Krvavé ostří přehled

22.10.2024

Nejspíš se nenajde konsenzus, v jakém pořadí Krvavé ostří číst. Osobně doporučuji jím jako prequelem k hlavní sérii začít. Postupovala jsem teď stejně, i když jsem kdysi už první díl četla. Jak jsem se jím ale prokousávala nedávno znovu, všímala jsem si díky znalosti povídek nejrůznějších detailů a odkazů (třeba proč hlavní hrdinka tak často opakuje mantru "Jmenuji se Celaena Sardothien a nebudu se bát") a celkově dávají mnohé dějové souvislosti větší smysl. Upřímně si taky nejsem jistá, jestli bych k povídkám našla motivaci v situaci, kdy by byl primární příběh v plném proudu a mě by zajímalo hlavně to, co se se bude dít dál.

Samotné povídky z doby, kdy byla Celaena nejobávanějším zabijákem celého Adarlanu, byly všechny povedené, ale vyzdvihuji hlavně sekvenci z Rudé pouště, která rozvedla relativně samostatný příběh a dokázala překvapit i dojmout. Poslední dvě povídky se pak dají vnímat jako jeden celek a romantická linka, která jimi prostupuje, je celkem zdařilá. Přestože už třeba předem tušíte, co se na jejím konci stane, dokáže i tak značně utkvět v paměti. Co je nicméně důležité mít během čtení na paměti je, že Celaena se většinu knihy chová opravdu dost nabubřele a nesnesitelně a mnohé situace řeší úsměvně až naivně. Dá se to pochopit vzhledem k jejímu věku, ale trochu pak trpí její titul přední nájemné vražedkyně.

11.10.2024

Četla jsem po druhém dílu a nevím, asi jsem prozatím kouzlu světa Skleněného trůnu nepropadla. První povídka mě nebavila vůbec, druhá byla o chlup lepší. Nakonec to vylepšily poslední dvě. Ale i tak jsem se musela do čtení dost nutit.