Middlemarch přehled
George Eliot (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/46_/46538/bmid_middlemarch-Dub-46538.jpg
4
74
74
Jeden z nejslavnějších románů klasické anglické literatury nás zavádí do budoárů a ložnic anglického provinčního městečka v první polovině 19. století. Autorka skrývající se za mužským pseudonymem pozoruje s humorným nadhledem i s účastným citem trnitou cestu dvou mileneckých párů i převratný kvas doby.
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Middlemarch. Přihlašte se a napište ho.
Komentáře (19)
Volejte sláva a tři dny se radujte, já jsem to dočetla! Touto knížkou jsem si definitivně potvrdila, že společenské romány nejsou nic pro mě. Trápila jsem se už s Jane Austen, tak jsem tomu chtěla dát šanci s George Eliot, ale ne. Rozumím tomu, že zobrazení života mnoha různých postav nám má dát jednak představu o historickém období, jednak poznání, že člověk a jeho problémy jsou pořád stejné. Mně se to ale neskutečně táhlo a nebavilo mě to (ale když se to líbilo Virginii Woolf, tak to přece musí být dobré!). Za každou desátou větou nějaký zobecněný poznatek o životě, aby se čtenář zamyslel. Ne, že by to nesedělo, ale tak často by to zase být nemuselo. Charaktery byly vykresleny s až neobvyklým pozorovacím talentem a citlivostí, psychologie postav jí šla náramně, to uznávám. Oblíbila jsem si Willa Ladislawa. Nemám moc s čím srovnávat, jen s nedočteným Zločinem a trestem a Annou Kareninou, připadá mi, že v obou zmíněných dílech jde společenský román do větší hloubky, je v něm víc filosofie a tolerance k lidským slabostem, nesnaží se vychovávat jako Middlemarch. George Eliot vládne něčím, co by se asi dalo nazvat společenskou podvratností, mám tím na mysli ženskou podřadnost a podřízenost muži devatenáctého století. Její jasnozřivost a sarkasmus co se tohoto tématu týče, pro mě patří k tomu nejlepšímu v románu. Takže abych to shrnula, rozumím tomu, co se ostatním může na žánru společenského románu líbit, ale pro mě to není.
Velice mě zaujala pasáž o předepisování léků, která je, zdá se, opravdu nadčasová: Aby si vydělali na živobytí, musejí královským poddaným předepisovat víc léků, než je zapotřebí, a to nemá daleko k velezradě, pane Mawmsey - máloco škodí lidské konstituci víc.
Ještě k obálce. Kdyby se člověk podle ní měl řídit, myslel by si, že má před sebou milostný román odehrávající se v první třetině 20. století. To se nepovedlo.
Vrcholný román George Eliotové je silná kniha obsahem i podobou. Příběh velmi komplikovaný, propletený, pro moderního čtenáře dosti složitý až nudný a rozsahem skutečně dlouhý. Nebo dlouhý - v originále má Middlemarch nějakých 316 000 slov. Což je skutečně dost v kontrastu k současným (i mnoha tehdejším románům). Na druhou stranu Dickensovy knihy kolem těch 300 000 slov mají též. Kromě počtu stran se Middlemarch vymyká i v kontextu své doby pro mnoho odlišností ve formě vyprávění i struktuře.
V roce 2024 je každopádně Middlemarch ocenitelný spíš pro staromilce, kterým autorka nabídne silný zážitek. Při čtení této knihy je radno oprostit se zcela (či co nejvíc) od rušivých vjemů okolí, uvolnit mysl a soustředit se pouze na dílo. A mě teď trochu mrzí, že moje mysl se nacházela v poněkud roztržitém stádiu, čímž jsem sám sebe poněkud ochudil a cítím ze své strany jako bych se dopustil trochu nespravedlnosti vůči autorce, neboť Middlemarch za plnou pozornost stojí. Jen tak je pak možno jej ocenit.
Tento společenský román odehrávající se v provinčním městečku je ságou životních poutí jednotlivců i párů. Eliotová ovšem dovede psát způsobem, kdy překračuje mnoho hranic, a tak ze společenského románu přechází do přímo psychologických dramat. Nestaví na dialogu, ale vede sondy do myšlenkových proudů, pohnutek k činům, detailně propracovaných charakterů všech postav. Zároveň dá nahlédnout do společenských konvencí své doby, reálií 19. století na venkově a tichému vzdoru proti nim. Text prokládá nejedním moudrem v podobě skutečně silných myšlenek a citátů. Stejně tak pro občasné ulehčení nabídne milý ironický komentář.
Široká škála postav a jejich skutečně obdivuhodná propracovanost vyvolává emoce, soucit, ale i vztek nebo nechuť. Tempo románu je velmi pomalé až statické a na události není nikterak bohatý. Troufám si tvrdit, že to byl autorčin záměr, který se může u moderního čtenáře minout účinkem. Spisovatelské i společenské konvence Eliotová ostatně rozbíjela celkem často. Middlemarch to ukazuje i formou kapitol, které nemají jasnou osnovou ani podobnou délku či něco jasně společného.
A kam tedy Middlemarch zařadit? Těžko popisovat podobnou knihu. Není to rodinná sága jako byly Buddenbrookovi, což z mého pohledu byla hrozná kniha. Ale je podobná tempem. Eliotová není tak romanticky zaměřená jako Charlotte Brontë, ale taky ne tak zábavná a čitelná jako Austenová. Není tak sentimentální jako Dickens, ani ironizující jako Thackeray. A není tak venkovsky zaujatá jako Hardy, který miloval anglickou přírodu.
Eliotová je zaměřená na mysl jedince. A v tom je naprosto bravurní. Na život se dívá v poněkud pochmurnější náladě - k čemuž měla nejednu příčinu. Netlačí na city a je realistická jako málokdo. A zároveň nadějeplná. Představuje každodennost ve své hlavní podstatě, kdy naše malé světy do sebe narážejí a vzájemně se ovlivňují na poli celého života.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Middlemarch v seznamech
| v Právě čtených | 4x |
| v Přečtených | 86x |
| ve Čtenářské výzvě | 11x |
| v Doporučených | 10x |
| v Knihotéce | 80x |
| v Chystám se číst | 230x |
| v Chci si koupit | 26x |
| v dalších seznamech | 15x |
Štítky knihy
Anglie láska humor 19. století anglická literatura společenské romány
Autorovy další knížky
| 2006 |  Middlemarch |
| 1989 |  Silas Marner |
| 1892 | Červený mlýn |
| 2010 | Osud je černý jezdec |
| 1903 | Adam Bede 1. sv. |
Kolos, ktorý som sa snažila prečítať už pred 6 rokmi a nedala som to. Zabil ma jazyk, ktorý bol oveľa zložitejší ako u sestier Bronteových, či Austenovej, či u Dickensa. Nakoniec sa mi miesto českého vydania podarilo zohnať starodávne slovenské vydanie, reku, že snáď blízkosť slovenčiny mi ju podarí zdolať. A tradadá! Síce som knihu čítala polovicu apríla, ale u 900 stranového kolosu sa ani nečudujem. A nakoniec som na seba pyšná a mala som aj čitateľský zážitok!
Knihu by sa dalo čítať aj ako ľúbostný román, kde vyslovene sledujete ľúbostné linky dvoch hlavných postáv- Dorothey a doktora. Respektíve je to prvá kniha, ktorá vám prezradí, že "happily ever after" neexistuje ako to písala Austenová, a prezradí vám, čo bolo potom. Čítať túto knihu ako mladé dievča v roku 1871, tak sa rozhodne naučím, dať si na vydaj pozor. Potom kľudne knihu môžete aj čítať ako spoločenský román, kde sa riešia reformy, spoločenské triedy, náboženstvo a jeho rôzne vierovyznania. Takisto je možné knihu vnímať aj ako popis malomeštiackeho života. Veľmi mnoho významové a dobre to Mary Ann Evans zvládla!