O stromu, který dával přehled
Shel Silverstein
https://www.databazeknih.cz/img/books/36_/36055/bmid_o-stromu-ktery-daval-lDu-36055.jpg
5
101
101
Překrásná dárková publikace pro ty, kdo se rádi zamýšlejí nad nejprostšími fakty života - schopností obdarovat, skromností, mládím a jeho dynamikou i zmoudřením přibývajících let. Hluboce pravdivý, prostý a niterně filozofický text, jenž je přístupný každému citlivému čtenáři spoluvytvářejí ilustrace se stejně působivým podtextem.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize O stromu, který dával. Přihlašte se a napište ho.
Komentáře (19)
Emotivní a silný příběh. Vyvolává mnoho otázek, na které si najde odpověď každý ve svém vlastním svědomí. Nádherné jednoduché ilustrace. Jednoznačně doporučuji! :-)
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha O stromu, který dával v seznamech
| v Přečtených | 133x |
| ve Čtenářské výzvě | 19x |
| v Doporučených | 21x |
| v Knihotéce | 33x |
| v Chystám se číst | 65x |
| v Chci si koupit | 24x |
| v dalších seznamech | 2x |
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 2014 |  Jen jestli si nevymejšlíš |
| 1999 | O stromu, který dával |
| 2021 | Chýbajúci kúsok |
| 2024 | Když si šlápneš na tkaničku |
No, tak úplně nevim...
Možná to mělo bejt o tom, jak přírodu nevděčně vykořisťujeme, a jak nám příroda zadarmo dává, co jen může, i když sobě nechává ubližovat. A ještě je za to ráda, že může posloužit. Tahle varianta ale nedává úplně smysl. Není v tom vlastně žádnej závěr. Strom se nechá dokonce porazit, aby člověku vyhověl, a ještě se mu pak pomalu omlouvá, že už nemá, co by mu dal. Jenže v člověkoj nenastane žádný uvědomění, obrat. Neřekne ani promiň ani děkuju. A to je prostě divný. Takže o tom to spíš nebylo. A i tak mně tam ty slova omluvy a poděkování velmi chyběj! Ať už mělo bejt sdělení jakýkoliv...
Nebo to měl bejt vzor nezištný lásky? To jako doufám, že ne...
Takže spíš je to asi o tom, že v dětství v sobě máme ty zdravější touhy (no, relativní:D), a prostě jsme v přítomnosti. A pak dospějem, a furt máme pocit, že něco chceme a potřebujeme, a přitom i když to získáme, stejně to štěstí nenacházíme. Že nám život pro samý chtění a pachtění se za něčím proteče mezi prstama.
Ani tahle varianta mě v tom celku, jak je kniha napsaná, nějak neuspokojila a neuchvátila.
Pro děti si myslim, žel, nebude moc zajímavá, natož srozumitelná, rozhodně ne pro mladší, než puberťáky.
Tématem mi to trošičku připomnělo Horskou cestu od Marianne Dubuc, a to mi teda přijde mnohem líp a víc říkající.