho mimika je popsaná tak, že si ji živě dokážete představit.
Do toho se přidala velkolepá bitva s lovci. Jejich schopnosti a podivný způsob magie, byl v zpočátku velmi dobře vysvětlen, i když mi to málem zavařilo mozek. Ale během bitvy to bylo na mě trochu moc abstraktní. Autor se soustředí spíš na niterné prožitky lovců, kteří svými schopnostmi bojují, než na fyzický děj okolo.
Ke konci knihy se děj opět vrací do města, odkud vyrazil Erik, a opět to má tu stejnou skvělou šťávu jako první díl. Možná ještě lepší, protože teď už se všechno děje a hrdinové si ani nestihnou oddychnout a už jsou zase v průšvihu až po uši.

Jak jsem v prvním díle prskala na autora Jana Hamouze, že zabíjí postavy, a chválila Jana Kucina, že mě nenechal trpět. Tak tady se role obrací. Honza Hamouz ve svém druhém díle kupodivu nechal hrdiny žít, zato Honza Kucin jim pořádně naložil (a mě jako čtenáři taky). Ale děkuji za tuhle jízdu a těším se na další díl, protože tahle česká fantastika je naprosto skvělá.