Hlava světa přehled

26.11.2023

Autorka si nastudovala historické údaje a fakta, zapojila svou fantazii a stvořila úžasně čtivý historický román. Jak to ale tenkrát bylo doopravdy to ví jen Bohové a tehdejší účastníci, protože ani tehdejším kronikám nelze úplně věřit. Hlavní postava, kníže Tugumír, je zajímavá také tím, že je vzhledem podobná našemu Václavu I. (svatému Václavovi), protože je to jeho bratranec. Náš Václav I. se v románu také párkrát mihne pod jménem Václav Český. Jedinou výhradu mám k některým dialogům a jednáním, která jsou až moc současná. Srovnání Rebeccy Gablé s Kenem Folletem není vůbec od věci. Román doporučuji všem zájemcům o historii střední Evropy, protože většina děje se odehrává na západním břehu Labe na dohled od pohoří Harz.
Citace: Sevřel její zápěstí a přitáhl si ji ještě trochu blíž, stále s pohledem na řeku. "Jestlipak tady stál Irminsul, tady, co právě stojíme, co myslíš?"
Zvedla hlavu z jeho ramene. "Jestli co?"
Nevrle mlaskl. "Ubohé, nic netušící dítě. Irminsul. Ten sloup, který nesl oblohu. Největší svatyně našich pohanských předků, kterou zbořil císař Karel Veliký, když dobyl Sasko a přinesl nám pravou víru." Otův velký vzor, pomyslel si.
"To jsem nikdy neslyšela," přiznala dívka. "Ale nemohl nést oblohu, protože jinak by se asi zřítila, ne?"
"To souhlasí."
"Jak vypadal?"
"Nevím," musel přiznat. "Možná jako ohromný strom, rovný jako svíce a hodně vysoký."

26.10.2023

Skvělá kniha, opět jsem měla šťastnou ruku. A navíc je to dárek od kamaráda z DK, jakož i další část, na kterou už se těším, takže znova: díky, kámo! :-)
K obsahu nebudu nic psát, je tu dost komentářů, které přiblíží děj a dokáží případné čtenáře nalákat. Ten, koho odradí velký rozsah udělá chybu, ale to už je na osobním výběru.
Autorka píše trochu "suše", i velká dramata jsou podaná tak nějak civilně, ale nahrazuje to bohatost děje a příjemný bonus - čtivost. Přes desítky jmen a množství událostí děj jede jako po másle :-).

Z jiného soudku. Především je nezbytné přečíst si doslov autorky. Pak je vhodné podívat se do map, s čímž jsem já teprve začala, zatím mi chybí podrobnosti.
Nemám ráda přehledy postav na začátku - zde se dozvídáme, kdo je historický a kdo vymyšlený. Je jich hodně! Teď už budu vědět, kdo je kdo, na začátku čtení mi nikdo v paměti neuvízl. Tudíž si přehled projdu znova. Ovšem dalo se vydedukovat, že šlechticové, na rozdíl od vojáků, služebníků, a slovanských otroků, skutečně v tom 10. století žili.

Poslední věc. Jak jen to napsat? Je to období, kdy staří bohové ještě byli v úctě, ale už je do hlubin zapomnění vytlačovalo křesťanství. V knize je zmíněn i český kníže Václav a dokonce i ten jeho nešťastný tribut.
Nevím, jak bylo těm lidem, hluboce připoutaným ke staré víře, když byli, často i násilím nuceni přijmout pro ně úplně cizího nepochopitelného Boha. Co cítili? Sasové, kteří přijali podle knihy křesťanství asi o sto let dříve, prošli, jak je stručně zmíněno, stejným procesem. Pro někoho radost, neboť uvěřil, pro někoho bolest, neb byl přinucen se odvrátit a svou víru vyznávat tajně.
Toto mě přinutilo k zamyšlení. Bitvy, obléhání hradů, děsivé tortury, zrady a podrazy, únosy, násilí a znásilňování - to je celkem v lidské historii běžná věc. Ale takové potlačení nejniternějších věcí věřícího člověka, to si myslím že není až tak jednoduché...
Vzhůru do 10. století, už se moc těším!
:-)