Prehodnotenie nevery - Čo nás môže nevera naučiť o láske přehled

28.06.2023

Kolega v práci, jemuž přezdívám Japanesey ("Easy Peasy Japanesey", jak sám jednou řekl, a snad jediný z pracoviště, kdo umí trochu anglicky), bývalý kamioňák (dnes už v důchodě, který si k nám chodí příležitostně přivydělávat), jezdil po světě - a se svou otevřenou poetickou povahou, nikdy netajil, že měl milenku, říkal, že ho manželka už prostě nepřitahovala, ale měl tři syny a kdyby se mu cokoliv mělo stát, chtěl, aby peníze připadly jim... a tak když se vrátil domů "byl jsem ten nejlepší manžel, kvůli té vině" (smál se). Deset let nevěry a pak s milenkou další dva roky žil. Včera do práce přinesl i jejich milostnou korespondenci, nějaký fotky z cest. Dříve jsem byl proti čtení podobných věcí, ale pak jsem objevil Kafku a naopak jsem to pochopil jako zajímavou bránu k vnitřním vesmírům. Můžeme najít tisíce věcí, které přimějí lidi jednat, jak jednají, nebo je přimějí žít v sebeklamu, ve strachu z toho, že něco ztratí, nebo naopak ve strachu, že nežijí a musejí se něčemu novému otevřít, něco zkusit - adrenalin vás nakopne jako lajna koksu. Naopak podřídit se určité rutině vás přiměje si říkat, "co tady vlastně dělám?". Dostal mě třeba příklad muže, co třicet let podváděl ženu, pak zemřel, během pohřbu se o něm mluvilo jako o nejlepším otci, manželovi, rodina netušíc, co se dělo. Může se to dít každému, nikdo není tak svatý a být milým je strašně jednoduché, doopravdy (zamyslete se jak často se vyhnete tomu říct pravdu, protože by to bylo nepříjemné). I v tom relativně nejdokonalejším vztahu je vždycky okno, vždycky se najde důvod a děje se to víc, než si lidi myslí, nebo připouští. Já vždycky říkám, v každém je potenciál mě zničit a takhle se na to dá dívat, jde jen o pojistku, aby člověk nebyl devastovaný. Já definitivně nežiju v naivní bublině, to bych se napřed musel dostat do sféry, kdy bych si dovolil někomu tak důvěřovat, ale takové romance se mužům dějí opravdu jen ve filmech. Ale spousta lidí na vztahu staví vlastní identitu. Jak vidíte, existují lidé, kteří vydělávají peníze na tom, že se snaží s jinými lidmi "vyřešit" jejich vztahové problémy. Podle mě, je v tom velice často nějaké sebezapření, něco, kde upozaďujete jednu očividnost, přirozenou vám samým na úkor něčeho jiného, co je naopak "nepřirozené" (asi nejlepší slovo). Takové to "chránění si písečku, protože tenhle je dost dobrej (tvrdím ostatním tak, aby to slyšeli) a dokud neuvidím lepší píseček a nebudu mít tu šanci ho uzmout, budu zarytě tvrdit, že tohle je ten jedinej". Ženský v kruhu, když Japanesey odešel, se ihned k nevěře postavily stylem "nechápu, jak někdo může" (zatímco bez problémů listovaly jeho korespondencí, dopisy proložené sušenými květinami mezi stránkami - poezie nebyla kvalitní, ale byla očividně toužebná, o tom, jak někomu někdo chybí, takový lehký porno, rozesmívalo je to, ale fascinovalo - jak jiná by reakce byla, kdyby byly dopisy adresované jim a ony si dopisy četly o samotě?), přičemž jsem si říkal, ta sebeprezentace před ostatníma je pro některé jedince tak důležitá, že pro ni obětují i vlastní pravdu, i svou skutečnost. ____ Kniha se zabývá nevěrou ze široka, představuje desítky příkladů různých kombinací i přístupů, ale myslím si, že v jádru, myšlenku o nevěře shrnuje tohle (str. 208): "...někdy je těžké před sňatkem poznat, která vaše část je postradatelná... a která je součástí vaší duše." (...) Dále několik úryvků a pozn.: "Odpustit znamená pustit vězně na svobodu a přijít na to, že tím vězněm jste byli vy." (...) "V přechodu do manželství až příliš mnoho žen pociťuje posun sexuality ze sféry touhy do sféry povinnosti. Když se ze sexu stane něco, co by měla dělat, není to už to, co dělat chce. Oproti tomu když je žena nevěrná, vnáší do své rozkoše sebeurčení. Při nevěře se aktivuje její vůle - jde si za svým vlastním uspokojením." (...) "...desexualizující povaha určitých rolí - matky, manželky a hospodyně - ty všechny se podílejí na deerotizaci já." (...) "Žárlivost je stín lásky."