Paměti spořádané dívky přehled

25.02.2022

Díky knize V existencialistické kavárně jsem se na další informace o životě této ženy velmi těšila. Bohužel ji tam asi nastínili v lepším světle. Simone mě v knize střídavě nudila, otravovala, znovu nudila a nakonec mě její vyprávění i bavilo. Stávalo se, že jsem čtení nesnesla a knihu jsem musela odložit - možná je to nastavením doby, které úplně nedokážu pobrat. Některé její názory a taky chování mi přišlo příšerné. Na druhou stranu čím starší byla, tím spíš jsem se s ní v některých věcech dokázala ztotožnit a ke konci se mi četlo nejlépe. Občas si sama vyčetla věci, které jsem jí v knize vyčítala já. V těchto chvílích jakoby se mi přiblížila a říkala jsem si, že ji příliš soudím. Oblíbila jsem si její přítelkyni Zazu. Pro Simone v mých představách by bylo pravděpodobně lepší, kdybych tuhle knihu vynechala, ale jen ať se mé představy srovnají.

19.04.2020

Kompletně celý a vlastně i jediný autorčin pohled na svět vystihuje věta, popisující, čím hlavně trávila čas se Sartrem: "Mluvili jsme o spoustě věcí, ale především o tématu, které mne zajímalo ze všeho nejvíce: o mně."
Tak malichernou a upovídanou ženu jsem v této slavné osobnosti nečekala. V knize zaznamenává každičkou kavárnu, cukrárnu či restauraci, kterou navštívila, podrobně uvádí, zda si tam dala čaj, koktejl nebo pivo či limonádu ... , ale jinak okolní svět pro ni jakoby ani neexistoval, čtenář se nedozví nic, čím žila Francie těch let. Nebýt návštěv kina, člověk by málem ani nepoznal, ve kterém století se ty její "převratné" zážitky odehrávají.
Otráveně jsem se tím několik měsíců prokousávala a pořád jsem čekala, že ty kecy nakonec do něčeho vyústí - do nějakého poznání, prozření, charakteristiky stavu světa, který ji obklopoval ... . a nic. Svého životního druha Sartra však definovala plně v duchu svého přístupu k lidem: "Je báječný intelektuální trenér."