Porodní sestra z Osvětimi přehled

06.10.2024

Četla jsem už toho dost ohledně holocaustu a toto patří mezi slabé kusy. Kniha je napsaná velmi chaoticky, nesedí mi tento styl psaní.

30.09.2024

Další holocaustová selanka útočící na čtenáře především koncetrákovanou silou dobrého marketingu.

Ačkoliv je příběh založen na skutečných událostech (na konci jsou i zdroje), a dokonce zde vystupuje skutečná osvětimská porodní sestra Stanisława Leszczyńska, celé to smrdí lacinou komercí, která se jen přiživuje na současné módní vlně osvětimských *doplňte si libovolné povolání* a stojí a padá na nevalných literárních kvalitách.

Styl vyprávění je zmatený (rádoby)postmoderní bordel, nepřehledný volný sled různě drastických epizod z lágru, navíc z pohledu různých vypravěčů, prolnutý unylými a opět úplně náhodnými scénami ze života "před" a "po".

O celkovém praktickém fungování téhle méně známé "porodnické" části tábora (nebo Polska před válkou a během ní) se dozvíte jen kusé a útržkovité informace. POV postav je silně zaměřeno na emoce, prožitky a vnitřní pochody - a přesto to působí neuvěřitelně sterilně a neosobně.

Paní Stanisława má příběhu dodat punc věrohodnosti a místo toho působí jako bezduchý maskot. Názory "umělkyně" ohledně ženství a porodu místy zavání jakýmisi moderními ezo-feministickými směry (což se do té doby absolutně nehodí), až jeden přemýšlí, jestli do ní místo své babičky nepromítla autorka spíš kus sebe samé.
Úplně chucpe mi přišla snaha dívat se v některých kapitolách na svět Mengeleho očima, jednoduše protože paní autorka na něco takového prostě nemá.

Už jsme bohužel v době, kdy pamětníci skoro vymřeli, dorůstají generace, které je ani nezažily vyprávět naživo, a z tohohle tématu se stává čistý byznys a komerce. A je to škoda. Za mě holocaust není téma pro laciné a špatné romány, které se navíc snaží tvářit, že špatné a laciné nejsou.