Princezna klamu přehled

21.04.2024

(SPOILER) Jelikož jsem romantička a miluju příběhy, ve kterých není o romantiku nouze, stačilo, abych uviděla tuhle povedenou obálku knihy a hned mi bylo jasné, že jí dám šanci. Navíc jsem po přečtení anotace předpokládala, že to bude něco obdobně skvělého jako např. Pomsta & rozbřesk od Renée Ahdieh, tzn. "nedobrovolné" manželství, které je zpočátku na ostří nože, ale postupně se to změní...
Bohužel (jak se to ostatně stává, když máte velká očekávání) to nebylo tak úžasné a bezchybné, jak jsem dětinsky doufala, že bude.
Svoji nespokojenost shrnu do tří věcí, které nemůžu přejít a kvůli nimž jsem nedala plný počet hvězd.
Zaprvé - vadilo mi, jakým způsobem autorka řešila otázku "válečných zajatců".
Je mi jasné, že o válce a bitvách vím houby. (A díky Bohu za to.) A také je mi jasné, že tato kniha není skutečností nýbrž smyšleným příběhem.
Nicméně... všechno, co vidíme, slyšíme a čteme nám do hlavy vkládá myšlenky a ať chceme nebo ne, nás to ovlivňuje. Takže opravdu nemůžu "mávnout rukou" nad tím, když Aren bez sebemenších výčitek svědomí odpraví nepřátelské vojáky, kteří se vzdali a topící se ve vlnách volali o pomoc. Samozřejmě si uvědomuji, že to nebyli neviňátka, ale Arenovo jednání je špatné, nedomyšlené a z hlediska morálky hodné nejhlubšího dna.
Jelikož se jedná o sérii, není vyloučené, že by se autorka v dalších dílech mohla k tomuto problému postavit jinak a poukázat na to, co je všeobecně známé a sice, že nejjednodušší řešení častokrát není to správné. (Osobně doufám, že se něčeho takového dočkáme.)
Mimo to je smutné, že ačkoli si se svým příběhem vyhrála, to, jak vykreslila Arenovy/ithicanské nepřátele bylo hodně lajdácké. Konkrétně - udělat z nich "vraždící monstra" žen a dětí (a tudíž je v pořádku přenechat je jako potravu žralokům) je zkrátka odfláknuté až hrůza. Copak si neuvědomuje, že i mezi nepřátelskými vojáky jsou milující manželé a tátové od rodin, kteří by raději byli doma, leč vojenská povinnost jim velí jinak? Nechápe snad, že i když někdo stojí na druhé straně barikády, tak to neznamená, že by hned zabíjel ty "slabé a neozbrojené" na opačné straně? V každé zemi a v každém národě se najdou jak dobří lidé tak i ti špatní. Nikdy to není rozdělené na jen "ty dobré" a jen "ty špatné". Fakt mě mrzí, že si autorka zjednodušila práci v tak ZÁSADNÍ věci!
Zadruhé - charakter hlavní hrdinky.
Stejný problém jsem měla i u Skleněného trůnu se Celaenou. Lara i Celaena jsou popsané jako nelítostné vražedkyně, co se neštítí své nepřátele zabíjet, mučit a mrzačit. Nejsem sice psycholog, psychiatr nebo jiný odborník na psychologii, ale když použiju "zdravý selský rozum", nechce se mi věřit, že by takový chladnokrevný zabiják byl zároveň i citlivým laskavým člověkem. Proč je tedy obě autorky vykreslují i takto?
Krom toho jsem z Lary (o Celaeně nemluvě) měla dojem jakési nezničitelnosti. Že by přežila úplně všechno. (I ránu od Hulka.)
Zatřetí - vztah Arena a Lary.
Tahle kniha je hodně akční - to je koneckonců napsané nejen na obálce ale i u poslední bonusové kapitoly, kde se sama autorka zmiňuje, že se ji rozhodla vystřihnout, aby nebrzdila tempo příběhu...
Z mého pohledu však byla akční až moc. Chápu, že některým čtenářům vyhovuje, když jedna akce střídá druhou a celé je to prošpikované pořádnou dávkou napětí, jenže na úkor toho strašně utrpěla romantická linka. Bylo tam málo pasáží věnovaných onomu "poznávání se", díky nimž bych měla pocit, že se jedná o upřímný a pevný vztah založený na skutečném citu. Krom toho se Aren tři čtvrtiny knihy domnívá, že je Lara špionka (což pochopitelně brání vzniku důvěry) a aby toho nebylo málo, jsou tu i Arenovy časté myšlenky na Lařino dokonalé a krásné tělo. (Jasně, je to chlap, ale vzhledem k tomu, že byl před sňatkem s Larou hodně sexuálně aktivní, tak si jako čtenářka mám myslet co? Že za jeho zájmem není především chtíč? Že mu jde hlavně o to, jaká je uvnitř?)
Zkrátka se mi nechtělo věřit, že by vzhledem k výše vyjmenovaným skutečnostem byl jejich vztah natolik opravdový, aby byl na konci Aren v tak zdevastovaném stavu a tvrdil, že bez ní nemůže žít.

Ale abych tu nepopisovala jen negativa, chci zmínit i to, co mě nakonec přimělo dát 4 hvězdy. (Ačkoli s hodně přimhouřenýma očima.)
Princezna klamu je čtivá, napínavá a dobře propracovaná romantasy. (I přestože se některé prvky v příběhu mohou podobat typické young adult literatuře, YA to opravdu není. Hrdinové jsou dospělí - tedy žádní teenageři - a jsou tu i explicitní popisy erotiky a sexu, takže YA ani omylem!)
Jak už jsem zmiňovala výše, Danielle L. Jensen tu předvedla svůj dobrý spisovatelský um. Vytvořila fungující svět, ve kterém není nouze o intriky, krutost, násilí, vypočítavost a především touhu po moci. I přestože začátek knihy musel zvednout ze židle nejednoho čtenáře, oceňuji, že autorka není ten typ spisovatele, který by si liboval v detailních popisech násilí. (V opačném případě bych knihu nejspíš vyhodila z okna, protože vraždění je tu opravdu dost.) Za zmínku určitě stojí i vykreslení jednotlivých míst - ať už se to týká vyprahlé pouště, džungle plné jedovatých hadů anebo nebezpečného moře, ve kterém se prohánějí stále hladoví žraloci.
Příběh hýří akcí, překvapeními i nervy drásajícími náhodami, u nichž byste si nejraději rvali vlasy z hlavy. Většina charakterů postav je dobře napsaná - především Arenova a Ahnnina babička (na tak příšernou uštěpačnou bábu jsem v knihách ještě nenarazila).
Co se týče erotických a sexuálních pasáží - osobně bych to nepotřebovala tak detailně rozpitvané, ale aspoň se autorka zdržela vulgarismů.
Pokud vám vadí cliffhangery, pak z konce knihy nebudete nadšení a asi budete mít stejně jako já chuť mlátit hlavou do zdi, proč jste to začali číst v době, kdy u nás ještě nebyl k mání 2. díl. Na ten jsem mimochodem hodně zvědavá a pevně doufám, že se v některých věcech autorka polepší a dopřeje Laře a Arenovi víc prostoru.