Neklidná krev přehled

včera

U Galbraithových detektivek jsou v podstatě jen dva druhy hodnocení - skvělý a hodně dobrý. Tohle je skvělý. Nádherná bichle, která se čte skvěle, ale nedá se přečíst na jeden zátah a čtenář z ní má ten božskej pocit, že si tuhle parádní věc bude užívat ještě fakt dlouho...
Hodně povedenej díl. Líbí se mi hrabání do starého nevyřešeného případu a všecko, co k tomu patří - dohledávání svědků, rozplétání toho, co tehdy kdo jak myslel a co kdo udělal a řekl... jo, občas jsem se nad přesností paměti aktérů drobet pousmívala, ale pořád v rámci možností dobrý. Co mě teda trošku dralo a těžce jsem to nestíhala, byly astro-poznámky nemocného detektiva, ale bez toho to prostě nešlo...
No a zápletka a rozuzlení zločinu prvotřídní. Způsob zbavení se těla mě dostal do vývrtky a osoba vraha a jeho motivace... nepřekvapily, nakonec to vlastně dávalo dokonalý smysl. Jo. Tohle se povedlo.
Postavy nezklamaly. Robin se osamostatněním od toho idiota výrazně vyšvihla nahoru a je z ní postava jako víno, Strike je pořád Strike... a ostatní fungovali přesně tak, jak fungovat měli. Přiznávám se, že to budované rádoby-vztahové napětíčko už autorce trošku přestávám žrát, natahuje tu strunu pořád a nic z toho... ale nevadí to. Ten večer s černookou Robin byl vlastně hodně fajn a naprosto nejlepší byla její finální konfrontace s Morrisem.
Takže za mě paráda. Dokonale čtivý, ani jedno hluchý místo, postavy se nám zase trošku posunuly, vrah dopaden a zločin odhalen... naprostá spokojenost. Jdu si zarezervovat další kus.
PS: Čtenářská výzva - kniha s hodinami na přebalu.

31.05.2024

Znovu jsem sáhla po audiu, protože se mi u téhle série tato forma opravdu osvědčila. A nebyla to chyba, Pavel Rímský to podal opravdu dobře. Ani mě neděsila délka a opravdu nebylo proč. I když mělo audio přes 45hodin, tak příběh hezky utíkal a opravdu mě bavil.
Za mě zatím nejlepší díl celé série. Vyšetřování 40let starého nevyřešeného případu v podání Cormorana a Robin, paráda. Navíc se mi líbilo, jak se objevovaly i ostatní případy celé detektivní kanceláře (Vyčůránek apod.). Oželela bych kapitolky s Charlotte, ale ta ke Cormoranovi nějakým způsobem patří, tak se nedá nic dělat.
Rozlouskutí hlavního případu pro mě bylo překvapivé, protože jsem se tentokrát vůbec nedopídila ke stejnému závěru. Až po odhalení jsem si uvědomila, jaká tam byla předem nahozená vodítka.
Navíc příběh přinesl i příjemný konec. Líbí se mi napětí mezi vyšetřovali a jsem zvědavá, kam to ještě povede. Už by to vlastně někam vést mohlo, protože v to doufám už od prvního dílu.
Pokračování již mám objednané v tištěné formě. Už jsem si přečetla, že Černočerné srdce není v audiu nejlepší volba kvůli částem z chatovacích místností. Tak uvidíme, co bude dál.