Služka přehled

22.04.2024

Náhodný výběr z knihovny mi nakonec udělal radost. Kniha je popisovaná z pohledu staré paní, vzpomínající na svůj život v mládí, kdy dělala služku v panském domě ve Vídni. Zajímavý pohled prosté venkovanky na tehdejší život a zvyklosti v souvislosti se dvěma válkami. Únavné a zbytečné mi připadají ty části, kde se stará paní lituje a smiřuje se s tím, že brzy zemře. Příběh má podle mě velký potenciál (moc zajímavého sama hlavní hrdinka moc nezažije), ale není skoro vůbec rozepsaný. Budilo to ve mě realitický dojem, jako by příběh opravdu vyprávěla nějaká stará paní. Bylo to čtivé a rychle to uteklo.

20.03.2024

Takřka na den přesně před rokem jsem shlédla v kině filmové zpracování Služky, které se mi opravdu velmi líbilo. Po knize jsem tedy sáhla až po roce a těšila se, jak si film znovu připomenu. Nestačila jsem se divit. Kdyby na obálce nebyl záběr z filmu, který nás utvrzuje, že se skutečně jedná o knižní předlohu k filmu, domnívala bych se, že se jedná o úplně jiné dílo, jež nemá s filmem nic společné. Opravdu tak rozdílné příběhy film a kniha nabízí.
Zatímco ve filmu odchází mladičká Anka sloužit do Prahy, v knize se naopak vydává do služby do panského domu ve vídeňském Hietzingu. To je jen první z celé řady věcí, v čem se filmové a knižní zpracování rozchází, těch věcí je mnohem víc, spíš by se dalo říct, že jsou to dva rozdílné příběhy. Filmaři se knižní předlohy drželi jen velmi sporadicky, spíše vůbec ne.
Příběh jako takový má obrovský potenciál, zajímavé, poutavé a silné, emocionální téma. Bohužel to, jakým stylem je nám prostřednictvím paní Lasicové předložen, ho degraduje na strašně nízkou, troufám si říci až mizernou úroveň.
Snad to byl záměr autorky, kniha je koncipována jako retrospektivní, strašně chaotické vyprávění staré Anky, vracející se během jediné noci myšlenkami na svou službu ve Vídni, ve které strávila bezmála třicet let. Příběh je nám podán nesmírně únavnou, chaotickou formou, kdy o sobě Anka mluví hned v první osobě a v zápětí ve třetí, neustálé opakování již podaných informací, přeskakování v čase ve vyprávění příběhu i vracení se do aktuální přítomnosti. Celý příběh nás donekonečna provází věty typu „A ještě si vzpomínám,“ „A ještě jsem zapomněla říct,“ „A ještě říkal,“ „A jednou,“ a další, neustále se opakující věty. Opravdu úmorné čtení. Pokud to byl záměr, nejsem si jista, zda se podařil a příběhu prospěl, řekla bych že spíše nikoli.
„Dnes je poslední noc. Klopačka bude odteď odbíjet každé čtyři hodiny, až do rána.“