Slovácko sa súdí přehled
Zdeněk Galuška
Nové vydání souboru krátkých příběhů z moravského Slovácka, podávaných jak v autorské řeči, tak v dialozích slováckým nářečím a zachycujících v mezních situacích, končících mnohdy u soudu, řadu rázovitých slováckých strýců, povídavých tetek, vesnických furiantů, šohajů a děvčic. Kniha ryzího venkovského humoru z pera brněnského malíře, humoristy a publicisty, rodáka z Uherského Ostrohu.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Slovácko sa súdí. Přihlašte se a napište ho.
Komentáře (26)
Skvost. Není nutno komentovat. Povinnost pokud si chce čtenář káknout smíchy nebo cvrknout ze stejného důvodu.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Slovácko sa súdí v seznamech
v Právě čtených | 1x |
v Přečtených | 230x |
ve Čtenářské výzvě | 30x |
v Doporučených | 14x |
v Knihotéce | 129x |
v Chystám se číst | 35x |
v Chci si koupit | 8x |
v dalších seznamech | 1x |
Štítky knihy
Část díla
- "Prééét – a masóóó!"
- Aj kameň nekdy změkne
- Ale co poledačem, osobko!
- Čím vaša maměnka tlučú mak – dyž trdlo sedí v hospodě?
- Co kdysi s chuťú lúbali, to ešče z věší chuťú liskali
Autorovy další knížky
1972 | Slovácko sa nesúdí |
1969 | Slovácko sa súdí |
1987 | Slovácko sa súdí aj nesúdí |
1977 | Stařeček Pagáč vyprávjajú |
(SPOILER) Co povídka to perla. Nemálokrát jsem se při čtení začala smát nahlas. Strýcové a tetky jsou zkrátka k pomilování.
___
Stoly zapraščaly, sklénky sa z rachotem zesypaly za šentyš a policajta vyhodili z hospody - aby sa mu neco nestalo.
___
"Jak sa menujete?" - optali sa tetky pán lesní.
"Srncova!" - tetka nato.
"Sté z rodiny z hajným?"
"Tož baže - dyť su jeho žena!"
Pán lesní včílkaj zaséj pro změnu zčervenali, vyvalili oči jak duběnky a zařvali: "
"Hajný, co to má znamenat? Jak je to možné?"
Srnec sa nafúkli a vybřéskli:
"Hergotkrucifíííx, pane lesní, řeknite slovo a ja tu babu rozstřílám na cucky! Ve službě neznám ani bratra!!!"
___
"Cóóó, ty pajtášu zaškňúřený, ty budeš bit mojého otca? Že ho nepleščíš ešče jednú?"
Janek sa ušklébl, jedno oko přivřél, jak dyby mířil flintú, a bez řeči - bác strýca, hnedkaj ležali na zemi podruhéj. Jurku enom ošlahl větr, lebo Janek měl ruku jak uhlařskú lopatu. Pomohl tatíčkovi na nohy, keré sa mu už začaly podlamovat a ešče jednú zúfalým hlasem vykříkl:
"Že - že - že ho neliščíš ešče jednú?"