Šeptuchy přehled
Alena Sabuchová
https://www.databazeknih.cz/img/books/41_/414911/bmid_septuchy-QBn-414911.jpg
4
394
394
Región Podlasia je dodnes opradený legendami a hmlami, v ktorých žijú na prvý pohľad zvláštni ľudia – majú svoju vieru, biedu aj šeptuchy – ženy, ktoré vedia liečiť. Krajiny dospievania a ich obyvatelia nás zväčša určujú na celý ďalší život. Podlasie – rustikálny lesnatý región medzi Poľskom a Bieloruskom, je tak trochu zabudnutá zem. O to väčšie, nie celkom poznané čaro má, neopakovateľnú atmosféru zahalenú do hmiel vystupujúcich nad močiarmi. Dorota, dcéra miestneho hrobára, a jej najlepšia priateľka nasávajú všetok okolitý svet – aj s jeho zložitými medziľudskými vzťahmi, religiozitou, zanedbanosťou, krásou, šeptuchami a nadprirodzenom i tvrdou skutočnosťou. Alena Sabuchová si pre svoje jemné, no zároveň i drsné rozprávanie zvolila krásny priestor a zabývala ho výnimočnými postavami, stojacimi na hranici nielen dvoch susediacich štátov.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Šeptuchy. Přihlašte se a napište ho.
Komentáře (124)
Autorka má evidentně velmi racionální pohled na svět, proto se rozhodla, že šeptuchám žádnou reklamu dělat nebude. Vylíčila je tak, že se čtenář diví, jak za nimi vůbec mohou lidé do zapadlého kraje zoufalců jezdit. Roztěkaný styl psaní má možná maskovat skutečnost, že kniha je tak nějak o ničem.
Byl to vlastně takový dokument o polském Podlesí a jeho obyvatelích okořeněný pár historkami. Kvůli způsobu vyprávění nedochází k žádnému ponoru do postav ani do příběhu, ale zas musím přiznat, že závěr mě zasáhl, takže vztah k postavám se evidentně vybudovat dá. Hodně mi to připomínalo knížky Haliny Pawlovské, kde píše o domovině svých příbuzných, akorát v Šeptuchách bez té nadsázky. Hrozně se mi to vleklo až do posledního oddílu, jenž má opravdu spád. Takhle kdyby vypadala celá kniha! Dílo uspokojovalo moji nostalgii po devadesátkách, i když i tady vidím mouchy. Je cítit, že to psal někdo, komu bylo na konci 90. let deset, že je to spíš zprostředkované než pamětnické. Mouder bylo na můj vkus až moc, ale líbila se mi přirovnání emocí a pocitů k chutím a vůním. Fotky a popisy přírody krásné, jen toho magického realismu tam bylo počertech málo, asi si konečně přečtu ty Žítkovské bohyně, na něž je v komentářích hojně odkazováno. Možná to tak teď působí, ale rozhodně nemůžu říct, že by se mi nelíbilo, jak Alena Sabuchová píše, jsem zvědavá na další knížku.
Související novinky (1)
Knižní novinky (43. týden)
25.10.2021
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Ocenění knihy (1)
2020 -
Anasoft litera
Kniha Šeptuchy v seznamech
| v Právě čtených | 7x |
| v Přečtených | 504x |
| ve Čtenářské výzvě | 119x |
| v Doporučených | 26x |
| v Knihotéce | 135x |
| v Chystám se číst | 269x |
| v Chci si koupit | 61x |
| v dalších seznamech | 9x |
Štítky knihy
Polsko čarodějnice léčitelství slovenská literatura dospívání tajemství folklór rozhlasové zpracování
Šeptuchy
Styl autorky je zajímavý, kombinace strohého faktografického stylu a básnických obratů. Je stejně rozporuplný jako život v Podlasí, kde před Kauflandem parkuje kůň s povozem, dívky čtou Bravo, chodí do kostela a na svátek Ivana Kupaly házejí chlapcům do vody věnce. Ženy se scházejí na Lavičce truchlících, kde popíjejí víno a jedí domácí koláče, potkávají své mrtvé muže, dokud se oni sami nerozhodnou konečně odejít. A pak jsou tu šeptuchy. Ženy , které léčí mimo jiné vodou ze studny v ušmudlané láhvi nebo pomocí spáleného obilí, dokážou uřknout dobytek nebo přivolat dobrého manžela. To je ten, který se neopíjí do bezvědomí kropkou a nebije ženu každý den. Nebylo to špatné, ale přišlo mi to spíš jako teaser k velkolepému mnohogeneračnímu románu, protože takhle jsou to jen střípky ze života autorky a obce na polsko-běloruském pohraničí, kde vyrůstala. Mnoho bylo řečeno a nedořečeno, mnoho bylo načato a nedokončeno, mnohé by stálo za podrobnější popis.