Přežili jsme v Pacifiku přehled

09.01.2023

(SPOILER) Trochu nezodpovědný způsob, jak si s rodinou užít dobrodrůžo :). Autor, i když se zkušenostmi s mořeplavbou, se vydá s rodinou na moře. Tam na ně zaútočí kosatky dravé - potvory protivné (ukáže se, že se chtěly pářit) a poškodí jim loď, která se potopí.

Šestičlenná skupina, z nichž pět je z jedné rodiny a šestý - chudák - kámoš jednoho ze synů, se jen tak tak dostanou do člunu. Stihnou s sebou pobrat nějaké zásoby a pak na moři tráví přes měsíc v čekání na záchranu, či možnost přistání, případně zázrak.

Jsou nuceni lovit rybky všeho druhu (létající jim sem tam hupsnou do loďky samy), vytáhnou i želvy a menšího žraločka. Popis porcování, pití krve, zpracovávání tuku a masa, případné hnití masa nespotřebovaného, je laskominou pro každého labužníka a hladovce. Ale lepší asi syrovou rybku, než pak lýtko kamaráda, žejo :).

Otec rodiny naštěstí neplaší a jedná racionálně, děti nehysterčí a žena, ač nábožensky založena a s potřebou se k moci vyšší neustále obracet, není tak protivná, jak mi lidé v takových situacích s podobnou představou bývají (vis. situace "bože pomoc!" Sedí a umřou). Tak tady se tohle naštěstí neděje.

V knize, "Trosečníkem z vlastní vůle," kterou jsem četla před touto, a jejíž děj se odehrává cca o dvacet let dříve, se autor snaží dokázat, že přežít na moři se dá i při pití slané vody. Ne nijak moc, ale trochu jo, cca pět dní krát litr a dost. Pak nějakou dobu dešťovku a pak to zase můžete říznout slanou. Autor to dodržoval.
Dobrodruh z Pacifiku však toto tvrzení vyvrací, stejně jako odborná veřejnost, i jeho žena - lékařka.

Došla jsem k závěru, že asi dost záleží na okolnostech, protože starší dobrodruh slanou a sladkou kombinoval a pokud nekecal, i společník to pil a nic se jim nestalo.
Zároveň ale vím, jak je slaná voda hnusná a nedokážu si představit, že bych jí vypila litr a pomohla si od žízně...
Doufám, že nikdy nebudu mít možnost to vyzkoušet.

09.02.2022

Skutečný příběh autorovy rodiny, která v roce 1972 ztroskotala asi 200 km na východ od Galapág. Jejich třináctimetrový škuner napadla skupina kosatek a rodina pak strávila 38 dní na otevřeném moři na malém nafukovací člunu a jole. Dougal Robertson v knize popisuje jak se šestičlenné posádce podařilo na moři přežít jen díky schopnosti zajistit si dešťovou vodu a nachytat si ryby a želvy, jejichž syrové maso se stalo jediným zdrojem potravy.

Místy je popis situací, do nichž se trosečníci dostávali, docela drastický a myslím, že třeba detailní popisy lovu želv a jejich kuchání by leckterou citlivější duši nenechalo v klidu. Zřejmě jen pragmatický přístup k potřebě zachovat si život a také víra a vzájemná podpora dokázaly - jak název knihy napovídá, že všichni nakonec přežili se zdravým rozumem a s minimálními tělesnými následky.

Knížka je napsaná krásným jazykem a musím opět vyzdvihnout opravdu skvostný překlad Jaroslava Kořána (četla jsem vydání z r. 1978):

"Oblačné počasí s občasnými přeháňkami nás provázelo po celý den, vítr se od jednotlivých poryvů zvedl do silného vichru, ušlehávajícího vrcholky vln do smetanové pěny, aby pak prudký déšť rozdováděné vody opět zpohlavkoval do poklidné ukázněnosti..."

Dobrodružné a radostné čtení. Doporučuji.