Sluha dvou pánů (program) přehled

22.02.2016

Před pár lety jsem viděla nejprve divadelní představení v televizi, pak v divadle (ano, ano, jak jinak ostatně na maloměstě, pokud nemáte v Praze známé to jinak než kulturním autobusem s davem nákupu chtivých kamarádek ani nejde, naštěstí teď už jsem tam máme rodinu, takže můžu vyrazit i bez kamarádek- hurá)- a tak i mě Donutil donutil k cestě do Prahy, a pak posléze jsem se dostala i ke knížce a všechny verze byly úžasně milé, příjemné a oddychové. Člověk se opravdu zabral do děje a nevnímal svět kolem. Takové antidepresivum v tom nejstravitelnějším podání, které znám. A přesto si neodpustím jednu ironii života- pokud jede jakákoli vesnická dívka do Národního divadla, slušnost inteligentních lidí je, že by se měla alespoň slušně obléknout a během přestávky nevyřvávat na své kamarádky v řadě za sebou, co koupila svému Frantíkovi za úžasné značkové tepláky - při tomhle představení jsem přišla o kamarádku, která po mém upozornění, že se chová nevhodně - sdělila, a to prosím v prostorách Národního divadla, že jsem nafoukaná krá.a. To mě nemrzí, mrzí mě to, že jsem to, že je slepice poznala tak pozdě a pozkazila si díky tomu dojem z představení