Síla psa přehled

29.01.2024

Každopádně se mi osvědčilo, že anotace čtu maximálně do půlky, komentáře jen některé, a spíše až po četbě. Protože tenhle román s pomalu vybudovaným příběhem a zápletkou je potřeba číst bez znalostí děje. Teprve pak ho lze plně vychutnat a pomalu se přes trápení hlavních postav dobrat katarze a aspoň částečně pochopení.
Nechtěla bych věru žít na severozápadě USA v letech dvacátých, kdy soucit a empatie byly spíš na obtíž, a to se netýká jen Phila; život zde byl příliš těžký na to, aby člověk mohl příliš cítit se slabšími, nebo jim pomáhat, ať už jsou to chudáci, kteří neobstáli v životě, třeba proto, že byli chudí, hloupí, nebo jedinci neobratní a neprůbojní. Málokdo litoval indiány, vyháněné do rezervací, málokdo se zastal ponižované ženy, uráženého židovského obchodníka, nebo zkrachovalých švédských rančerů, kteří naběhli slibům o úrodné půdě.
Tím spíš nakonec v románu překvapí někdo, kdo soucítí...
V druhém sledu zaujme vztah dvou bratrů, žijících a pracujících léta bok po boku na farmě, a postupná proměna tohoto vztahu. S ženskou hrdinkou jsem tak soucítila, až mi z toho bylo občas nevolno.
A ve třetím sledu tu máme podrobnosti o fungování velkého ranče, o životě pomocných dělníků na statku, o těžké práci, o kastrování býčků a podrobně i o přírodních sceneriích, které jsou tu popisovány nejen jako krásné a monumentální, ale i jako místa drsná a nehostinná a nevlídná k žití.
Kniha vyniká složitě vystavěnými souvětími s přechodníky, takže i překlad zaslouží obdiv.
Zajímavý doslov Annie Proulx, kdy se dozvíme, že hlavní postava měla skutečný předobraz a že autor nebyl při psaní příběhu tak úplně nestranný.
-------
V románu mě zaujalo ještě něco jiného, autor se v jednom okamžiku nevyhnul z mého pohledu určitému klišé a zjednodušení (které nemohu blíž popsat, protože by to byl spoiler jako hrom) a já si uvědomila, že kniha, která vyšla v šedesátých letech minulého století, má časově blíž k době románu než k naší současnosti. A vlastně mě to docela překvapilo...