Čtyři po půlnoci I. - Časožrouti / Skryté okno do skryté zahrady přehled

06.04.2024

Stephen King patrí v mojom pomyselnom rebríčku k z najzásadnejších autorom v mojom živote preto, lebo vďaka nemu - vďaka jeho dielam - som sa začal viac zaujímať o literatúru ako takú. Oslovil ma v rannej puberte a odvtedy som sa už literatúry nezbavil. K prvému zväzku Štyri po polnoci som sa dostal až teraz, skoro po 20tich rokoch. Jedinú skúsenosť s príbehmi v tomto diele som mal prostredníctvom televízneho spracovania Langolierov (1995), a ten som svojho času bral celkom pozitívne na to, že išlo o lacnejšie televízne spracovanie.

V tomto zväzku sa nachádzajú dve novely - prvá sú Langolieri: Ide o science fiction v ktorom sú ústrednou témou anomálie času a priestoru, pokus pochopiť jej zákonitosti - ktoré sa porušili - a cestovanie v ňom. Bavila ma na tom celom hlavne atmosféra, ktorá je veľmi podobná iným Kingovým dielam, ktoré sa zaoberajú porušovaniami zákonov času a priestoru. Postavy ma - ako vo väčšine jeho diel - bavili viac než dosť, akurát mi chovanie postáv neprišlo úplne reálne a to ma celkom odrádzalo od čítania.

Druhá novela Tajné okno, tajná záhrada ma bavila viac, vďaka psychologií, ktorú dokáže King tak jedinečne zachytiť, avšak pravudpovediac, príbeh bol na môj vkus priveľmi predvídateľný a mal som pocit, akoby som už od Kinga niečo podobné čítal. Ak by ste sa ma spýtali, že na čosa mi to podobalo? Čo mi to pripomínalo? Neviem či by som vedel adekvátne odpovedať - napadlo ma dielo Mysery, ale to vo svojej podstate nie je podobné natoľko aby som Tajné okno, tajná záhrada mohol nazvať plagiátom.

Mám z tohto záhadné pocity, možno až Déjá Vu, ale to nemení fakt, že u tohto autora mám rozhodne iných knižných favoritov.

27.02.2024

SKRYTÉ OKNO DO SKRYTÉ ZAHRADY
Viděla jsem nejprve film z roku 2004 s výborným Johnny Deppem a ještě lepším Johnem Turturro, a ač jsem se na ČSFD v komentářích dočetla, že to je vlastně docela nuda, pro mě to tedy - sama večer doma - nuda rozhodně nebyla. Závěr s lopatou byl horor jak vyšitý, a já si začala říkat, že plánovaný nocleh na chalupě bez rodiny není zase až tak dobrý nápad...
Knihu jsem si vlastně půjčila právě kvůli filmu, povídka byla poněkud jiná, možná méně hororová, ale ta tajemná strašidelná atmosféra a tušení maléru, to tu samozřejmě bylo, jak to King tak dobře umí. Autorův příběh nutil oproti filmu víc k přemýšlení a motiv plagiátorství tu měl silnější význam než otázka nevěry. Závěr byl, což mě těší, méně jednoznačný. I když změněná pointa filmu měla i přes ten hrůzostrašný ráz taky něco do sebe.
ČASOŽROUTI
Přečteno jaksi nadplán, až po Skrytém oknu, proto uvádím obě povídky (spíš novelky) v opačném pořadí, než jsou uvedeny v knize.
Takový netypický King, sci-fi čtení, nebo možná i trochu fantasy, o nejprve běžném letu z Los Angeles do Bostonu, který se změní v let do opravdu děsivého světa, ve kterém byste se nechtěli ocitnout ani omylem…
Tak trochu mi připomnělo americké filmy o skupince lidí, kteří se neznají, a nějaké katastrofické okolnosti je donutí spolupracovat a za společného úsilí i vzájemných střetů se probojovávají do bezpečí (co třeba takové Dobrodružství Poseidonu?, ale ono jich bylo víc...).
Chce to trochu fantazie a představivosti a... sakra, tak si říkám, kdyže to vlastně někam poletím...?

Obě Kingovy novelky jsou povedené, obě bavily i děsily, o něco víc se mi přece jen líbilo Skryté okno.