Poslední člověk přehled
Péter Bogáti
Bogátiho román Poslední člověk barvitě popisuje stav a jednání inteligentního člověka, který se ocitne osamocen, v těžké chvíli svého života, opuštěn, zdrcen. Tato výborná ukázka psychologie jedince může připomínat Robinsona Crusoa (samozřejmě i volba jména hrdiny leccos naznačuje), či podobné trosečníky. Samozřejmě se dá nalézt magická podobnost s postkatastrofickými romány, Dnem Trifidů či podobnými dystopiemi, ale Bogáti se dostál nejdál. Použitím jednoho prvku neznámého záření a shodou okolností i nového izolačního materiálu se na světě ocitl jeden osamělý člověk. Hrdina v naprosté izolaci, kterému autor ponechal nepatrnou naději, daleko menší naději, než jaká zůstavala Robinsonovi Crusoemu.... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 1987 , Naše vojskoOriginální název:
Az utolsó ember, 1982
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Poslední člověk. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (25)
Tentokrát se na stránkách knihy dostáváme k člověku, jež se díky tomu, že pracuje v tom nejnebezpečnějším prostředí na světě, dostane do situace, kdy jako jediný z celého lidstva přežije...
Řeknete si novodobý Robinson...
Ano i ne...
Je to jedna z prvních postapo knih, jak bychom dneska řekli. Ale o tom ta kniha ani tak není, jako o nekonečných úvahách a psychologii, tedy o bludech (jsou to skutečně jen bludy?), viděních, úvah nad sebou samým, nad lidstvem atd. těžko budete vnímat, kde je realita a co je blud. Dokonce i sám autor... no ne, nebudu vám to kazit... prostě si to přečtěte má to zajímavý závěr
Nicméně, kvůli množství psychologických textů a úvah, se děj táhne "jak sopel", takže si sem tam řeknete: "Uff, už aby to skončilo," či "Na co čekáš "vole," vždyť je to jasné!"
A opravdu je to tak jasné? Co když... A to je právě to, co mnozí této knize vytýkají. A i já po prvním čtení v tom nenalezl nějakou extra zálibu, až po letech jsem to teprve docenil a uvědomil si, danou podstatu tohoto zdánlivého zádrhelu. Vědomí pouze vlastní existence a nikoho jiného? Jak bych se asi tak zachoval já? Jakou stopu by to v mém uvažování udělalo, než bych si dal dohromady jedna a jedna a začal skutečně něco dělat, pro svoje přežití? A proč bych měl vlastně žít, když už není pro koho a pro co?
Nicméně s přetechnizovanou dobou, která se žene neustále dopředu, se vytrácí umění soběstačnosti a nezávislosti. Pravda, "pár" takových lidí existuje... ale... jak byste asi dopadli vy, být v této situaci? Co myslíte? Ustojíte to, nebo ne?
p.s. opravdu si to chce udělat na čtení naprosto nerušenou chvilku
No, čekal jsem, že v knize autor hledal příležitost vyjádřit své úvahy a člověku a lidství, ale bylo toho hodně, co mě neoslovilo. Navíc mi hlavní hrdina nepřirostl k srdci, a bylo mně fuk, co se sním stane. To co jsem čekal, že udělá snad hned první týden, udělal až po půl roce blouznění a filozofování a ještě navíc bez plánu.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Poslední člověk v seznamech
v Právě čtených | 1x |
v Přečtených | 116x |
ve Čtenářské výzvě | 7x |
v Doporučených | 8x |
v Knihotéce | 93x |
v Chystám se číst | 29x |
v Chci si koupit | 3x |
v dalších seznamech | 1x |
Nápad mi přijde nadmíru zajímavý, provedení v určitých částech lehce zdlouhavé. Za další menší zklamání považuji otevřený konec, což je ale jen moje osobní preference. Byl bych mnohem radši, kdyby měla kniha jednoznačný, ať už "dobrý" nebo "špatný" konec.
Tento příběh ještě dlouho nepustím z hlavy, dobrý koncept na zamyšlení.