Měňagon přehled
Vojtěch Vacek
https://www.databazeknih.cz/img/books/48_/485542/bmid_menagon-jqZ-485542.jpg
4
17
17
Ve druhé sbírce Vojtěcha Vacka Měňagon jsou obsaženy autorovy texty z posledních pěti let. Najdeme zde delší básně-příběhy a básně-dobrodružství, ale také krátké lyrické imprese a hříčky. Vše je propojeno barevným a smyslovým jazykem, a také přináležitostí k jedinému fantastickému univerzu, které se až palčivě podobá tomu našemu. Jazyková struktura textů se napříč knihou rozpadá a čtenář si uvědomuje, že ne vše, co je zdánlivě pevné, musí zůstat neporušené. Tvar Měňagonu doplnila barevnými ilustracemi Alžběta Uhlíková.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Měňagon. Přihlašte se a napište ho.
Komentáře (3)
Recenze níže naprosto výstižná, spíše než jednotlivé básně, to na mne působí jako skvělý celek, a to já ráda.
Působivost básní je v tom, že dokáží na malém prostoru vybudovat koherentní situaci, místo, svět. Scéna je fantaskní a surreálná, ale přesto představitelná, živá. Báseň se nebortí s každým dalším veršem sama do sebe, ale otevírá se čtenářově představivosti, jde mu naproti, aniž by se podbízela, protože to, co si představujeme se nám ještě samo nijak nevysvětluje.
Autor má taky očividně smysl pro humor. Aniž by básně sklouzávaly k sebeparodii nebo grotesce, dokáží být provokativně nadnesené.
Výsledek je dostatečně komplexní, aby nepůsobil banálně, a dostatečně jednoduchý, aby se dobře četl, takže dobře vyvážený.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Ocenění knihy (1)
2022 -
Cena Jiřího Ortena
Kniha Měňagon v seznamech
| v Přečtených | 15x |
| ve Čtenářské výzvě | 1x |
| v Doporučených | 2x |
| v Knihotéce | 1x |
| v Chystám se číst | 7x |
| v Chci si koupit | 1x |
Měňagon
Vojtěch Vacek napsal velice dobrou sbírku, z níž nejsilnější jsou dle mého soudu ty delší, příběhovější básně, resp. to, co je na záložce knížky označeno jako "básně-dobrodružství". A to většinou chválím spíše kratší básně, toto je vzácný příklad opaku. Líbí se mi fantaskní snování představ a dějů, pootáčení a převracení perspektiv i zdařilý jazykový balanc/mix.
Jediné, nad čím v souvislosti s Měňagonem přemýšlím, je, nakolik to ve mně zůstane. Číst mě to bavilo, valná část básní skutečně jaksi čtenáře chytne a polapí do svého světa. Obávám se však, že otisk nijak trvalý nebude. Samozřejmě to není podmínkou zdařilé poezie – a je otázkou, zda tento typ básnění tak trochu nemíjí s metafyzikou, spiritualitou a podobnými přístupy k pronikání pod povrch/nad svět, nicméně konstatovat to musím. A ještě poznámka k pěknému výtvarnému doprovodu Alžběty Uhlíkové – líbí se mi, ale kupodivu mi k tomu obsahově příliš nesedí. Vacek a Uhlíková, to jsou podle mě jiné typy fantaskna.
Na ukázku uvádím dvě z kratších básní. Raději bych pochopitelně opsal jednu z těch dlouhých, ale jsou tu i kapacitní důvody. Tyto ovšem mají náběh na onu hlubší stopu:
***
Usíná na půl víčka.
Klopýtá vstříc vlhkým dásním plameňáků.
Jednou nohou v jezírku pokoje,
druhou dávno ve snu.
Pamatuje ráno kdy vstala
a předměty visely na svých místech.
Prostor je objímal,
ale nerozváděl.
***
zlatou šavlí řízli hrdlo
vyteklo souvětí:
chtěl jsem lepší lidi stromy zvířata
z jakostnějších materiálů
přesněji klížené
avšak modrá vyměřeného
času zkornatěla dávno před zlatou šavlí
vše zůstalo neměnné
v sobě vzpříčené