Neviditelná chvíle rozhodnutí přehled

16.08.2023

Mnozí z těch, kteří se pustí do psaní historického románu, nereflektují skutečnost, že uvažování a postoje lidí se s plynoucími dějinami proměňují, a tak se historickými kulisami prohánějí desítky pozoruhodně emancipovaných hrdinek a dalších postav s myšlením člověka 21. století. Vadí vám to? Tak vězte, že Pearsův román si můžete přečíst bez obav.
Uvažování všech čtyř vypravěčů je totiž tak dobové, že i ten jediný, který se jakž takž jeví sympatický, má co dělat, aby si pro své postoje sympatii čtenáře zachoval. Hlavně tedy čtenářky, neboť tehdejší pohled na ženy a taky lidi z nižších sociálních vrstev jakožto na tvory méněcenné a gentlemanovi vždy podřízené (takže jim může klidně třeba jen tak ubalit facku) by dnes byl nejen odsouzeníhodný, ale mnohdy i žalovatelný. Nechybí ovšem ani postoje náboženské, politické nebo národnostní. K čemuž následující ukázka:

... Lower byl spokojen, že při rozhodování mezi ním a Colou bude mít on vždy přednost, protože kdo by sázel na slovo italského diletanta proti slovu anglického gentlemana? Ne že by nebyly známy případy, kdy ten posledně jmenovaný zalhal anebo pravdu špatně pochopil, ale taková možnost je zajisté mnohem méně pravděpodobná. To je všeobecně známo a uznáváno. Nezeptal jsem se, zdali to stejně tak uznávají i v Itálii.

Jak je z ukázky patrné, rétorika je vedle historické uvěřitelnosti další silnou stránkou tohoto díla. Což doložím ještě jednou ukázkou:

"Při našem posledním setkání jste mi leccos doporučil. Na Jeho Veličenstvo zapůsobilo, že povstání bylo tak rychle rozbito, a já jsem ocenil, že jsem si mohl svůj postup s vámi prohovořit."
Jeho slova zhruba znamenala, že si přisvojil všechny zásluhy, a já mám mít na paměti, že královy přízně se mohu dočkat výhradně jeho prostřednictvím. Bylo to od něho milé, že se vyjádřil tak srozumitelně.

O tomto kvalitním, čtivém a dobře vystavěném románu by se toho dalo říct hodně, ale naštěstí už to udělali komentující přede mnou a já tak mohu svůj nepříliš stručný příspěvek zakončit tečkou.

02.11.2017

Pozoruhodná kniha, na které je velmi vidět, že ji napsal historik. Zpočátku relativně jednoduchý příběh nahlížíme postupně očima čtyř mužů, kteří byli jeho svědky (cizinec, duševně nevyrovnaný student, agent tajných služeb a historik - zaměstnavatel obviněné dívky), a s každým dalším vyprávěním se v něm otevírají nové vrstvy. Jednotlivé části románu jsou ovlivněny osobnostmi svých vypravěčů, časovým odstupem od událostí, subjektivním vztahem k jejich aktérům, předpojatostí, záměrným zatajováním faktů, představami i duševní chorobou. Stejně jako u "skutečných" historických pramenů si musíme položit otázku: Mohu věřit všemu, co čtu? Kde vlastně leží pravda a lze ji vůbec odhalit?

Kniha je poměrně členitá a složitá, s množstvím postav a jejich vzájemně se prolínajících osudů. Asi se nehodí pro čtenáře, kteří mají rádi prvoplánovité a jednoduché čtení na víkend. Nečte se také úplně rychle. Ale za mě je to jeden z nejzajímavějších románů, ke kterým jsem se v poslední době dostala.